Autor fotografie: Jan Matejko, 1882-1883|Popisek: Polský král Jan Sobieski III., známý též jako Lev z Lechistánů.
Bitva u Vídně (11.–12. září 1683) představuje jednu z klíčových bitev válek mezi křesťanskou Evropou a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století.
Motto: Obrana Vídně by nevydržela věčně, kdyby nepřišla pomoc z Polska, a Turci by tak postupovali dál a dál… Do Německa i k nám… Francie a Itálie s nimi v těch časech sympatizovaly… Kdo by nás tedy zachránil před musulmany kdyby nebyli tenkrát zastaveni našimi statečnými hrdiny pod Vídní?
Tureckou armádu o síle až 300 tisíc mužů, která se roku 1683 vydala dobýt Vídeň, vedl vezír Kara Mustafa. Ačkoliv se v určitém ohledu jednalo o vrchol výbojů osmanské říše, přišel už ve chvíli, kdy její moc zřejmě stála za zenitem. Jednou z příčin byl přechod od janičářů k žoldnéřské armádě, která měla menší bojeschopnost. Ve výzbroji se začalo projevovat technologické zaostávání. Říše sice dosáhla největší územní rozlohy, ale objevovaly se už vážné problémy.
psali jsme: 7. října 1571 zlomila spojenecká flotila Svaté ligy osmanskou námořní moc
Tažení proti Vídni tak můžeme chápat různě. Jako snahu využít okamžité vojenské situace (Habsburkové zaneprázdněni sporem s Francií), jako osobní ctižádostivost vezíra Kara Mustafy, jako snahu demonstrovat vazalům z odlehlých provincií, že říše je stále silná (navíc část vazalů se musela tažení zúčastnit a nemohli tedy kout pikle), nebo prostě jako šíření víry – džihád.
Turecká armáda dospěla k Vídni v červenci 1683. Během postupu nenarazila na vážnější odpor. Císař Leopold I. město opustil. Obránců nebylo ani dvacet tisíc a to včetně měšťanské domobrany. Na velení se podílel hrabě Stahremberg, který však byl posléze raněn a velitel milice a hasičů Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic.
Turci se rychle pustili do budování podkopů, v hradbách se podařilo prostřílet průlom. V obleženém městě se nedostávalo potravin, nezraněných lidí ani munice. Na konci srpna bylo město zralé ke kapitulaci. (Zdroj: Co kdyby to dopadlo jinak – křižovatky českých dějin, Dokořán, Praha 2007. Část: Vít Vlnas: 1683: Turci ve Vídni.)
psali jsme: Bitva u Petrovaradína: Další oslnivé vítězství ,,turkobijce" Evžena Savojského
Když už bylo nejhůř a obránci již umdlévali, zvedl se na obzoru prach pod kopyty koní a v pravou chvíli dorazila spojená posila Němců, Poláků a Čechů, vedených polským králem Janem Sobieskim III. Jan Sobieski bojoval od mládí, jako většina vojáků, proti Turkům, Tatarům, kozákům i Švédům kde se dalo, hlavně ale na Ukrajině.
Největší práci udělali Poláci, na pravém křídle roznesli jízdu Tatarů a zbytku vpadli do boku. Bezprostředně po té vyrazili z města obránci. Z bitvy se nakonec vrátilo domů jen okolo sedmi Turků a jejich velitele dal sultán (po muslimsku) následně uškrtit hedvábnou šňůrou.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
(Zdroj: atllanka.net, Stanislav Jalovec 2012, Co kdyby to dopadlo jinak – křižovatky českých dějin, Dokořán, Praha 2007. Část: Vít Vlnas: 1683: Turci ve Vídni.)