Zoufalí Rusové. Proti ukrajinským dronům nasazují letadla z muzea

V boji proti dronům nejsou nasazovány jen nejmodernější technologie. Rusko proti stále úspěšnějším ukrajinským námořním dálkově řízeným plavidlům, která zle zatápějí jeho Černomořskému loďstvu, nasadilo podle britského ministerstva obrany obojživelný letoun z hlubin 20. století Berjev Be-12 Čajka (Racek, v kódu NATO Mail). Ten poprvé vzlétl v roce 1960.

Po tzv. strategickém přesunu, tj. ústupu, ruské černomořské flotily z Krymu do Novorossijska došlo k nevyhnutelnému posunu ve způsobu, jakým Rusko vede námořní válku. S omezením hladinových námořních kapacit, které byly dílem zničeny či poškozeny a zbývajícím dílem v dosahu ukrajinských zbraní vystaveny nepřijatelnému riziku, jsou nyní v popředí operací letouny, a to zejména zejména taktické bombardéry Suchoj Su-24, ale také stařičké a původně protiponorkové Berjevy Be-12.

Protiponorkový letoun Be-12, jehož původ sahá až do poloviny 20. století, tak našel nový účel, kterým je jednak průzkum, jednak zachycování ukrajinských námořních dronů, které do značné míry vyřešily ruskou námořní převahu na Černém moři.

Berjev Be-12 uskutečnil svůj první let v roce 1960. Má obloukovité křídlo ve tvaru písmene V, které usnadňuje vzlet z vody. Spodní část trupu má tvar člunu, což umožňuje Be-12 přistávat a startovat z vody i za velmi špatného počasí. Rychlost letounu přesahuje 500 km/h. Zásoba paliva umožňuje dolet přes 4000 km nebo provádět hlídkovou misi po dobu několika hodin.

Letoun je vyzbrojen minami, torpédy a bombami. V letech 1960–1973, tedy před více než půlstoletím, bylo těchto letounů vyrobeno celkem 143 kusů. Byly operačně nasazeny ve všech sovětských loďstvech. V rámci Tichomořského loďstva Be-12 operovaly v 289. samostatném protiponorkovém a 317. kombinovaném leteckém pluku. Černomořská a Severní flotila měly po jednom protiponorkovém obojživelném leteckém pluku. A v Kaliningradu byla dislokována 49. samostatná letka Be-12 Baltského loďstva.

Prakticky všechny Berjevy Be-12 byly vyřazeny z provozu již v letech 1993–1998. Posledních šest letounů působí v 318. leteckém pluku Černomořské flotily. A téměř tucet jich je držen v leteckých závodech v Taganrogu a na letišti Ostrov.

Právě v Taganrogu v Rostovské oblasti, na břehu Azovského moře, uskutečnil tento typ 18. října 1960 svůj první let. Byl zkonstruován v Taganrožském leteckém vědecko-technickém komplexu pojmenovaném po G. M. Berjevovi s cílem nahradit hydroplán Be-6, který přišel do služby krátce po skončení druhé světové války.

V době svého největšího rozkvětu za studené války představoval letoun Be-12 nebezpečného protivníka, mj. díky schopnosti nést jaderné zbraně. Unese až 1500 kg vybavení, včetně torpéd a hlubinných bomb. Dva turbovrtulové motory mu dávají rychlost až 530 km/h a na svou dobu pokročilé detekční systémy poskytovaly posádkám účinný prostředek pro vyhledávání ponorek.

Po rozpadu SSSR bylo mnoho těchto letounů upraveno pro boj proti požárům. V současné geopolitické situaci a s ohledem na nedostatek jiných dostupných a vhodných prostředků je však Rusko opět využívá k vojenským účelům, a to především právě nad Černým mořem. Nejde však o původní funkci protiponorkového hlídkování – letouny podle zprávy britského Ministerstva obrany nyní aktivně provádí průzkumné mise nad ukrajinskými regiony se zaměřením na vyhledávání toho, co ruská rozvědka označuje jako "ukrajinské sabotéry".

Be-12 hraje podle analytiků klíčovou roli při koordinování útoků na ukrajinskou infrastrukturu, zejména na přístavy a obilné sklady, které se staly cílem ruského dělostřelectva, raketových a leteckých útoků.

V roce 2012 disponovalo Rusko pěti letouny tohoto typu v aktivní službě, a dalšími 24 kusy v záloze. Ve stejné době měla i Ukrajina čtyři operačně nasazované Berjevy Be-12 a tři v záloze. Je pravděpodobné, že některé padly po obsazení Krymu v roce 2014 do ruských rukou.

video: youtube

Zdroj: Ministerstvo obrany Velké Británie, Navy Recognition, The Drive

Tagy