foto: SDASM Archives / Public Domain / Wikimedia commons/Northrop/McDonnell Douglas YF-23
Northrop/McDonnell Douglas YF-23 byl prototyp stíhacího letounu páté generace pro US Air Force. YF-23 postoupil až do finále soutěže Advanced Tactical Fighter, kde prohrál s F-22. Je však otázkou, zda byl letoun opravdu horší.
Tuto otázku, tedy zda vyhrál správný stroj si dodnes kladou odborníci na letecké technologie po celém světě. Server National Interest se domnívá, že YF-23 měl v mnoha ohledech lepší design a parametry, ale US Air Force zvolilo letadlo od Lockheedu, protože se domnívalo, že bude možné tento projekt lépe řídit a jeho provoz bude levnější. Nevýhodou Northropu bylo i to, že společnost byla v tédobě ve značné nemilosti u Pentagonu a Kongresu vzhledem ke značnému překročení nákladů na bombardér B-2 Spirit a další projekty. McDonnell Douglas na tom nebyl lépe.
Specifikace Northrop/McDonell YF-23
V roce 1991, kdy se rozhodlo o vítězství F-22, měl stroj YF-23 mnohem lepší parametry v supersonickém letu, radarové neviditelnosti a jediná oblast, kde za konkurenčním strojem poněkud ztrácel, byla manévrovatelnost při extrémně nízkých rychlostech. Northrop/McDonnell Douglas YF-23 Black Widow II je často zmiňován jako jeden z nejpokročilejších letounů své doby. Navržený primárně pro stealth operace, YF-23 kladl důraz na minimální radarový odraz a vysokou rychlost bez použití přídavného spalování. Letoun dokázal dosáhnout supercruise rychlosti přes Mach 1,6, což znamená let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování, čímž šetřil palivo a zvyšoval operační dolet. Tato schopnost, ho společně s vysoce pokročilým aerodynamickým designem, činila výrazně odlišným od konkurence.
Konstrukce YF-23 se vyznačovala unikátním designem, který zahrnoval diamantu podobná křídla a dvě oddělené motorové gondoly. Tato konfigurace nejenom snižovala radarový odraz, ale také poskytovala letounu lepší stabilitu a výkon ve vysokých úhlech náběhu. YF-23 také vynikal v oblasti tepelné stopy, kde speciální chlazení výfukových plynů pomáhalo snižovat infračervený odraz a tím i detekovatelnost letounu nepřátelskými systémy. Kromě svého technologického pokroku byl YF-23 také známý pro své inovativní inženýrské řešení. Použití dvou různých typů motorů Pratt & Whitney YF119 a General Electric YF120 bylo neobvyklé a mělo zajistit optimální výkon v různých režimech letu.
Nakonec však byly vyrobeny jen dva prototypy YF-23. První, pojmenovaný "Black Widow II", s motory Pratt & Whitney YF119-PW-100, vzlétl 27. srpna roku 1990 a druhý, pojmenovaný "Gray Ghost", s motory General Electric F120-GE-100, se poprvé proletěl 26. října téhož roku. Lockheed lépe pracoval na PR svého letadla, kterou Northrop zanedbal a vynechal předvedení vizuálně zajímavých manévrů při velmi vysokých úhlech náběhu. V té době byli piloti Air Combat Command zamilováni do dogfightu a F-22 prostě předváděl zajímavější věci. National Interest se domnívá, že pokud by letectvo zvolilo YF-23, měl by tenhle letoun větší výhody nad čínským J-20, či ruským PAK-FA, než má nynější F-22.
Konec ATF a výhra F-22
Po skončení testování a soutěže Advanced Tactical Fighter (ATF) byly oba prototypy YF-23 předány NASA pro další výzkum. NASA plánovala využít jeden z letounů pro studium technik kalibrace předpokládaných zatížení k měřeným výsledkům letu, ale tyto plány nebyly nikdy realizovány. Letouny nakonec skončily jako exponáty v muzeích. Jeden z nich je nyní vystaven v National Museum of the United States Air Force v Ohiu, zatímco druhý se nachází ve Western Museum of Flight v Kalifornii, kde slouží jako připomínka pokročilých technologických řešení.
I přes svou prohru v soutěži ATF se stal YF-23 základem pro několik návrhů budoucích letounů, včetně návrhu strategického bombardéru a námořní verze. YF-23 měl i další potenciální využití. Krátce po soutěži ATF se uvažovalo o jeho námořní verzi, která by nahradila stárnoucí flotilu Grumman F-14 Tomcat. Ačkoli tento projekt nebyl nikdy realizován, ukazuje to, jaké možnosti a flexibilitu YF-23 nabízel. Stejně tak byla zvažována varianta stíhacího bombardéru, což by mohlo využít jeho stealth schopnosti a vysokou rychlost pro hluboké průniky do nepřátelského území.
Americký stroj F-22 si ale něco ze svého konkurenta odnesl, používá radar, který byl původně určen pro stíhačku od Northropu. Vyplatilo se US Air Force šetření? To se už nikdy nedozvíme.
Zdroj: WorlWarWings, Tacainternet.com, nationalmuseum.af.com, militaryfactory.com
Tagy