V tento den roku 1915 zahájily britské a francouzské síly nešťastný námořní útok na turecké síly v Dardanelech, úzké strategicky důležité úžině oddělující Evropu od Asie.
Jako jediná vodní cesta mezi Černým mořem na východě a Středozemním mořem na západě byla Dardanelská oblast od začátku První světové války důležitou oblastí. Její důležitost byl pro obě strany vysoká: britská kontrola úžinu by znamenala přímou linku ruskému námořnictvu v Černém moři, umožnila by dodávky munice ruským silám na východě a usnadnila spolupráci mezi oběma spojenci.
Spojenci také bojovali s centrálními mocnostmi o podporu na Balkáně a Britové doufali, že vítězstvím proti Turecku přesvědčí jeden nebo všechny neutrální státy jako Řecko, Bulharsko a Rumunsko, aby se zapojily do války na straně Spojenců. A konečně, jak to vyjádřil britský ministr zahraničí Edward Gray, přístup tak silné spojenecké flotily k srdci osmanské říše – Konstantinopoli mohl vést k převratu, který by Turecko vzdálil centrálním mocnostem a navrátil k dřívější neutralitě.
Psali jsme: Německá loď z první světové války pluje dodnes na jezeře Tanganika
Velkým zastáncem agresivního námořního útoku byl Winston Churchill, v té době První lord admirality, oproti tomu francouzské vrchní velení se útoku obávalo, alespoň dokud se neuvolní pozemní vojska ze západní fronty. Churchill ale ,,tlačil na pilu" a útok plánovaný v průběhu zimy roku 1915 byl zahájen 18. března 1915, kdy se šest anglických a čtyři francouzské bitevní lodě vydaly do úžiny.
Turci ale tušili, že spojenecký námořní útok na úžinu je velmi pravděpodobný a s německou pomocí výrazně vylepšili svou obranu v oblasti Dardanel. Ačkoli Spojenci bombardovali a zničili turecké pevnosti u vstupu do Dardanel, vody byly Turky těžce zaminovány a to donutilo spojenecké námořnictvo k čištění oblasti předtím, než se flotila mohla vydat na svou cestu. Spojenecké minolovky ale nedokázaly oblast zcela vyčistit, a tři z deseti spojeneckých bitevních lodí - britské HMS Irresistible a HMS Ocean a francouzský Bouvet šly ke dnu a další dva bitevní kolosy byly vážně poškozeny.
Jelikož polovina loďstva byla vyřazena, zbývající lodě byly staženy zpět. Ačkoli Churchill argumentoval pro obnovení útoku další den, spojenecké vedení se rozhodlo odložit námořní útok na Dardanely a spojit ho s pozemní invazí na poloostrově Gallipoli, který ohraničoval severní stranu úžiny.
Spojenecké vylodění u Gallipole 25. dubna 1919, se setkalo s obrovskou tureckou obranou navrženou tureckým velitelem Mustafou Kemalem (budoucím prezidentem Turecka, později známým jako Ataturk) a obratně řízenou německým velitelem Ottem Limanem von Sandersem. Po zbytek roku byly spojenecké síly, včetně velkých kontingentů z Austrálie a Nového Zélandu drženy na plážích, kde se vylodily, a byly brzděny opatrným a neúčinným velením britského velitele Sira Iana Hamiltona. Hamilton byl nahrazen koncem roku 1915 Charlesem Monroem, který doporučil, aby Spojenci ukončili neúspěšnou operaci a armády byly evakuovány do konce ledna roku 1916.
Zpackaná kampaň v Dardanelech a na Gallipoli vyústila v těžké ztráty - 205 000 pro Britské impérium a 47 000 pro Francii. Turecko ztratilo asi 250 000 mužů.
Churchill rezignoval na svou pozici v admiralitě a odebral se velet praporu na Západní frontě.
Jediným úspěchem celé operace byla skutečnost, že v oblasti byla vázána silná turecká armádní uskupení, která tak nemohla zasáhnout do bojů na ruské frontě.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více
Zdroj: History.com
Tagy