foto: Unknown author / public domain / Wikimedia Commons/Tupolev Tu-4
Na 19. května 1947 připadá výročí prvního letu sovětského bombardéru Tupolev Tu-4. Stroj se stal prvním sovětským dálkovým bombardérem, který měl schopnost nést atomové zbraně.
Tupolev Tu-4 vstoupil do historie jako první sovětský dálkový bombardér, který měl schopnost nést atomové zbraně. Zajímavá je geneze Tu-4, protože Sověti minimálně na počátku druhé světové války reálně nepočítali s tím, že by v hojnějším počtu zařazovali čtyřmotorové bombardovací stroje do výzbroje. Fakticky se SSSR spoléhal na dvoumotorové bombardovací letouny. Letoun Tupolev Tu-4 vznikl až v reakci na americký bombardér Boeing B-29 Superfortress. Tento americký letoun byl navržen pro bombardování z velkých výšek a na dlouhé vzdálenosti. Sověti si uvědomili, že potřebují letoun s podobnými schopnostmi
Nicméně zde je nutné připomenout, že Sověti již před vypuknutím druhé světové války měli čtyřmotorový bombardér Petljakov Pe-8, na nějž se původně spoléhali. Na druhé straně bylo postaveno pouze 93 kusů, protože výrobu limitoval nedostatek materiálu a také vhodných motorů. Ještě v této souvislosti zmiňme čtyřmotorový bombardér TB-3, který však na počátku druhé světové války byl notně zastaralým typem. Ostatně na konci konfliktu v roce 1945 se SSSR rozhodlo stroj vyřadit.
_(cropped).jpg "Triple-green - Tupolew Tu-4 / CC BY-SA 2.0 / Wikimedia commons")
Historie bombardérů Tupolev Tu-4 jako reakce na B-29
Změna postoje Sovětů ke čtyřmotorovým bombardovacím strojům přišla v roce 1943, kde se podařilo získat první informace o zmíněmém novém americkém bombardéru B-29 Superfortress. První let tohoto letounu proběhl v roce 1942, o dva roky později byl zařazen do služby. Proti sovětským bombardérům pak představovaly B-29 znatelně výkonné stroje, jež sehrály zvláště ke konci války významnou úlohu. Byly využívány ve válce v Tichomoří, kde strategicky bombardovaly města v Číně a v Japonsku. Nálety na Tokio patří k nejkrvavějším bombardování celé druhé světové války. Nejznámějším, ale zůstávají atomové útoky na města Hirošima a Nagasaki, kdy byly použity letouny B-29 Enola Gay a Bockscar.
Nutno dodat, že Sověti měli štěstí, protože v roce 1944 musely nouzově přistát 3 bombardéry B-29 na jejich území, čtvrtý havaroval. Všechny americké bombardéry se v té době účastnily bombardování Japonska a Mandžuska. I když se Američané dožadovali, aby je Sověti vrátili zpět, ti to odmítli. Odkázali se totiž na smlouvu, kterou měli uzavřenou s Japonskem o neutralitě a na základě ní byly stroje internovány. SSSR se tedy rozhodlo bez licence okopírovat americkou B-29 a postavit svůj výkonný čtyřmotorový dálkový bombardér.
Control C B-29 + Control V Tupolev Tu-4
Na druhé straně se oba stroje, B-29 a Tu-4 lišily. Sovětský letecký průmysl čelil mnoha specifickým výzvám při konstrukci Tu-4. Jedním z nejzásadnějších problémů byla replikace amerických motorů typu R-3350-23A americké značky Wright. Sovětští inženýři museli vytvořit domácí verzi, která nesla označení AŠ-73TK. Dále pak rozdíly spočívaly v odlišné konstrukci podvozku a podvozkových šachet. Letoun Tupolev Tu-4 nebyl pouhou kopií amerického bombardéru B-29, představoval důležitý krok ve vývoji sovětského leteckého průmyslu. Sovětský svaz se snažil přizpůsobit americké technologie svým výrobním kapacitám a materiálům. Například museli nahradit hliníkové slitiny používané v B-29 sovětskými ekvivalenty, což vedlo k mírnému nárůstu hmotnosti letounu.
Zbrojní systémy Tupolev Tu-4 vs B-29
Jiné rozdíly byly patrné ve výzbroji. Bombardéry Tu-4 byly vybaveny 10 kanony Nudelman-Suranov NS-23 ráže 23 mm, po dvou v pěti střelištích (čtyři dálkově ovládané věže a v přímo ovládaném záďovém střelišti), stroj mohl nést pumy do celkové hmotnosti 10 000 kg (kupř. 6 pum o hmotnosti po 500 kg, jednu atomovou pumu, nebo 2 rakety dlouhého doletu), při doletu 5000 km unesl 5000 kg pum. V rychlosti, samotné délce bombardéru či kapacitě posádky se oba dva stroje příliš nelišily.
Provoz letounu Tupolev Tu-4 a jeho vliv na studenou válku
První let sovětského bombardéru se uskutečnil 19. května 1947. Letoun se vyráběl se mezi lety 1949-1952. Celkem Sověti vyrobili 847 kusů tohoto letounu. Zpočátku vyvolal na druhé straně železné opony vážné obavy, protože Tu-4 měl takový dolet, který mu teoreticky umožňoval podle propočtů zaútočit na Chicago či Los Angeles na ,,jednosměrné" misi. Tyto obavy však byly postupně rozmělněny. Zavedení bombardéru Tu-4 mělo významný vliv na sovětskou vojenskou doktrínu, zejména v oblasti strategického bombardování. Letoun umožnil Sovětskému svazu poprvé provádět dálkové bombardovací mise s potenciálem zasáhnout cíle v USA, což dramaticky změnilo dynamiku studené války.
Tu-4 byl prvním sovětským strategickým bombardérem, který byl schopen doručit jadernou zbraň na dlouhé vzdálenosti. I když byl Tu-4 v podstatě přechodným řešením, než byly vyvinuty pokročilejší bombardéry (například Tu-16 a později Tu-95), jeho význam spočíval v tom, že poskytl Sovětskému svazu schopnost provést jaderný útok na cíle v Evropě a dokonce i v Severní Americe. Bombardér Tupolev Tu-4 byl tedy klíčovou součástí sovětského arzenálu během počáteční fáze jejich jaderné strategie.
Půl století v akci, vyřazení modelu Tupolev Tu-4
Sovětské letectvo provozovalo stroje do roku 1960 jako dálkové bombardéry. Některé bombardéry putovaly také do Číny. Na konci února věnoval Stalin Číně deset Tu-4 a v roce 1960 dostala Čína dva další stroje v konfiguraci navigačního cvičného letounu. Jedenáct bombardérů bylo v Číně v letech 1970-1973 osazeno motory AI-20K. Poslední čínský Tu-4 byl pak vyřazen v roce 1988. V roce 1954 začal v SSSR proces vyřazování bombardéru Tu-4, kdy vstoupil do služby dvoumotorový Tupolev Tu-16, jež měli Sověti ve službě až do roku 1993.
Zdroj: nuclearcompanion.com, planehistoria.com, www.militaryfactory.com
Tagy