Zkušenosti z Ukrajiny naznačují, že část západní techniky není koncipována na konflikt vysoké intenzity

Se zvyšujícím se množstvím západní techniky na Ukrajině vzrůstá zpětná vazba ohledně jejích kvalit. Některé stroje v hodnocení zcela propadají, americká BVP Bradley jsou naopak vysoce oceňovaná.

Ukrajinský vojenský analytik Taras Chmut řekl pro deník The Wall Street Journal, že západní obrněnce na Ukrajině selhávají, protože nejsou navrženy na konflikt vysoké intenzity. Dále uvedl, že spojenci Ukrajiny by měly obrátit svou pozornost k poskytování jednodušších a levnějších systémů, což je podpořeno i požadavky samotné Ukrajiny. V článku je uvedeno, že ani západní technika neodolá dělostřelectvu a minám. Statisticky bylo méně než 5 % tanků zničeno jinými tanky, zbytek je přičten na vrub právě minám, dělostřelectvu, protitankovým střelám a dronům.

Některé prezentované názory hovoří o tom, že záleží na kvantitě bojových prostředků. S tím souvisí kritika Volodymyra Zelenskeho ohledně zpožďování dodávek zbraní, kterých dorazila zatím jen polovina z celkového počtu slíbených. Následně na to doplácí ukrajinská protiofenzíva, která je pomalejší, než se předpokládalo. Ukrajinci se navíc stále více soustředí na výrobu vlastní munice, protože dodávky ze Západu jsou nedostatečné.

Američané hovoří o tom, že především bojová vozidla Bradley a tanky Abrams byla vyvinuta speciálně pro boj s produkty sovětské, potažmo ruské provenience. Kyjev si vozidla Bradley nemůže vynachválit. Osádky dosvědčují, že jejich ochrana je neporovnatelně větší než v ruských BMP všech verzí. Ukrajinci mluví o tom, že řada zásahů, které v amerických obrněncích přežili, by byla v BMP smrtelná. První Abramsy již na Ukrajinu dorazily a nepochybně velmi brzy budou mít možnost přesvědčit o svých kvalitách.

Za opačný pól kvality lze považovat řadu zpráv především o francouzských AMX-10RC. Jedná se o francouzské obrněné kolové vozidlo, jehož klasifikace je velmi obtížná. Občas je označováno jako lehký tank. Bylo vyvinuto v průběhu 70. let dvacátého století jako průzkumný stroj či stíhač tanků. Jeho hlavní zbraní je 105mm poloautomatický kanón, který při použití protipancéřové munice stačí na většinu ruských obrněnců. Jeho nevýhodou je velmi slabé pancéřování. Ukrajinci tvrdí, že do první linie je zcela nepoužitelné a na průzkum také, protože slabá ochrana z něj dělá smrtící rakev.

Obecně velmi dobře uspěly ruční přenosné protivzdušné a protipancéřové systémy jako Starstreak nebo Javelin. Poměrně značná negativa se nesou kolem protitankových řízených střel MILAN. Bohužel kritice ukrajinského analytika odpovídají i západní samohybné houfnice. Ukrajinci často zmiňují poruchovost francouzských CAESARů, které si objednala i AČR. Společně s nimi jsou zmiňovány i moderní německé PzH 2000. Kromě poruchovosti Ukrajinci často zmiňují velmi rychlé opotřebení hlavně a nutnost její výměny. Pochopitelně se nejedná o tvrdá statistická data, ale vzhledem k intenzitě konfliktu se nepochybně jedná o velmi významné prověření západní techniky, která nemusí být vždy absolutní top.

Jen pro zajímavost: Američané měli v Afghánistánu velké problémy se svými vrtulníky, které ve vysokohorských oblastech měly potíže létat. Stroje sovětské provenience to zvládaly bez potíží. Faktem je, že západní země se poslední desetiletí soustředily spíše na asymetrické konflikty, zatímco Rusové vytrvale zůstávají u sovětské doktríny. Tedy jednoduchost, nízká cena a kvantita. S tím ovšem souvisí velmi časté podceňování ochrany osádek strojů, což se na Ukrajině zcela jasně potvrdilo. Odpovídající analýzy konfliktu budou trvat nepochybně velmi dlouho, ale je jisté, že se projeví ve vojenských doktrínách všech moderních armád světa. Tedy nakonec i v té naší. A zde se právě nabízí otázka, jak hodně je nutná překotná modernizace AČR.

Zdroj: Insider, The Wall Street Journal