foto: Se souhlasem Tomáše Zdechovského/Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL)
Rozhovor s europoslancem KDU-ČSL Tomášem Zdechovským nejen o jeho pohledu na prezidenta Trumpa, o cestě slovenského premiéra do Moskvy nebo o situaci obranného průmyslu.
Slovenský premiér Robert Fico se chystá oslavit 9. květen v Moskvě. Jak jeho rozhodnutí vnímáte?
Považuji to za absolutně nepřípustné! V době, kdy je Rusko jasným agresorem, Fico svou cestou legitimizuje počínání Putinovy země na Ukrajině. Mám na jazyku několik peprných slovíček, ale pořád doufám, že si to Fico pod tlakem EU uvědomí a své rozhodnutí přehodnotí. Je to i v zájmu jeho a celého Slovenska. Vždy se o něm hovořilo jako o pragmatikovi, tímto krokem by si zabouchl spoustu dveří. Postavení Slovenska v EU už tak není dobré.
Není v této souvislosti možné mluvit o určitém rozporu v přístupu české vlády? Na jedné straně se slovenskou vládou nesdílí přístup k válce na Ukrajině, a především přátelský vztah k Rusku, na druhou stranu v oblasti obrany rozvíjí intenzívně společné projekty a společné nákupy?
Rozpor v tom nevidím. Slovensko je náš nejbližší spojenec, přestože tamní vláda zastává jiné hodnoty v otázce ruské války na Ukrajině. Velmi dobře si však uvědomují, že je potřeba investovat do obrany a do společných projektů. Chování Fica a dalších představitelů vládních stran směrem k Putinovi však nerozumím. Nemají co získat, mohou jen ztratit.
Evropská komise nedávno poslala významnou finanční pomoc například Jihoafrické republice nebo Sýrii. Neměly by veškeré dostupné prostředky dnes směřovat přímo na Ukrajinu, zejména v kontextu politiky nové americké administrativy?
Aktuálně se svým týmem analyzujeme všechny významnější finanční programy a projekty, které směřují na pomoc zemím mimo EU. Unijní pomoc je celosvětově velká a mám pocit, že některé peníze jsou vynakládány špatně. Chceme si na to posvítit, stejně jako aktuálně analyzujeme kontrakty neziskovek, kde máme podezření na netransparentní financování. Evropské peníze musí být investovány smysluplně. Ukrajina musí být v tuto chvíli prioritou, poslali jsme tam už hodně peněz, něco ve formě grantů a půjček, ale celkově nepřestáváme Ukrajinu podporovat. Z mého pohledu by ta pomoc měla být ale ještě větší. Obzvláště za situace, kdy americká administrativa ve vyjednáváních dost selhává a místo tlaku na Kreml vyvíjí enormní tlak na Kyjev, což je z mého pohledu nepochopitelné.
Očekáváte, že aktuální americká představa o příměří na Ukrajině bude realizována? Bude pro Ukrajinu přijatelné vzdát se formálně Krymu a přijmout vnucovaný status quo?
Za těchto podmínek si nedovedu představit, že by na to Ukrajina přistoupila. To není spravedlivý mír, to je prakticky kapitulace a výsměch všem padlým ukrajinským obráncům. Je zřejmé, že o část území Ukrajina přijde, ale proto se vedou vyjednávání, aby se došlo k nějakému konsenzu na obou stranách. Takhle všechno ztratí jedna z nich a druhá vše získá. Opravdové garance tam zatím nevidím. Tohle nemá být ruleta, ale diplomacie. To by si měl Trump a jeho tým zapamatovat. Zatím je to pro ně debakl.
Donald Trump má za sebou sto dní ve funkci. Mnozí jeho kritici si tedy nebrali servítky od prvního okamžiku. Jak byste úvod jeho druhého funkčního období zatím hodnotil vy?
