foto: Bundesarchiv, Bild 101I-055-1599-31 / Eckert, Erhardt / CC-BY-SA 3.0/Panzer IV projíždí francouzskou vsí, 1940
Životní příběh Charlese N'Tchorérého skončil 7. června 1940. Černý důstojník, čerstvě naturalizovaný Francouz, původem z Gabonu se v čele 5. roty 2. praporu 53. pluku koloniální pěchoty hodiny bránil v obklíčení německými jednotkami v Airaines. Jednotce záhy odříznuté od ostatních, kterým kryla záda při pokusu o ústup, došla munice. Po kapitulaci Němci od sebe oddělili černé a bílé přeživší. Důstojník protestoval proti zacházení se svými vojáky jako s "Untermensch". Vojáci Rommelovy 7. pancéřové divize ho za to bez soudu zavraždili ranou do týlu.
Narodil se v roce 1896 v Gabonu, který byl již několik let součástí Francouzského Konga. Opustil školu a živil se obchodem v sousedním Kamerunu, který byl zase kolonií německou. S vypuknutím války se ovšem vrátil do Gabonu, zapsal se do francouzské armády a se senegalskými tirajéry prošel Velkou válkou a pokračoval dál ve službě. Absolvoval důstojnickou školu ve Fréjus a v roce 1926 byl povýšen na poručíka tzv. "domorodého titulu". Sloužil v Sýrii, Súdánu, a vysloužil si hodnost poručíka "francouzského titulu". V roce 1933 je kapitánem.
Psali jsme
Byl tedy Napoleon Bonaparte rasistou? Zachoval a obnovil přece otroctví. Během jednání o příslušných právních předpisech měl na Státní radě...
V Sýrii byl zraněn v boji. Jeho kvality vyzdvihl v listopadu 1925 i ministr války. Pochválil nejen jeho služební výkony, ale také publikační činnost na téma země N'Tchorérého původu, o níž psal do Revue des troupes coloniales. Mimochodem tím ministrem války byl nám později dobře známý Édouard Daladier. Později v roli premiéra oslavovaný za "mír", který Evropě a vlasti zajistil podpisem pod Mnichovskou dohodou s Hitlerem. Charles N'Tchoréré bude jednou z milionů obětí politiky appeasementu, o níž měl přitom Daladier osobně své pochybnosti. Nicméně neodbíhejme a nepředbíhejme.
Kapitán N'Tchoréré stál v čele Ecole des Enfants de Troupe (školy vojenských dětí, dětí vojáků ve službě) v Saint-Louis v Senegalu, školy, která vzdělávala budoucí důstojníky francouzské armády afrického původu. Sám byl prvním Afričanem, který školu vedl. S vypuknutím druhé světové války v Evropě žádá převelení na frontu. Je jmenován velitelem 5. roty 2. praporu 53. pluku koloniální pěchoty. Jednotky, která byla zformována v roce 1915, po první světové válce rozpuštěna, a obnovena v roce 1940. Staví se do cesty Wehrmachtu na Sommě, a v Araines čelí začátkem června 1940 útoku 7. pancéřové divize, které velí Erwin Rommel.
5. června N'Tchorérého rota drží opěrný bod na severu města a daří se jí odrazit úvodní německý útok, a úspěšná je i zrána 6. června. Následuje obklíčení města a intenzívní ostřelování dělostřelectvem i letecké bombardování. Francouzi ovšem stále vzdorují. Němci je vyzvou ke kapitulaci, ale velitel praporu odmítá. Následuje pokus německé pěchoty proniknout do města a protiútok N'Tchorérého roty. Během noci se 5. rota stále drží a při dalším německém pokusu vyřazuje osm německých tanků. Nicméně Němcům se podařilo do města proniknout a vyhodit do vzduchu muniční sklad praporu, což rozhodlo. Komandant Seymour nařídil pokus prorazit obklíčení a ustoupit na jih.
Kapitán N'Tchoréré žádá o čest zůstat na pozici a krýt ústup v roli zadního voje. Následuje další německý útok. Němci nasazují proti opěrným bodům plamenomety a ničí jedno za druhým. Francouzi se nevzdávají, ale kolem 10. hodiny večerní jich zbývá posledních patnáct a jsou zcela bez munice. Vzdají se a v čele s kapitánem odcházejí do zajetí. Mezi civilizovanými protivníky je odvážně kladený odpor zpravidla vysoce ceněn. Jenže.
Pěšáci německého 25. pluku rozdělili přeživší na bílé (těch bylo pět) a na černé (těch bylo deset a bylo s nimi zacházeno jako s podlidmi). N'Tchoréré protestuje, poukazuje na svou hodnost, žádá zacházení odpovídající ženevským konvencím. Němci se s ním nebaví a zastřelí ho ranou do týlu. Jeho tělo pak údajně rozježděno pásy tanku.
Nešlo přitom o ojedinělý exces, ani o akci fanatických SS. Například bezmála 200 senegalských tirajérů bude podobným nevojenským způsobem zmasakrováno v Chasselay. Celkově byly takto z rasových důvodů zavražděny během krátkého tažení a po něm tisíce válečných zajatců. Přestože i ve Wehrmachtu sloužili černoši, byť v míře zcela nesrovnatelné. Poněkud paradoxně šlo namnoze o potomky francouzských koloniálních vojáků z doby okupace Porúří v letech 1923-1925, často v důsledku znásilnění. Byli občany Německé říše a vztahovala se na ně odvodní povinnost.
Desátník Jean-Baptiste N'Tchoréré sloužící u 2. pluku koloniální pěchoty přežije otce o jediný den: 8. června 1940 podlehne svým zraněním v Remiencourtu. Charles N'Tchoréré byl držitelem řady vyznamenání. Rytířem Čestné legie byl jmenován 31. prosince 1930.
Zdroj: cheminsdememoire.gouv.fr; france3-regions.francetvinfo.fr
Tagy