Zkušenosti z války v Koreji měly změnit bitevní lodě Iowa v jaderná monstra

Zkušenosti z války v Koreji měly změnit  bitevní lodě Iowa v jaderná monstra
Autor fotografie: Filip Klasna|Popisek: USS Iowa a děla 406mm
15 / 09 / 2019, 13:00

Útok komunistické Severní Koreje na Jihokorejskou republiku 25.června 1950 zapříčinil mimo jiné reaktivaci nejmodernějších amerických bitevních lodí třídy Iowa. Zkušenosti z této války ovlivnily modernizaci těchto lodí.

Na rozdíl od druhé světové války, vládla nebi proudová letadla a zásah takto rychlého stroje ručně ovládaným oerlikonem již nebyl prakticky možný. Bitevní lodě tedy o tyto zbraně přišly a naopak získaly automaticky ovládané protiletadlové kanóny ráže 76 mm. Tím největším rozdílem ale mělo být použití jaderných granátů ráže 406mm.

Obrovská děla těchto lodí měla být využita pro likvidaci pozic nepřítele pomocí jaderných granátů Mk 23. Pro uskladnění této nebezpečné munice byl na lodích New Jersey, Iowa a Wisconsin upraven sklad pod dělovou věží číslo 2, kdy každá z bitevních lodí měla nést celkem 10 ostrých granátů a 9 cvičných Mk 9.

Tyto granáty vycházely z původních armádních jaderných granátů Mk 19 ráže 280 mm. Jejich válečná hlavice o síle 15-20 kilotun byla uzpůsobena pro děla ráže 406 mm, a přesnost palubních děl použitelných za jakéhokoliv počasí měla být velkou konkurenční výhodou oproti proudovým letounům a raketám 50.let minulého století.

Bitevní giganti byli ale krátce po startu produkce Mk 23 opět deaktivováni a zakonzervováni jako “flotila v kokonu” do ochranného plastu, kde čekali na své další reaktivace pro válku ve Vietnamu a konečně v 80.letech jako protiváha rostoucí síly námořnictva SSSR.

Pro potřeby U.S. Navy bylo vyrobeno celkem 50 jaderných granátů Mk 23, a jejich likvidace proběhla v letech 1961-62 po několikaletém pobytu ve skladech. I když není známé jejich operační nasazení na žádné z bitevních lodí třídy Iowa, staly se tyto granáty těmi nejmocnějšími, které byly kdy pro lodě vyvinuty.

Iowa a její sestřičky měly být schopné doručit jedinou salvou na cíl 135-180 kilotun.

 

Zdroj: Veleobři oceánů, Naval History Forum

Tagy článku