Letošní rok přinese nemálo významných kulatých a půlkulatých výročí, a mezi ta kulatá patří 210. výročí tzv. páté koaliční války. Války, kterou zahájilo v dubnu 1809 Rakousko. Podobně jako v roce 1805 opět bez vyhlášení, a opět vpádem do Bavorska, jež bylo spojencem napoleonské Francie. Cíl byl z rakouského pohledu pochopitelný: napravit důsledky tvrdých podmínek prešpurského (bratislavského) míru z roku 1805 a získat zpět alespoň část ztraceného vlivu v německých státech. A také v Itálii. V Bavorsku, Rakousku, Itálii, a samozřejmě na Moravě, kde válka, opět, skončila, bude této historii v průběhu jara a léta věnováno množství vzpomínkových akcí.
Rakouská armáda překročila řeknu Inn na rakousko-bavorském pomezí 10. dubna 1809, čímž byla válka páté protifrancouzské koalice zahájena. Arcivévoda Karel pronesl ke své armádě 6. dubna tato slova:
Obrana vlasti volá nás k novým činům. Pokud vůbec možno bylo obětmi zachovati mír, pokud oběti tyto snášely se se ctí trůnu, s bezpečností říše a s blahem národů, potud mlčel každý bolestný cit v srdci dobrotivého panovníka našeho. Ale když byly marny veškery pokusy, abychom šťastnou zachovali samostatnost proti nenasytné ctižádosti cizího výbojce, když nebezpečenství obecného ujařmení ohrožuje i požehnané země Rakouské a jejich požehnané a šťastné obyvatele, tu vlast žádá od nás spasení, a my hotovi jsme k její ochraně.
Na vás, moji drazí druhové váleční, upjaty jsou oči světa a všech, kdo ještě smysl mají pro čest a majetek národní. Vy nemáte býti účastni hanby, že jste se stali nástroji ku podmanění jiných. Vy nemáte ve vzdálených krajinách vésti nekonečné války ničivé ctižádosti. Vy nikdy nebudete krváceti za cizí prospěch a cizí hrabivost. Vás nestihne kletba, že jste nevinné národy zničili a že po mrtvolách zavražděných zeměbranců razili jste cizinci cestu ku trůnu uloupenému. Vás očekává krásnější osud: Svoboda Evropy utekla se pod prapory vaše.Pouštíte se v boj spravedlivý, jinak bych nestál v čele vašem.
Chceme drahé vlasti své vybojovati trvalý mír. Ale vznešeného cíle toho můžeme dosíci jen velikými ctnostmi. Neobmezené poslušnost, přísná kázeň, vytrvalá odvaha a nezviklaná statečnost v nebezpečenství jsou průvodci pravé udatnosti. Jen jednota vůle součinnost celku vedou k vítězství. Pravý vojín jest jen nepříteli strašný. Ctnosti občanské nesmějí mu býti neznámy. Mimo bojiště k bezbrannému občanu a rolníku jest skromný, útrpný a lidský. Znaje útrapy Války snaží se je zmírniti. Každý svévolný přestupek potrestán tím přísněji, poněvadž úmyslem našeho panovníka není národy utlačovati, nýbrž jich od utlačovatelů je osvoboditi a s jich panovníky pevný svazek učiniti k dosažení trvalého míru a zachování obecného blaha a bezpečnosti...
(převzato z www.primaplana.cz)
Napoleon se o překročení Innu dozví 12. dubna, reaguje následující proklamací ke své armádě:
Vojáci! Území Rýnského spolku bylo znásilněno. Rakouský generál chce, abychom při pohledu na jeho zbraně prchli a opustili své spojence. Přicházím s rychlostí blesku. Vojáci! Stáli jste kolem mne, když rakouský panovník přišel na Moravě do mého ležení. Slyšeli jste jej, kterak se dovolává mé shovívavosti a přísahá mi věčné přátelství. Vítězové ve třech válkách, Rakousko vděčí naší velkomyslnosti za vše; třikrát se jí zpronevěřilo!! Naše předešlé úspěchy jsou garancí vítězství, jež nás čeká. Pochodujme tedy, a nechť v našem vzezření spatří nepřítel svého přemožitele!
Válečné operace zahájené 10. dubna 1809 budou pokračovat až do 11. července 1809, kdy je u Znojma přeruší jednání o příměří, podepsané den poté. V situaci takticky i strategicky pro rakouské ozbrojené síly bezmála katastrofální. Mírová smlouva pak bude podepsána v Schönbrunnu 14. října. Rakousko nedosáhne ničeho než zhoršení své situace. Vae victis.
Nejvýznamnějšími srážkami a bitvami dunajského tažení, tedy hlavního směru, roku 1809 byly:
- 18.-19. dubna bitva u Teugn-Hausenu
- 19.-20. dubna bitva u Abensbergu
- 21. dubna bitva o Landshut
- 20.-22. dubna bitva u Eggmühlu (vzpomínková akce proběhne v Bavorsku 30. května-2. června a půjde o největší jarní napoleonskou událost s účastí přes 1000 vojáků z celé Evropy)
- 23. dubna bitva o Řezno
- 3. května bitva u Ebersbergu
- 13. května kapitulace Vídně
- 21.-22. května bitva u Aspern-Esslingu
- 1.-14. června 1809 obléhání Prešpurku (Bratislavy; vzpomínková akce proběhne 24.-25. května)
- 5.-6. července bitva u Wagramu (menší vzpomínková akce proběhne ve Wagramu 5.-6. července)
- 10.-11. července bitva u Znojma (vzpomínková akce proběhne 10.-14. července, resp. dvě vzpomínkové akce; akce Projektu Austerlitz, které se budeme věnovat podrobně, se zúčastní v roli Napoleona Mark Schneider)
A na dalších, vedlejších, válčištích:
- 16. dubna bitva u Sacile v Itálii (vzpomínková akce proběhne v Itálii 26.-28. dubna)
- 18. dubna bitva u Raszynu na území Vévodství varšavského
- 14. června bitva u Raabu (Györu) v Uhrách, v dnešním Maďarsku
Akce u Sacile, u Eggmühlu a akce Projektu Austerlitz u Znojma jsou součástí projektu nazvaného „Zapomenuté bitvy roku 1809“. Bitva u Znojma je jako poslední a vskutku rozhodující bitva války „zapomenuta“ neprávem. Nebyla výsledkem detailní přípravy jako jiné Napoleonovy generální bitvy, a osobně se jí účastnil až druhého dne. Přesto byla výsledkem systému vedení války, který ustanovil a rozvinul právě on. S ohledem na další vývoj ji snad lze označit za jeho poslední velké, rozhodující vítězství. V určitém ohledu již jemu navzdory. O tom ale příště.