Tragédie. Všichni jsme už z prvního období věděli, že bude nevyzpytatelným prezidentem, ale to, co zatím předvádí, překonává nejdivočejší představy. Osobně jsem očekával, že významně pohne s ukončením války na Ukrajině, jeho velkohubá prohlášení a že je to jeho priorita, to jasně dokládala. Zatím pozorujeme velmi slabý výkon.
Chaos ohledně cel, pád trhů a světových indexů, lidé přicházejí o úspory, šílený Musk natropil jako poradce víc škody než užitku, jeho ministři komunikují vojenské operace s novinářem na nezabezpečené aplikaci. Amatérismus.
Amerika začíná ztrácet svou dominantní pozici. O tom, že chce uvalit cla, jsme věděli. Mluví o tom od 90. let. Všichni jsme ale spíš čekali, že je použije jako páku pro vyjednávání, ne že začne uvalovat nesmyslnou výši na všechny světové země podle vzorečku, který by vymyslelo dítě v 7. třídě základní školy.
Obranný průmysl v Evropě stále čelí překážkám zejména ze strany některých bank neochotných podpořit projekty nevyhovující ekologickým a ESG pravidlům. Na druhou stranu jsou ekonomické výsledky zejména velkých společností tak skvělé, že někteří politici začínají hovořit o dani z mimořádných zisků. Co na to říkáte vy?
Obranný průmysl je dnes jedním z klíčových pilířů evropské bezpečnosti a jeho rozvoj je naprosto nezbytný, pokud to s vlastní obranou myslíme vážně. To, že některé banky kvůli ESG pravidlům stále odmítají financovat obranné projekty, považuji za nepochopení doby, ve které žijeme. Obrana není špinavý byznys, ale nutnost. A pokud má někdo problém s tím, že obranný průmysl prosperuje, měl by si uvědomit, že tato prosperita znamená vyšší bezpečnost pro nás všechny. Nápady na zdanění mimořádných zisků v tomto sektoru považuji za krátkozraké – místo trestání těch, kdo nás chrání, bychom měli vytvořit podmínky pro jejich další růst a inovace. Válka na Ukrajině nám ukázala, že obrana není samozřejmost, ale investice, bez které není svobody.
Jaké šance má podle vašeho názoru program ReArm Europe a je žádoucí, aby se státy Evropské unie rychleji zadlužovaly? Není spíše na místě zásadně redefinovat priority?
Plán na přezbrojení Evropy je určitě dobrý. Dokládá, že to s vlastní obranou a bezpečností myslíme smrtelně vážně. Potřebujeme zbrojit rychle a efektivně. Pokud si půjčíme společně, bude to za lepších podmínek. Tlačí nás čas. Rusko si brousí zuby na další území, svých dobyvačných choutek se Putin vzdát nehodlá. Na druhou stranu se musíme podívat na výdajovou stránku a změnit tok peněz. Prioritou je obrana a bezpečnost, ostatní věci musíme upozadit. Revidovat také musíme Green Deal, aby se firmy mohly po mnoha krizích nadechnout.
Velmi závažným tématem je obžaloba čtyř vojáků Speciálních sil v případě smrti afghánského vojáka z roku 2018. Co na ten případ říkáte? Vyslovil jste se pro zřízení vojenského prokurátora a vojenského soudu, který by tyto případy řešil. V čem by to mohlo pomoci?
Případ vnímám jako vážný a zároveň velmi citlivý. Tito muži plnili své úkoly v extrémních podmínkách, kde se rozhoduje ve zlomku vteřiny, a stát by jim měl garantovat spravedlivé a kontextuální posouzení. Proto podporuji zřízení vojenského prokurátora a vojenského soudu, ne kvůli beztrestnosti, ale kvůli spravedlnosti, která rozumí specifikům vojenského prostředí. Civilní justice často postrádá porozumění realitě nasazení v bojových operacích. Kdo chce, aby stát měl silnou obranu, musí se za své vojáky umět postavit i po návratu domů.
Rozhovor s Tomášem Zdechovským na veletrhu Future Forces Forum 2024:
Tagy