foto: Ministerstvo obrany, Public domain/Ministr obrany Jaromír Zůna
Ministr obrany Jaromír Zůna čelí v současné době intenzivní kritice kvůli navrhovanému rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2026 a výhledům na následující léta.
Diskuse se často zužuje na otázku, zda Česko dosáhne a překročí 2 % HDP na obranu, případně zda rozpočet skokově roste nebo naopak klesá v absolutních číslech oproti původním ambicím. Takový pohled je však podle ministra příliš zjednodušující a v konečném důsledku kontraproduktivní.
Klíčová je efektivita a budování schopností ozbrojených sil
Každý ministr obrany v jakékoli vládě přirozeně požaduje pro svůj resort maximum možných prostředků – je to jeho ústavní povinnost a odpovědnost za obranyschopnost státu. Stejně přirozeně (a zcela správně) ministr(yně) financí táhne za opačný konec provazu a snaží se udržet rozpočet v mezích ekonomických možností země, zabránit nadměrnému zadlužení a vyvážit, podle zadání premiéra, priority všech resortů. Výsledný kompromis pak vždy odráží aktuální ekonomickou realitu České republiky, inflaci, růst HDP, daňové příjmy, splátky dluhů i politickou shodu uvnitř vlády a následně v Poslanecké sněmovně při schvalování státního rozpočtu. Žádný ministr obrany nemůže reálně prosadit vše, co by si přál, stejně jako žádný ministr financí (a vláda jako celek) nemůže (a nechce) obranu ořezat „na kost“ – ohrozil by bezpečnost státu a závazky vůči spojencům.
Právě proto je podle ministra Zůny klíčové přestat se fixovat na procenta HDP a místo toho se soustředit na efektivitu vynakládání zdrojů a na skutečné budování vojenských schopností. Jak sám uvedl: „Procenta výdajů na obranu ještě nikdy nevybudovala vojenskou schopnost, bojovou hodnotu, nebo nevyhrála vojenský konflikt.“ Procentuální závazky považuje za nástroj bez pevného teoretického základu, podobný Maastrichtským kritériím – užitečný jako politický signál, ale neschopný sám o sobě zajistit funkční armádu.
Zůna zdůrazňuje potřebu stabilního nominálního růstu výdajů v tržní ekonomice, aby bylo možné plánovat servis, munici, životní cyklus techniky a personál. Současně upozorňuje, že minulá éra „procentuálního“ myšlení vedla k opakovaným chybám: armáda se stavěla nahodile, bez dlouhodobé koncepce, a peníze se často vyhazovaly oknem.
Jako příklady takového plýtvání v nedávné době lze uvést:
- Nákup dronů Osprey-H pro vojenskou policii – komerční multikoptéry za desítky milionů korun bez STANAG certifikace, dodané firmou v insolvenci, bez reálného dodání a s vysokou zálohou, kterou stát zřejmě nevymůže. Přitom domácí výrobci nabízeli certifikované a bojově ověřené alternativy za zlomek ceny.
- Polní kuchyně za 66 milionů korun, která byla po dvou týdnech „testování“ označena za nepoužitelnou a de facto neexistující v požadované podobě – jde dnes již o klasický příklad nefunkční akvizice.
- Vysoké (nebo neplánovaně navýšené) zálohy na letouny F-35 a C-390, kde se platby posouvaly dopředu z důvodu dosažení procenta výdajů na obranu, případně bez odpovídajícího zrychlení dodávek, což zatěžuje cash-flow ministerstva a omezuje prostředky na jiné a naléhavější projekty.
Tyto případy ukazují systémový problém – nedostatečnou kontrolu, neefektivní výběrová řízení a absenci dlouhodobé koncepce.
Aktualizace KVAČR jako základ pro jednání o budoucích rozpočtech
Právě proto ministr Zůna ohlásil aktualizaci Koncepce výstavby Armády České republiky 2035. Současná verze je kritizována za podcenění několika klíčových oblastí – zejména pokrytí území pozemní protivzdušnou obranou (PVO), protidronových schopností, dělostřelectva většího dosahu (MLRS) nebo využití zkušeností z války na Ukrajině. Mnoho expertů a poslanců výboru pro obranu upozorňovalo a upozorňuje, že koncepce nereaguje dostatečně na změněnou bezpečnostní realitu. Nová verze by měla tyto nedostatky odstranit a sladit plánované schopnosti s reálnými hrozbami, dostupnými zdroji a prioritami: v České republice vyráběná munice bez závislosti na zahraničních dodavatelích, v České republice zajištěný servis, domácí výroba, resp. důraz na podíl domácího průmyslu na strategických a významných zakázkách.
Reálné obranné výdaje v letech 2027 a 2028 budou nakonec výsledkem stejného procesu vyvažování, jaký probíhá nyní – tedy kompromisu mezi ambicemi obrany, fiskální disciplínou a politickou vůlí. Ministr Zůna však jasně říká: „Důležité není dosáhnout magického procenta za každou cenu, ale aby každá koruna smysluplně posílila skutečnou bojeschopnost armády. Teprve tehdy bude Česká republika věrohodným spojencem a bezpečným státem.“
Současná situace je dalším důsledkem nešťastného termínu sněmovních voleb, který koliduje s tvorbou rozpočtu. MF dosud neaktualizovalo střednědobý výhled, a MO (ani jiné rezorty) tedy nemůže než pracovat s čísly, která připravila předchozí vláda. „V každém případě lze očekávat v roce 2027 růst výdajů na obranu. Důležitá bude dubnová predikce růstu ekonomiky,“ uvedl ministr Zůna pro Security Magazín.
Tagy