V roce 2020 čerpalo MO rozpočet nejlépe za poslední období, říká nadpis článku na webu Ministerstva obrany army.cz, s tím, že v uplynulém roce vyčerpala obrana 97,5 % svého rozpočtu a nespotřebovala a do nového roku převedla 1,8 miliardy, z toho programového financování (tedy investic do akvizic a modernizace) nebylo čerpáno 782 milionů. Je to jednoznačně dobrá zpráva? Chválou je na místě šetřit.
Lubomír Metnar je ministrem obrany od konce června 2018. Funkce se ujal v době výrazného navyšování obranného rozpočtu, a také v době postupného snižování každoročně nevyčerpané částky. Ta představovala v roce 2017 celkem 4,395 miliardy (7,7 %), o rok později, již za ministra Metnara, 3,546 miliard (5,6 %), v roce 2019 činila 2,662 miliardy (3,8 %), a za loňský rok tedy 1,8 miliardy (2,5 %). Trend je to na první pohled nezpochybnitelně pozitivní a je výsledek se zdá potvrzovat dojem, že se armádní akvizice a celkově modernizace ozbrojených sil hýbou přes řadu problémů z místa.
Při detailnějším pohledu se přesto nabízejí některé otázky. Velkou kauzou roku 2020 byl kromě dalších také nákup pasivních sledovacích systémů (DPET) VERA NG. Do výsledku hospodaření se promítly zálohy pro jejich výrobce, pardubickou společnost ERA ze skupiny Omnipol, jejichž výše byla jako nestandardní kritizovaná opozicí a váhal nad nimi i premiér.
Celkem šlo o 454 milionů korun, přibližně 30 % celkové částky, která dosahuje výše 1,5 miliardy korun. Tu mnozí odborníci označovali za až trojnásobek ceny, za kterou tytéž systémy pořídila v roce 2014 Severoatlantická aliance. Podle rčení "konec dobrý, všechno dobré" se nyní tyto vysoké zálohy z pochybné ceny akvizice počítají do pozitivně hodnoceného výsledku hospodaření. Ten by byl ale přece o něco horší, kdyby nebyla cena systémů na přelomu let 2019 a 2020 náhle zdvojnásobena.
Podobně se na dobrém výsledku podílí náhle dražší modernizace vrtulníků a pochybné technické zhodnocení tanků. A například 820 milionů za rušičky STARKOM, jejichž nákup za vyšší než původně avizovanou cenu byl spolu se systémy VERA NG hlavním důvodem rezignace náměstka pro akvizice Filipa Říhy.
Velmi důležitým výdajem byla také splátka za americké vrtulníky Venom a Viper, jejichž celková cena má dosáhnout 17,6 miliardy korun, v roce 2020 za ně bylo zaplaceno 1,3 miliardy, v roce 2021 to bude již přes 2,8 miliardy, o rok později 4,45 miliard a v roce 2023 6,6 miliardy korun. Připomeneme-li, že konkurenční nabídka zněla na částku celkově méně než poloviční, i v tomto případě může uspokojení z úspěšného čerpání určených prostředků poněkud hořknout.
Na jednu stranu je, tak jak mnozí opakujeme, zásadní pro budoucnost ozbrojených sil, které potřebujeme moderní a efektivní, aby byl udržen nastoupený trend navyšování výdajů na obranu. Je to jediná možná odpověď na dlouhé období, kdy byly potřeby české (a zdaleka nejen české) armády hrubě podceňovány. Na druhou stranu to nesmí znamenat pro Ministerstvo obrany a jeho sekci pro akvizice bianco šek. Výsledky modernizačních procesů nelze hodnotit vysokou schopností utratit naplánovanou částku, ale schopností utratit ji účelně, bez pochybností a transparentně, a to se rozhodně v mnoha případech nedělo a neděje.
Vláda nyní musí dostát svému slibu, že obraně vrátí deset miliard, které jí komunisté výměnou za podporu návrhu státního rozpočtu "poručili" zaparkovat do rozpočtové rezervy. Rozhodnutí odkládá a ministr Metnar s ním zřejmě bude muset svázat své další setrvání ve funkci, ačkoli volby budou zanedlouho. Vláda současně není v komfortní situaci, protože na komunistické hlasy spoléhá i v dalších a nesouvisejících otázkách, například ohledně prodloužení nouzového stavu. Což je nakonec "výhodná" pozice i pro ostatní opozici, která tento stav jistě před volbami ráda (a právem) zdůrazní. Vládní prosincová prohlášení o tom, že armáda dostane prostředky zpět, byla v tomto ohledu možná příliš kategorická, a KSČM má další páky. Je tragédií naší doby, že obranný rozpočet členského státu NATO podléhá dojmům a politice místních komunistů.