2. srpna 1990 přepadl Saddám Husajn Kuvajt

Invaze Iráku do Kuvajtu se odehrála 2. srpna roku 1990 jako údajná reakce na snižování cen ropy ze strany Kuvajtu. Irák Saddáma Husajna se ocitl ve velmi tíživé situaci po ukončení války s Íránem a po ukončení studené války mezi Západem a SSSR.

Zahraniční dluh země dosáhl výše 80 miliard dolarů, kdy právě půlku této částky Irák dlužil sousednímu Kuvajtu a Saúdské Arábii. Kuvajt navíc na rozdíl od Saúdské Arábie nejevil snahu prominout alespoň část dluhu. Ekonomika Iráku byla na sestupu a inflace rostla. Země byla navíc zatížena více než milionovou armádou, která pohltila v roce 1989 5 miliard dolarů, tedy značnou část příjmů z těžby ropy. V roce 1990 klesala cena ropy z lednových 21 na 15 USD v červnu. Saddám Husajn našel dva viníky, země, které podle něj porušovaly kvóty OPEC – Kuvajt a Spojené arabské emiráty. Kuvajt byl obviněn z ilegálního čerpání ropy na nalezišti Rumajlá, které se nalézá pod oběma státy a škoda byla Irákem vyčíslena na 2,5 miliardy dolarů. Na květnovém summitu Ligy arabských států v Bagdádu Saddám Husajn vznesl proti Kuvajtu 4 požadavky. Odpuštění iráckých dluhů, zastavení těžby ropy v Rumajlá, snížení těžby ropy (Kuvajt skutečně těžil denně 2,1 milionu barelů, místo povolených 1,5) a pronájem dvou ostrovů v Perském zálivu. Kuvajt ale tyto požadavky odmítl a naopak požadoval podepsání smlouvy o společné hranici. V červenci se situace s požadavky zopakovala a 21. července začal Saddám hromadit jednotky u hranic s Kuvajtem. 2. srpna 1990 zaútočily divize Republikánské gardy na Kuvajt.

                                     

Kuvajtské obranné síly byly rychle přemoženy a ty, které nebyly zničeny, ustoupily do Saúdské Arábie. Emír Kuvajtu, jeho rodina a další vládní představitelé uprchli do Saúdské Arábie a během několika hodin byl Kuvajt okupován a Iráčané založili provinční vládu. Připojením Kuvajtu získal Irák kontrolu nad 20 procenty světových ropných rezerv a poprvé také nad významným pobřežím Perského zálivu. Stejný den Rada bezpečnosti OSN jednomyslně odsoudila invazi a požadovala okamžité stažení Iráku z Kuvajtu. 6. srpna Rada bezpečnosti uvalila celosvětový zákaz na obchod s Irákem.

Cena ropy na útok v oblasti Zálivu okamžitě zareagovala a srpnová cena ropy vyrostla o 60 % na 27,32 USD, v září na 36,09 USD a maxima dosáhla v listopadu 1990 hodnotou 36,09 USD.

Možnost, že bude Irák kontrolovat tak obrovské množství ropy a možnost následného útoku na Saúdskou Arábii, nebo Spojené arabské emiráty ale znamenala, že Spojené státy začaly jednat. Po 166 dnech od invaze, 17. ledna 1991, zaútočila koalice vedená USA a podporovaná OSN na Irák. Většinu vojenských sil koalice tvořili Američané spolu se Saúdskými Araby následovaní Brity, Egypťany a Francouzi. Polovinu nákladů operace uhradila Saúdská Arábie.

Na straně koalice bylo nasazeno přes 300 000 vojáků a součástí byla i československá protichemická jednotka.

17. 1. 1991 2:38 - z vrtulníků AH-64A Apache, které operují nízko nad terénem a jsou těžko detekovatelné, byla vypálena baráž raket typu AGM-114C Hellfire. Jejich úkolem bylo zničit radary včasného varování v jižním Iráku.

3:00 - přesně v hodinu H „neviditelné“ bombardéry F-117A Nighthawk vypouští první laserem naváděné bomby na telekomunikační centrum v Bagdádu.

3:03 - z lodí v Rudém moři a Perském zálivu startují střely Tomahawk s plochou dráhou letu
Byly také použity klamné cíle BQM-74C Chukar pro krytí skutečných střel BGM-109 Tomahawk. V několika případech byly klamné cíle Chukar použity pro odhalení radarů protiletadlové obrany a následně zničeny protiradarovými střelami AGM-88 HARM. Pátého dne války byla irácká protiletadlová obrana vyřazena z provozu.

Když USA získaly naprostou leteckou převahu nad Irákem, začala operace Pouštní bouře, jejímž cílem bylo vyhnat irácké okupanty z Kuvajtu. Schwarzkopf, aby toto dosáhl, naplánoval masivní obkličovací manévr. Na hlavní město Kuvajt byly provedeny diverzní útoky, ale hlavní útok směřoval přes saúdskoarabskou hranici směrem na sever a pak se stočil na východ. Dne 24. února začal pozemní útok mohutným leteckým a dělostřeleckým bombardováním Iráckých frontových linií. Poté americký 17. sbor, 101. výsadková divize a francouzská 6. Daguetova divize pronikly hluboko na irácké území. Hned za nimi postupoval americký 7. sbor včetně britské 1. obrněné divize, která se stočila východním směrem na Kuvajt. Nakonec americká námořní pěchota a pozemní jednotky arabských států postoupily přímo přes kuvajtskou hranici k hlavnímu městu.

Úvodní spojenecké bombardování bylo tak intenzivní, že mnozí iráčtí vojáci byli zaživa pohřbeni ve svých bunkrech, zatímco ostatní byli tak otřeseni, že se okamžitě vzdávali, někteří dokonce bezpilotnímu průzkumnému letadlu. Přístroje pro noční vidění a granáty s ochuzeným uranem dávaly západním ozbrojeným silám naprostou převahu nad sovětskými tanky, kterými disponovala irácká armáda. Když se někde spojenecké jednotky setkaly s odporem, rychle se jim ho podařilo zlomit. Obávaná republikánská garda – elitní jednotky armády Saddáma Husajna byla rychle obklíčena a bombardována tak dlouho, až se vzdala.

Operace Pouštní bouře skončila 28. února osvobozením Kuvajtu.

 

Zdroj: NOVÁK, Martin. Ropa a krev. Epocha, 2010. ISBN 978-80-7425-069-9