V české armádě působí něco přes 3000 žen. V porovnání se zahraničními armádami toto procento není nijak vysoké. Co vlastně ženy vede ke vstupu do armády a mají vůbec ženy v armádě své místo?
Motivace žen pro vstup do armády je různá. Pro výkon povolání jsou ženy častěji než muži ovlivněny především předpokládanými sociálními jistotami (plat, zdravotní péče, sociální zabezpečení). Dalším důvodem, který je přivedl do armády, je jejich zalíbení ve vojenských uniformách, nebo jsou ovlivněny příkladem svého otce, který v armádě sloužil. Nemálo žen přivedl do armády ten fakt, že jejich partneři pracují v armádě. Mnohem méně než muži jsou tedy přitahovány touhou po dobrodružství nebo atraktivní práci.
psali jsme: Jakékoliv mírové misi předchází ta bojová, uvědomí si to i politikové? (komentář Lumíra Němce)
Motivace žen pro vstup do armády je tak mnohem pragmatičtější, než je motivace u mužů. Na druhou stranu služba v armádě má svá specifika, která ženy mohou odrazovat. Jsou to pobyty na dlouhodobých cvičeních, možnost převelení s nutností dojíždění nebo přestěhování do jiného místa. Zvláště v okamžiku, kdy ženy založí rodinu a mají děti je mohou právě tyto aspekty služby od vstupu do armády odrazovat.
Názory na ženy v armádě jsou různé. Obecně by se dalo říct, že společnost vnímá působení žen v armádě dvěma pohledy. Jedni si myslí, že ženy do armády patří, druzí to naopak odmítají a myslí si, že ženy do armády nepatří. Já jsem někde uprostřed. Během své praxe jsem se setkal s ženami v armádě na mnoha pozicích, kde si vedly stejně dobře jako muži nebo i lépe. Jsou ale pozice, kam ženy dle mého názoru nepatří. Ne proto, že by tu práci nezvládly, ale právě proto, že jsou ženy. Ženu vnímám jako něco krásného, okouzlujícího a něžného. Je to bytost, na kterou se za žádných okolností nedokážu dívat jako na chlapa, i když bude oblečena v maskáčích a smrdět po týdenním pobytu v lese. Jsem si jist, že většina normálních chlapů vnímá ženy stejně jako já. A právě tento pohled, byl důvodem, že jsem vždy odmítal přijmout ženy na funkce „bojovníků“ útvaru SOG.
psali jsme: Chceme trestat generály za svobodu slova? (komentář Lumíra Němce)
Uvedu jeden příklad. Jednotka se dostane do kontaktu s nepřítelem a jeden voják je zraněn. Podle nastavených postupů se voják musí o sebe postarat sám, dokud je jednotka v kontaktu a až následně je mu poskytnuta pomoc. Když uvidíte zraněného kamaráda řeknete si „je to chlap, zvládne to“. Když ale uvidíte zraněnou ženu 99% chlapů bude mít potřebu jí okamžitě pomoci a chránit ji, právě protože je žena. Takže tento přirozený vztah mužů k ženám může ve svém konečném důsledku ohrozit celou operaci a přinést vyšší ztráty. Ženy do armády rozhodně ano, ale určitě ne na všechny pozice.
Autor: Lumír Němec
Tagy