Zpochybňuje turecká ofenzíva proti Kurdům a americká reakce na ni i další spojenecké závazky? Ptají se nejen v Polsku

Deník Rzeczpospolita přinesl komentář Janusze Haszczynskiho, který pokládá jednoduchou otázku: "zradil-li Trump Kurdy, zradí také Polsko?" Může Trump podobně jako Kurdy opustit i své evropské spojence?

Polsko se snaží budovat pevné spojenecké pouto se Spojenými státy dlouhou dobu. Je to jistě dáno mj. neblahými historickými zkušenostmi. Velké evropské země polskou samostatnost buď přímo ohrožovaly, nebo v ohrožení reagovaly mdle a daly, jakkoli naivně nebo chybně, přednost svým přímým zájmům před zájmy svého spojence. Tradiční a předlouhá je diplomaticky řečeno opatrnost Polska vůči Rusku. A kromě budování a udržování akceschopné armády - Polsko vydává na obranu přes 2 % HDP - je v Polsku jako významná záruka právě transatlantická vazba. Polsko je aktivním členem aliance v tzv. válce proti terorismu, podpořilo Spojené státy v Iráku i v Afghánistánu. Ale podobně jako další členské země Aliance nyní poněkud překvapeně hledí na to, kudy se rozhodla vykročit Trumpova administrativa, a jakým způsobem se postavila k Erdoganově představě o řešení situace na turecko-syrské hranici.

Nejen komentátoři současného dění si kladou otázku, co ve skutečnosti stojí za jednáním amerického prezidenta. Podle Janusze Haszczynskiho je to Trumpova představa, že se vše musí finančně vyplácet, že svět se má řídit jako byznys (jako firma?), a respektovat právo silnějšího. A tam, kde se to tedy podle jeho názoru nevyplácí, tam investovat nebude. Sám to řekl: nechce se zaplést do další nekonečné a nesmyslné války.

Snad ano. Snad jde skutečně o realizaci Trumpovy předvolební politiky opřené mj. o kritiku dosavadního přístupu Spojených států k řešení problematiky islámského terorismu formou rozsáhlých vojenských intervencí, jakkoli ta Obamova v Sýrii byla vše jen ne rozsáhlá. A k ní mj. nepochybně směřovala kritika nastupujícího předsedy sboru náčelníků štábu Milleyho. Válku nelze vyhrát nadálku shazováním bomb.

A o to zde jde. Zatímco Američané "shazovali bomby", na zemi bojovali mj. a ze všech pestrých frakcí v konfliktu s Islámským státem nejčitelněji Kurdové. Odvedli svou práci, a protože nepomohli Američanům v Normandii v roce 1944, nebudou je nyní proti Turkům chránit ani Spojené státy. Což může znít jako ten nejhloupější vtip. Bohužel to takto americký prezident opravdu vyjádřil.

A jestliže tedy osvědčení a úspěšní spojenci v boji proti nelidskému Islámskému státu nestojí Trumpovi za další podporu a on v principu souhlasí s tím, že jejich dlouhodobé a spletité politické spory s Tureckem může nyní vyřešit Erdogan pomocí houfnic, raket a tanků, opravdu se na stůl dostává otázka, zda se lze na Trumpa, a protože není samovládce, na Spojené státy jako na spojence spolehnout, až bude situace složitá, až bude hrozit konflikt. Nebude-li zapojení do něj na první pohled pro Spojené státy přínosné nebo dokonce výnosné.

Přitom nešlo o to, aby Američané postavili do cesty Turkům nějaké početné a drahé síly. Stačilo v oblasti ponechat své týmy a Erdoganovi jednoduše říci: "ne, sem střílet nebudeš, máme tu své lidi, a nebudeme se o tom bavit." Vypadá to jednoduše, a protože se to nestalo, je možná za celou věcí něco, co není vidět. Což je tedy v mezinárodní politice velice často - zdá se ovšem, že to nevidí ani v centrále NATO, ani ve vládách zaskočených členských zemí. Český ministr Petíček jemně, ale přesto turecký postup odsoudil.

I v Polsku samozřejmě vnímají rozdíl mezi svou pozicí členské země NATO a napadenými Kurdy, kteří svůj stát nemají. Poláci ho mají od konce první světové války, a na začátku druhé o něj, opět díky Německu a Rusku, znovu přišli. Podle amerického výkladu jsou nadto cílem turecké ofenzívy nikoli proameričtí Pešmergové (v Iráku), jichž je asi 60 tisíc, jsou Američany vyzbrojeni a vycvičeni, a které by Spojené státy měly i nadále podporovat, ale marxisticko-maoistické frakce s vazbou na PKK, strůjkyni teroristických útoků proti civilistům, a takto legitimní cíle tureckého opatření. Kdo Erdoganovi věří, ať tam běží. Jeho jednotky přes zaměřovače svých Pattonů sledovaly před lety dobývání města Kobani vrahy z Islámského státu. A do města s velkou slávou vstoupí až nyní, až je IS Kurdy poražen. O turecké spolupráci s IS, obchodu s ropou i o spolupráci vojenské se salafistickými bojůvkami se napsalo nemálo.

Těžko také říci, co se zrovna teď dělo v Kurdistánu tak akutního, že to je třeba řešit těžkými zbraněmi. Oficiálně si chce Erdogan v Sýrii vytvořit pásmo, do něhož vrátí syrské uprchlíky. Erdogan je Erdogan. Ale Trump dost možná narušil vzájemnou důvěru se spojenci více, než je únosné. Západní veřejnost situaci nerozumí a nepřijala ji s pochopením. Ať už dosud Trumpa kritizovala, nebo byla spíše na jeho straně. Polsko sice v Normandii v roce 1944 Američany podpořilo, ale v roce 1898, když USA bojovaly se Španělskem, bylo součástí... Ruska. Ví to prezident Trump?

Tagy