Vzdušné války: F-22 vs. Su-57. Kdo by se poroučel k zemi?

Jak by případně dopadl souboj dvou letounů Su-57 a F-22?

Tyto letouny jsou obvykle v kategorii stíhač, přepadový nebo záchytný stíhač. Letouny typu MiG-25 a MiG-31 mizí ze scény a jsou nahrazovány víceúčelovými letouny s technologii Stealth. Na americké straně nejmodernější je F-35 LIGHTNING II, před ním byl F-22 RAPTOR. Na ruské je to Su-57. Ale zajímavé je, že F-35, jenž je méně výrobně i provozně náročný, Spojené státy celkem široce prodávají i s doplňkovými balíčky, kdežto na prodej F-22 bylo uvaleno absolutní embargo, takže nebyl prodán ani nejvýznamnějšímu spojenci, s nímž sdílí mnohé technologie, a to je Izrael.

Mezi zavedením F-22 a SU 57 do výzbroje je sice 15 let, ale svou roli v tom hraje i problém ruského obranného průmyslu, kdy mezi prvním letem a zavedením do výzbroje uběhlo 12 let. Oba letouny jsou dvoumotorové, tedy srovnání je asi patřičnější, než s levnějším jednomotorovým F-35.

F-22 RAPTOR dosahuje maximální rychlosti M-2,25 ve výšce. Palubní výzbroj tvoří 20 mm vícehlavňový rotační kanon M61A2 VULCAN. Letoun má interní pumovnici, a co je pro kategorii Stealth neobvyklé, i čtyři podvěsy pod křídly, kde je možno podvěsit odhoditelné přídavné palivové nádrže nebo výzbroj. V dané konfiguraci je však snížena schopnost Stealth V rámci získání vzdušné nadvlády, tedy jako stíhač, je schopen nést 6 střel AIM-120 AMRAAM s možností ničit cíle mimo přímou viditelnost a dvě AIM-9 SIDEWINDER s infračerveným naváděním. V roli stíhacího bombardéru může nést dvě 450 kg bomby JDAM (Joint Direct Attack Munition – inteligentní munice přímého úderu naváděná integrovaným GPS modulem), osm 110 kg bomb GBU-39 SBD (Small Diameter Bomb – bomba malého průměru – inteligentní přesně naváděná bomba umožňující nesení více kusů munice než jednu velkou bombu).

K obraně má v dané konfiguraci 2 AIM-9 SIDEWINDER a dvě AIM-120 AMRAAM. Ale hlavním „trumfem v rukávu“ tohoto letounu, a proto nebyl zřejmě prodán“ je integrace „Mission Systems“, což je plné propojení s C4ISR. Takže v daném případě se již nejedná o letoun, ale integrální součást systému. Systém v letounu zahrnuje pokročilý počítač systému misí, systém managementu digitálního úložiště dat, IFF (identifikace vlastní/cizí), otevřená architektura zpracování systémových dat, komunikace vzduch-země, bojová radiokomunikace SAR, distribuce GPS signálu na další příjemce, radiostanice pro komunikaci na přímou viditelnost (zřejmě v úzkém paprsku), a satelitní komunikace i během letu.

Su-57 v kódu NATO „FELON“ dosahuje maximální rychlosti M-2 ve výšce. Palubní výzbroj tvoří jednohlavňový 30 mm kanon GSh 30-1. Letoun má interní pumovnici pro 6 ks munice a 6 externích podvěsů, jež při vybavení sníží rychlost, manévrovatelnost a Stealth charakteristiku. Pro vzdušný boj může být vyzbrojen střelami R-77M radarem naváděná mimo přímou viditelnost a R-74M2 s infračerveným naváděním. Údajně též může nést střely R-37, hypersonické střely vzduch-vzduch velmi dlouhého dosahu.

 Proti pozemním cílům jsou to čtyři střely Kh-38M s variabilním naváděcím systémem, kdy podle typu je možný aktivní radar, laser, satelitní navigace nebo infračervené navádění. Dále ve stejném počtu to jsou střely Kh-59 MK2 ODVOD, jež jsou opticky naváděné střely s plochou dráhou letu proti pozemním cílům, mohou však být využity i jako protilodní. Čistě protilodní střely jsou dvě Kh-35U jež je střela s plochou dráhou letu a dále Kh-31, což je supersonická protilodní střela (M-3,5). Ale výzbroj se neomezuje jen na ně. Dále mohou být neseny čtyři protiradarové střely Kh-58UShK, bomby o hmotnosti 250/500/1 500 kg, a to jak inteligentní, tak i klasické. Posledním bodem sortimentu je 500 kg protitanková kontejnerová bomba s aktivním naváděním.

Takže kdo by vybojoval případně vzdušnou nadvládu? Výhodou Su-57 je vyšší pestrost nesené munice, jejíž implementace do systému F-22 by však neměl být problém. Zásadní rozdíl je v tom, že Su-57 je víceúčelový letoun, F-22 je komponent mnohem většího systému a nesená výzbroj je to poslední, co mu zajistí dominanci na bojišti. Lze se domnívat, že vzdušnou nadvládu by vybojovaly Raptory. Ty mají výhodu nad Su-57 ve větší manévrovatelnosti a společně se zdatnými piloty by soupeře mohly ,,vymazat“ z nebe.

Poukažme na slovo ,,mohli“, protože hovoříme stále v teoretické rovině, právě schopnosti pilotů kromě vhodně zvolené taktiky jsou v daném případě jedním z klíčových faktorů potenciálního úspěchu. Když se však sečteme výhody a nevýhody obou letounů, vychází nám však jako vítěz F-22.

A Rusko zatím neidentifikovalo systémový přístup k obraně, obvykle se jedná o tank nebo BVP nebo letadlo, ale chybí komplexní systém vzájemné podpory a spolupráce jednotlivých systémů. Moderní bojiště již nezná tankový útok, ale soustředěnou sílu moderních technologií, jež spolu komunikují a předávají si informace.

 

Zdroj: 19fortyfive.com