Západní taktika a vycvičenost ukrajinských jednotek – je úspěšná, či selhává?

Západní taktika a vycvičenost ukrajinských jednotek – je úspěšná, či selhává?
Autor fotografie: Ministry of Defense of Ukraine,CC BY-SA 2.0|Popisek: Ukrajinské výsadkové jednotky
07 / 08 / 2023, 13:00

Objevuje se kritika na to, že západní taktika boje na Ukrajině selhává a že západní zbraně nemají dostatečnou životnost a dodávky munice a náhradních dílů. Jenže se dá říci, že to není ani chyba ukrajinské armády, obzvláště na nejnižších stupních, ani západní techniky, ani množství a způsobu použití. Prostě mají, co mají a „návrat ke kořenům“, tedy sovětské taktice je to, co znají všichni vojáci od posledního pěšáka až po nejvyšší velení. Ukrajinská armáda neprošla procesem kompletní transformace na armádu západního typu včetně unifikované výzbroje, logistiky a stylu taktického, operačního i strategického myšlení na všech úrovních v jedné linii.

Objevuje se kritika na to, že západní taktika boje na Ukrajině selhává a že západní zbraně nemají dostatečnou životnost a dodávky munice a náhradních dílů. Jenže se dá říci, že to není ani chyba ukrajinské armády, obzvláště na nejnižších stupních, ani západní techniky, ani množství a způsobu použití. Prostě mají, co mají a „návrat ke kořenům“, tedy sovětské taktice je to, co znají všichni vojáci od posledního pěšáka až po nejvyšší velení. Ukrajinská armáda neprošla procesem kompletní transformace na armádu západního typu včetně unifikované výzbroje, logistiky a stylu taktického, operačního i strategického myšlení na všech úrovních v jedné linii.

A to je prokletí, které po světě létající prezident Volodymyr Zelenskyj a žádající o různé zbraně nebo cokoliv, vnutil do armádního systému. Obecně se dá vše přikrýt pojmem „dle norem NATO“. Jenže výcvik osádek a techniků především třeba v tankových útvarech je jiný. Nelze zpochybnit, že každý tank dle konstrukce a pohonu se v terénu chová rozdílně, takže jsou i některé rozdíly ve způsobu jeho použití a technického zabezpečení. Osádka vycvičená na Leopardy je jiná než ta vycvičená na Challengery a ta je zas jiná než osádka na Abramsy atd.

Není to chyba ani NATO ani ukrajinských osádek, ale chybou je, že prezidentská politická sebeprezentace dostává armádu do logisticky a takticky neřešitelné situace. Lze se shodnout na tom, že tanky Twardy, T-64, T-72 a Oplat mají stejnou munici, ale již to samé nelze absolutně, kromě ráže, o západní technice. Například britské Challenger 2 mohou být vyzbrojeny kanonem L-30A1 s drážkovaným vývrtem, kdežto všechny ostatní tanky, ať již s postsovětskou ráží 125 mm nebo NATO 120 mm mají kanon s hladkým vývrtem. Tedy jiná munice, byť v normě příslušné ráže. Ale jiné chování při výstřelu, jiné zabezpečení a jiná logistika. Kanony s hladkým vývrtem mají schopnost pálit i municí typu PTŘS, což drážkovaný kanon neumí. Při výstřelu se drážky/vývrt „zařezávají“ do granátu, čímž mu dají rotaci a stabilitu, ale pro typ PTŘS to je nemožné, protože by došlo k okamžitému poškození stabilizátorů munice, jež navíc nemusí rotovat. Je stabilizována křidélky a ne rotací podél podélné osy dodané vývrtem hlavně.

Ukrajinští velitelé, především při doplňování z mobilizačních záloh, nemohou detailně plánovat, kdo, kde a jak je vycvičen. Jenže především u tankové techniky to degraduje, dle typu, její jedinečné schopnosti. Zároveň ale nastavují jednotný zásobovací systém a způsob taktického velení. Aby velitel přemýšlel, že tyto 4 Abramsy dojedou někam a spotřebují XY, kdy s nimi na jednom boku fungují Challengery, ale s jiným dojezdem a jinou municí, na druhém boku jsou Leopardy opět s jiným chováním a jako zálohu má Twardy a Oplat – to nezplánuje ani počítač, natož velitel ve stresu bojového nasazení při změnách situace a různých typech techniky, tedy různých možnostech.

I v letectvu se historicky hledalo, jaký letoun je k čemu nejlepší. Dá se dle dostupných pramenů říci, že jediným vojenským letounem, jenž nikdy nebyl sestřelen, je legendární americký SR-71 BLACKBIRD. Jistě že došlo ke ztrátám, ale pouze z technických důvodů, nikoliv dominance nepřítele v protivzdušné obraně, a zkoušeli to mnozí. Jinak každý typ dle svého určení, vrtulníky, bitevníky, bombardéry nebo stíhačky bohužel někdy narazily na silnějšího protivníka ve vzduchu, či robustní protivzdušnou obranu.

Situace na pozemním bojišti je však jiná, a to vzhledem k vývojisituačního povědomí, kvality munice, logistických tras, vycvičenosti nebo i terénu a klimatických podmínkách. Pojem RASPUTICA je najednou mezinárodně známý a skutečně je jedno, jakou tankovou techniku kdo používá, uvíznou všichni, tanky 45 tun méně, tanky 70 tun více, ale nakonec všichni. A to je opět nápor na velitele, volit trasy a jakou techniku – kdo kudy projede a je-li možno ho zásobovat.

Obecně lze říci, že na Ukrajině neselhala ani západní technika, ani západní taktika. Ničitelem úsilí je absolutní absence unifikace a standardizace a alespoň obdobný výcvik na všech úrovních velitelských stupňů. Protože jednotka v prostoru A již není výcvikově a logisticky kompatibilní s jednotkami, které ji mají chránit z boku. Ukrajinskou armádu čeká ještě velmi dlouhá cesta k vybudování moderních ozbrojených sil dle standardů (a myšlení) NATO. Ve válce je to obtížné, ale i tak bude muset začít s revizí, co kde a podle jakých výcvikových metod má, tyto jednotky slučovat nebo je alespoň přesunovat do stejných regionů a byť je to nelehké, zcela obměnit střední a vyšší velitelský sbor. Ti vojáci v zákopech dělají, co mohou, ale generalita si mnohdy vaří čaj jako za Brežněva. To nelze dlouho vydržet, Ukrajině i západu dochází materiální, výcvikové i finanční možnosti udržet Ukrajinu v plné vojenské a ekonomické síly k odolávání Rusku.

 

Zdroj:nytimes.com, pbs.org, foreignpolicy.com

Tagy článku