Autor fotografie: By US military - U.S. Naval Historical Center Photograph, Photo #: NH 60450 http://www.history.navy.mil/photos/images/h60000/h60450.jpg, Public Domain|Popisek: Britský bitevní křižník HMS Hood
23. května okolo osmé hodiny večer dostal britský viceadmirál Holland informaci, že německá bitevní loď, kterou stíhá je vzdálena jen 300 mil. Okolo půlnoci se k sobě dvě tehdejší největší válečné lodi přiblížily na 120 mil a začaly se chystat k boji.
Holland vydal poslední příkazy po páté hodině ranní a po několika minutách britská loď zpozorovala německé lodě.
První plul Prinz Eugen a až druhý Bismarck. Vzhledem k siluetám, které byly v dalekohledech podobné došlo k prvnímu tragickému omylu na britské straně. V 5:49 vydal viceadmirál Holland příkaz k palbě na loď vlevo. Obě britské lodě, tedy HMS Hood i zcela nová bitevní loď Prince of Wales tedy zahájily palbu na těžký křižník místo smrtelně nebezpečného soupeře, kterým Bismarck byl.
Německý admirál Lütjens stejnou chybu jako Holland ale neudělal a děla ráže 380 mm chrlila těžké projektily na charakteristickou siluetu britského bitevního křižníku.
Druhá chyba britského viceadmirála byla neméně závažná jako ta první. Obě těžké britské lodě byly v takové pozici, že si navzájem během palby překážely a nemohly využít zadních dělových věží. HMS Prince of Wales ale svou třetí salvou Bismarck zasáhla. Ihned nato ale granát ráže 380 mm z německé bitevní lodi zasáhl můstek britské bitevní lodi a zabil všechny v místnosti vyjma signálního důstojníka a kapitána Leache. Mimo to zbrusu nové lodi vypovídaly různé systémy službu.
V 5:55 Holland vydal příkaz ke změně kurzu, aby lodě mohly využít všech svých děl. Následující dvě salvy Bismarcku dopadly vedle bitevního křižníku, ale třetí udeřila přesně. Nedostatečné pancéřování paluby křižníku třídy Admiral se stalo lodi osudným. Zadní muniční sklad lodi explodoval a plameny šlehaly až do výšky 300 metrů.
Vzduch se chvěl hromovým, ohlušujícím rachotem a bitevní křižník byl v okamžiku od přídě po záď zahalen hustým dýmem, v němž vířily utržené pancéřové pláty, trosky dělových věží, palubních nástaveb a lidských těl. Příď a záď se zvedly do výše, jako by na střed lodi udeřila gigantická pěst. Ve dvou minutách hrůzné divadlo skončilo. Když se kouř rozptýlil, pýcha britského válečného loďstva, hrdý Hood již neexistoval (Hubáček Miloš. Moře v plamenech).
Katastrofu vlajkové lodi Royal Navy přežili pouze 3 námořníci z celkového počtu 1 419 mužů na palubě.
Ztráta symbolu královského námořnictva byla pro Brity obrovský šok a pro mnoho z nich byla zpráva o potopení lodi s celou posádkou tou nejvíc šokující informací během celé 2. světové války.
Německé lodě se soustředily na otřesenou bitevní loď Prince of Wales, která se pokusila pod clonou kouře uniknout. K údivu všech se ale německé lodě nepokusily dorazit zpola nefunkční bitevní loď a pokračovaly v původním kurzu.
Podle přeživších z Bismarcku ale v tento okamžik došlo k ostré výměně názorů mezi admirálem Lütjensem a kapitánem Lindemannem, který chtěl potopit i druhou britskou loď. Přihlížející britské křižníky Suffolk a Norfolk by nebyly schopné další katastrofě zabránit. Vyšší bere, takže admirál Lütjens prosadil svou a vydal se se svou lodí s více než 2 000 muži na palubě vstříc svému osudu. V tomto okamžiku ale celá posádka slavila potopení největší britské lodi...
HMS Hood, bitevní křižník třídy Admiral byl poslední bitevní křižník, který byl pro Royal Navy postaven. Během jeho stavby se přihlíželo na zkušenosti získané během první světové války, ale i tak se jeho pancéřování během osudné bitvy ukázalo jako slabé, a to byla jeho konstrukce zesílena, a loď získala dalších 5 000 tun pancéřování. Paluba ale zůstala chráněna málo, což bylo, jak se ukázalo fatální během bitvy v Dánském průlivu, kde granáty německých lodí nedopadaly na na silně pancéřované boky, ale na palubu.
Po svém spuštění na vodu v roce 1918 byl HMS Hood vůbec největší válečnou lodí na světě. Loď byla ve Velké Británii velice populární. Většinu času proto strávila na reprezentativních plavbách po světě. Od listopadu 1923 do září 1924 se Hood, společně s bitevním křižníkem HMS Repulse a několika menšími plavidly, vydal na cestu kolem světa. Během této cesty si loď prohlédlo 750 000 lidí.
Od 17. května 1929 do 16. července 1930 prošla loď generální opravou a modernizaci. Další zásadní modernizace byla plánována na rok 1941 a loď po ní měla být srovnatelná s ostatními modernizovanými bitevními loďmi z první světové války (to se týkalo hlavně pancéřování muničních skladišť). Paradoxně, jelikož byla neustále na moři, byla loď koncem třicátých let poměrně dost opotřebovaná, ale s vypuknutím války nebylo možné ji stáhnout ze služby k opravám, a proto se nakonec druhá modernizace nikdy neuskutečnila. Její rychlost byla oproti době spuštění na vodu snížena asi o 2 uzly.
Rok 1940 zastihl HMS Hood ve Středozemním moři jako vlajkovou loď svazu H, který zneutralizoval v bitvě u Mers-el-Kebiru francouzskou flotilu. V roce 1941 prošel HMS Hood údržbou, ale špatný technický stav lodi se nezlepšil, což se mu během honu na Bismarck stalo osudným.
Zdroj: Hubáček Miloš, Moře v plamenech, history.com