Autor fotografie: U.S. Army Europe, flickr public domain|Popisek: M2 Bradley
USA přislíbily možnost dodání bojového vozidla pěchoty Bradley Ukrajině. Bradley je ikonická zbraň a protivníky mu budou východní „legendy“ jako BVP/BMD 1/2/3. Jak se tedy zabiják tanků z války v Zálivu popere s Rusy?
Klíčovým rozdílem mezi BMP a BMD je, že BMD jsou předurčena pro výsadkové jednotky a táž vysazení na paletě z letounu s padáky a brzdícími tryskami, ale cenou za to je snížená balistická ochrana. Jinak ve výzbroji se BMP a BMD příliš neliší, jen některá BMD měla v předních rozích zalafetované kulomety.
Obecně v manévrovém boji má nejmenší naději BMP-1. Hlavní výzbroj sice tvoří 73 mm kanon s hladkým vývrtem, automatickým nabíjením a volitelnou municí a PTŘS Maljutka, ale kanon není stabilizován a PTŘS je naváděna po drátě. Nic proti jejich účinnosti, problémem je, že po určitou dobu vozidlo s poměrně slabým pancéřováním musí být bez pohybu na palebném stanovišti – tedy ideální cíl. U PTŘS to není „vystřel a zapomeň“ ale „vystřel a koriguj“.
BMP-2 i na základě zkušeností z konfliktu v Afghánistánu bylo vyzbrojeno rychlopalným automatickým kanonem ráže 30 mm s volitelnou municí a vysokým náměrem. Problémem je, že po výstřelu je ihned nabit další granát, takže při přepnutí na jiný druh munice první rána je ta předchozí, takže až druhá plní požadovaný úkol.
BMP-3, vzhledem k základní výzbroji a nikoliv pancéřování, lze považovat za těžké BVP. Hlavní kanon ráže 100 mm, spřažený ráže 30 mm a PTŘS z vozidla činí silné palebné stanoviště. Výhodou je mobilita a schopnost plavat, nevýhodou je rostoucí hmotnost a slabá balistická ochrana.
BMP-1 mělo hmotnost 13,2 tuny a bylo schopno plavby v podstatě bez přípravy jen vztyčením sacího komínu vzduchu a odklopením vlnolamu, samozřejmě prostor osádky a roje nebyl hermeticky uzavřen, takže podle stáří vozidla docházelo k průsakům nebo vniku vody – ale k tomu byla uvnitř čerpadla.
BMP-2 již ztěžklo na 14,3 tuny, pro plavbu muselo být vybaveno speciálními blatníky s pěnovou hmotou snižující jeho hmotnost ve vodě, jinak pohon byl stále zabezpečen pohybem pásů a vodou hnanou do hydrožeber.
BVP-3 je již v hmotnostní kategorii 18,7 tun. I tak se podařilo za určitou cenu udržet schopnost plavání, jen pohon pohybem pásů a vodou usměrněnou do hydrožeber byl nahrazen jednou mechanikou typu Auger, kdy se jedná v podstatě o vodomet, tedy ne vysokotlaké čerpadlo, ale šroubovici tlačící vodu určitým směrem. Obvykle jsou používány lodní šrouby nebo vodomety/vysokotlaká čerpadla, toto je snad jediný příklad s takovýmto pohonem.
Oproti tomu BRADLEY má výrazně vyšší hmotnost i výšku. BMP mají výšku 2,068/2,45/2,4 m, kdežto BRADLEY má výšku 2,98 m a hmotnost 27,6 t, ruská tonáž, jak bylo uvedeno, je 13,2/14,3/18,7 t. Prostě BRADLEY je proti nim „těžká váha“. Ale vždy je něco za něco. BRADLEY má sice vyšší balistickou ochranu, ale nemá schopnost plavat a vysoko položené těžiště jej limituje v překonáváni příčných svahů, aby nedošlo k převržení vozidla. Vozidla jako BMP s nižší siluetou a větším rozchodem tento problém nemají.
V palebné síle a situačním povědomí vede BRADLEY s dosahem PTŘS 4 km, dostřelem kanonu Bushmaster 3 km, kdy v operaci Pouštní bouře na krátkou vzdálenost probil tento kanon i pancéřování T-55 a několika T-72.
Bradley má proto BMP/BMD silnější pancéřování, takže v konečné fázi bude zcela záviset na schopnostech průzkumu a velitelů vozidel. BRADLEY nemůže odolat ruským PTŘS nebo 100 mm kanonu na BMP-3 v přímém boji. Ale při vhodně nastavené situaci nebo vybudované léčce je slabší pancéřování BMP/BMD jednoznačně prohrou, obzvláště při útoku z boku.
Takže nelze jednoznačně říci, zda BRADLEY nebo BMP, každý typ má své výhody a nevýhody, vše bude záviset na situaci a vycvičenosti osádek vozidel, případně i zásobě munice a paliva.
Zdroj: armedforces.eu