foto: Se souhlasem Josefa Fleka/Josef Flek (STAN)
Security Magazín přináší rozhovor s předsedou sněmovního Výboru pro obranu Josefem Flekem (STAN) – tématem je stav a priority rezortu obrany.
Blíží se čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Jak hodnotíte současné diskuse o tom, zda Rusko lze označit za agresora, a co si myslíte o nejnovějších krocích vlády Andreje Babiše v otázce pomoci Ukrajině?
Diskuse o tom, zda je Rusko agresorem, považuji za zcela zbytečné a relativizující realitu. Rusko zahájilo nevyprovokovanou vojenskou invazi na suverénní stát, a v tomto ohledu neexistuje prostor pro výkladové manévry. Na internetu je dostatek videí z 24. února 2022, kde jednoznačně přejíždí ruská armáda na Ukrajinu, ne naopak. Kroky vlády Andreje Babiše směrem k Ukrajině jsou zcela zbabělé. Vláda se snaží na základě vnitřního tlaku utlumit, oslabit a zcela eliminovat pomoc Ukrajině z veřejného prostoru. To závažně oslabuje naši bezpečnost, mezinárodní pozici i důvěryhodnost u spojenců.
V jakém stavu podle vašeho názoru převzala současná vláda Andreje Babiše resort obrany od předchozí koalice Petra Fialy?
Současná vláda převzala resort obrany v dobrém stavu s celou řadou již rozpracovaných a potřebných projektů. Pozitivem je zahájená modernizace, negativem pak dlouhodobý podstav vojáků a administrativní nepřipravenost na tak rozsáhlé investice.
Jak avizoval už před volbami, ministr obrany nyní nařídil revizi a přepracování plánu auditu zakázek pro rok 2026. Máte obavy, že by mohlo dojít ke zrušení některých již uzavřených klíčových smluv?
Obavy z rušení či přehodnocování již uzavřených smluv jsou namístě. Ministrova revize může způsobit prodražení projektů, oslabit nás na obranném trhu a způsobit zdržení, která si obrana v současné bezpečnostní situaci nemůže dovolit.
Vláda Petra Fialy kladla velký důraz na dosažení a udržení 2 % HDP na obranu a na kontinuální modernizaci armády. Vidíte v programovém prohlášení nynější vlády a v prvních vyjádřeních ministra Zůny dostatečnou vůli tento závazek vůči spojencům v zásadě plnit?
Zatím nevidím žádný dostatečně silný a jednoznačný závazek držet výdaje na obranu dlouhodobě na úrovni 2 % HDP s postupným navyšováním. Pokud má Česko zůstat důvěryhodným spojencem a zajistit fungující bezpečnost, musí být tato ambice jasně potvrzena nejen slovy, ale i rozpočtem ministerstva. Jsme na začátku a budu kroky vlády sledovat.
Považujete za reálné, aby výdaje na obranu v budoucnu dále rostly – třeba až na úroveň 5 % HDP do roku 2035?
Růst výdajů na úroveň 5 % HDP považuji za velmi ambiciózní, ale při správném nastavení za plně dosažitelný cíl. Nejde přitom o jednorázové navýšení čistě na obranu. Počítá se s rozdělením na zhruba 3,5 % HDP určených přímo na obranné výdaje a přibližně 1,5 % na související bezpečnostní a strategické oblasti. Na již schválený plán postupného navýšení na 3 % HDP do roku 2030 naší vládou by tak mohlo logicky navázat další pozvolné zvyšování až k hranici 5 % do roku 2035.
Kromě případného odstoupení od již podepsaných smluv hrozí i revize projektů, které teprve připravujeme. Pokud by se nově měla stát absolutní prioritou protivzdušná obrana (PVO), bude zřejmě nutné v některých oblastech polevit. V jakých položkách či programech byste očekával/a takové ústupky?
Pokud by se prioritou stala protivzdušná obrana, což vnímáme všichni, lze očekávat omezení zejména v oblasti těžké techniky, některých modernizačních projektů pozemních sil nebo v tempu nákupů nové výzbroje. Zároveň by však vzniklo riziko, že by armáda mohla v některých dalších schopnostech zaostávat. Proto je pro celkové udržení modernizace důležité plnit i cíl financování.
Ministr obrany avizuje záměr pevněji začlenit český obranný průmysl do celkového bezpečnostního systému státu. Souhlasíte s tímto přístupem a máte pro něj pochopení?
Ano, zapojení domácího obranného průmyslu je strategicky důležité, a to jak z hlediska bezpečnosti dodávek, tak ekonomiky. Zároveň je ale nutné hlídat, aby se z podpory nestala uzavřená soutěž pro vybrané firmy bez tlaku na kvalitu a inovace.
V českém obranném průmyslu pokračuje výrazná konsolidace a vytváření velkých holdingů, které pohlcují menší subdodavatele – to může mít pozitivní efekt na efektivitu, ale zároveň to často snižuje konkurenci a brzdí inovace. Měl by resort obrany aktivně podporovat vstup startupů a firem z civilní sféry do obranného sektoru, aby se tento „monopolizační“ trend aspoň částečně prolomil?
Aktivní podpora menších firem a startupů je velmi důležitá. Právě ty často přinášejí technologické inovace. Stát by měl vytvářet prostředí, kde se mohou uplatnit i menší hráči, jinak hrozí stagnace celého sektoru. Opravdu nevnímám přínosné, pokud se jedná o pouhý předprodej techniky a my si pak můžeme odškrtnout, že zapojujeme český průmysl.
Jak se stavíte k současné situaci kolem náborů do profesionální armády, k rozvoji aktivních záloh a k diskusi o případném návratu k základní vojenské službě? Ministr obrany tvrdí, že profesionální armáda má stále nevyužitý potenciál a povinná služba zatím není na pořadu dne – sdílíte tento pohled?
Profesionální armáda má stále rezervy, zejména v oblasti náboru a práce s personálem. Aktivní zálohy mají potenciál, ale potřebují větší podporu a motivaci. Návrat povinné služby v tuto chvíli nepovažuji za dobré ani efektivní řešení, pokud nejsou vyčerpány jiné možnosti.
Považujete vysvětlení ve věci L-159 od ministra Zůny (i exministryně Černochové) za přesvědčivá?
Ministr kolem letounů L-159 zcela jednoznačně mlží. Veřejnost i odborná komunita mají oprávněné otázky a bylo by žádoucí celou situaci pravdivě vysvětlit.
Tagy