Výroba vrtulníků "Šedý vlk" se opět rozjede. Američané si italskou konstrukci vyrábějí doma. Na rozdíl od ČR nemají dodavatele za oceánem

16. 04. 202018:00

Výroba vrtulníků ”Šedý vlk” se opět rozjede. Američané si italskou konstrukci vyrábějí doma. Na rozdíl od ČR nemají dodavatele za oceánem

S potenciálními důsledky koronavirové epidemie se potýkají i nejsilnější ekonomiky světa. Mezi společnostmi, které uzavřely své provozy, patří také Boeing, který ve své továrně nedaleko Philadelphie ve státě Pennsylvania, která vyrábí vrtulníky, přerušil provoz již 3. dubna. Továrna je hlavním místem, kde společnost vyrábí stroje H-47 Chinook jak pro americkou armádu, tak pro zahraniční uživatele. Stavějí se zde trupy a provádějí opravy pozoruhodných V-22 Osprey. A také se zde finalizuje výroba nových víceúčelových vrtulníků MH-139 Grey Wolf, které nedaleko staví firma Leonardo Helicopters.

Provozovna by se měla za přísných opatření znovu otevřít 20. dubna, do té doby budou zaměstnanci doma a továrna projde očištěním a dezinfekcí. Pracuje zde většina z pennsylvánských 4600 zaměstnanců firmy Boeing - u některých byly provedeny testy na přítomnost protilátek s pozitivním výsledkem.

Společnost proto raději provoz odstavila, ačkoli patří mezi strategické podniky obranného a bezpečnostního průmyslu. Současně byly ohlášeny první dodávky vrtulníků CH-47F pro Nizozemské královské letectvo, které jich do roku 2021 odebere dvacet.

Americké letectvo odebralo první "Šedé vlky", tedy vrtulníky MH-139 Grey Wolf, jimiž nahrazuje prastaré UH-1N Huey, nedlouho před Vánocemi 2019. Jde o amerikanizovanou variantu úspěšného italského vrtulníku AW-139 od společnosti Leonardo, která uspěla ve sledovaném tendru proti domácím americkým výrobcům, kteří nabízeli stroje na bázi UH-60 Black Hawk. O tom, že jsou Američané s italskými vrtulníky navýsost spokojeni svědčí mj. zvolené bojové jméno. Velitel Velitelství letectva pro globální údery, v jehož rámci MH-139 působí, řekl, že nové bojové jméno je odkazem na velmi přizpůsobivý živočišný druh známý svou silou a výdrží, s níž je schopný putovat přes značné vzdálenosti. Nadto Leonardo, resp. Boeing nabídly splnění všech požadavků za výrazně nižší cenu: hodnota kontraktu činí 2,4 miliard dolarů, zatímco konkurence začínala na cenách o 1,7 miliardy vyšších.

Což nám znovu připomíná naši slavnou akvizici čtyř Viperů a osmi Venomů, které si naše Ministerstvo obrany podle armádního zadání vybralo přes dramaticky vyšší cenu oproti italské nabídce. Když nedávno premiér Babiš zpochybnil tendr na BVP (resp. jeho šíři) slovy o tom, že proti viru bojová vozidla pěchoty nepotřebujeme, snad se na nás nebude zlobit, když si podobný argument půjčíme i ohledně Viperů. Armádu čekají škrty v rozpočtu a velkorysý nákup od Američanů ji bude velmi tlačit. Namísto toho mohla za zlomek ceny mít výkonné a moderní stroje, které by s přehledem zastaly všechny reálné úkoly, jež před ně Armáda České republiky může postavit. Čtyři Vipery s deseti řízenými střelami ji nevytrhnou, ale finančně vyčerpají.

Nedosti na tom, americký příběh ukazuje další věc: Spojené státy měly dost rozumu, aby si pořídily levnější a přitom kvalitní řešení, a současně se vyhnuly rizikům spojeným s produkcí vojenské techniky za oceánem, což jsou rizika zejména v krizích, pro něž se tato technika nakupuje, mimořádně nepříjemná a ohrožující národní bezpečnost. Česká republika šla přesně opačnou cestou: koupili jsme si drahé stroje, a ještě stroje vyráběné za oceánem. Nadto v počtu, kvůli němuž se výrobce v těžkých dobách nepřetrhne, aby poskytoval náhradní díly v reálném čase.

A za miliardy utracené nad rámec původního záměru mohla vyřešit celou řadu dalších palčivých problémů, s nimiž se armáda potýká dlouhé roky, nebo je v zásadě bezbolestně dát státu k dispozici na jiné účely. Pozdě ovšem bycha honit, smlouva je podepsaná, je to poučení do budoucna.