Mark Schneider je představitelem Napoleona na největších vzpomínkových akcích napoleonského re-enactmentu od roku 2005. Přijede také na 210. výročí bitvy u Znojma pořádané v rámci Projektu Austerlitz ve Znojmě a v Únanově 10.-14. července 2019, a předtím se zúčastní i 210. výročí bitvy u Wagramu v Rakousku. Přinášíme rozhovor nejen o roli Napoleona na podobných akcích (u Slavkova, Jeny, Borodina, Waterloo a mnoha dalších) – Mark má za sebou mj. službu v americké armádě a nasazení v bývalé Jugoslávii. Do Evropy zamíří v rámci své "cesty svobody", z USA odlétá 4. července, v Den nezávislosti, a program u Znojma končí 14. července, v den pádu Bastily.
- Marku, přijedeš na Wagram a do Znojma, kde budeš představovat Napoleona při 210. výročí posledních bitev války roku 1809. Na kolika akcích jsi vlastně od roku 2005 byl?
Ano, budu mít tento rok tu čest a potěšení ztvárnit císaře Napoleona jak u Wagramu tak u Znojma. Od roku 2005 jsem byl jako Napoleona Bonaparte na přibližně stovce akcí. Byly to četné akce v Rakousku, Belgii, České republice, Francii, Německu, Itálii, Rusku, Španělsku a Spojených státech. Bylo to úžasné dobrodružství!
- Bitva u Znojma byla ve skutečnosti Napoleonovým úplně posledním rozhodujícím vítězstvím. Historikové se jí převážně nevěnují, samozřejmě až na významné výjimky, a běžný příběh války vždy staví Wagram nad Znojmo. Pokud souhlasíš, proč to tak je?
Myslím, že Wagram zastiňuje Znojmo ze dvou důvodů. Za prvé je to Napoleonovo první velké vítězství po jeho neúspěchu u Aspern-Esslingu v květnu roku 1809, a za druhé jde o celkový rozsah bitvy s přibližně 350 tisíci mužů bojujících na obou stranách. Souhlasím, že o Znojmě by se mělo mluvit s větším důrazem, protože ač byl Wagram vítězstvím, jádru rakouské armády se podařilo ustoupit a bylo schopné dalšího boje. Bitva u Znojma skončila příměřím a ukončila válku. Myslím, že Znojmo by mělo být vnímané jako významnější a zřejmě asi vzpomínané spolu s dalšími velkými vítězstvími jako Rivoli, Marengo, Austeritz a Jena.
- Byl jsi vojákem. Mohl bys nám říci více o své vojenské službě? Kde jsi sloužil?
Měl jsem tu čest být vojákem Armády Spojených států v letech 1993-1997. Byl jsem vycvičen jako jezdecký průzkumník (19D Cavalry Scout). Šlo o obrněný průzkum na HMMWV a na M3 Bradley Cavalry Fighting Vehicle (CFV, bojové vozidlo jezdectva). Základní výcvik (OSUT-One station Unit Training) jsem prodělal ve Fort Knox v Kentucky v rámci 5. eskadrony 15. jezdeckého pluku. Pak mě poslali do Fort Polk v Louisianě, kde jsem byl zařazen do 3. eskadrony 2. jezdeckého pluku (2nd ACR, Armored Cavalry Regiment). Sloužili jsme jako součást 18. výsadkového sboru v rámci společného výcvikového centra (JRTC, Joint Readiness Training Center). Poté mě přiřadili k 1. eskadroně 1. jezdeckého pluku v Büdingenu v Německu. A v době mé služby u této jednotky jsem byl nasazen v Bosně a Hercegovině v rámci 1. obrněné divize, abychom zajistili provedení Daytonské mírové smlouvy v rámci IFOR (Implementation Force). Byl jsem tam nasazen od prosince 1995 do října 1996. Z mise jsem se vrátil do Německa a ukončil svou vojenskou službu v dubnu 1997.
- Řekl bys, že existují nějaké specifické aspekty napoleonského válečnictví, které je důležité studovat i dnes, nejen jako historické téma nebo hobby, ale jako inspiraci pro vojáky?
Rozhodně! Jsem pevně přesvědčen, že odpovědi pro budoucnost lze najít v minulosti, pokud známe své dějiny. Válečné technologie se v průběhu staletí mění, ale válečné principy zůstávají stejné. Díky četbě o velkých generálech minulosti jako Alexandrovi Velikém, Hanibalovi, Juliu Césarovi, Fridrichu Velikém a Napoleonovi získáváme schopnost aplikovat jejich válečné zásady, strategii a taktiku na moderním bitevním poli. Na každé významné vojenské akademii ve světě studují vojenského filosofa Clausewitze a jeho knihu O válce. Clausewitz bojoval v napoleonských válkách a své spisy postavil na Napoleonových taženích.
- Existují nějaké ideje, které bys rád navrhl různým pořadatelům vzpomínkových akcí, které by mohly jejich programy učinit atraktivnější jak pro veřejnost tak pro účastníky?
Myslím, že na každé akci bude kvalita účastníků hovořit sama za sebe. S tím bych řekl, že by bylo pěkné mít na každé akci několik bodů programu, které je učiní zajímavějšími pro účastníky i pro veřejnost. Za prvé by bylo dobré mít komentátora, který by během akce/bitvy vysvětlil, co přesně se na bojišti děje. Důvod, proč vojáci dělají, co dělají. To by mohli podpořit před bitvou i po ní zástupci každé jednotky, kteří by v dobovém ležení popsali život a dobu toho kterého vojáka (uniformu, zbraně, výstroj, atd.) Díky tomu by pak veřejnost během bitvy lépe poznávala a chápala, na co se dívá, a pro re-enactora to bude příležitost sdílet své vědomosti o věci.
Kromě velké bitvy by bylo pěkné mít menší ukázky provedené jednotkami, které by veřejnosti poskytly přesnější pohled na věc a případně i příležitost „sáhnout si“, při nichž by veřejnost mohla potěžkat, dotknout nebo si obléknout součásti výstroje. Myslím, že pro veřejnost je velký rozdíl, může-li si výstroj prohlédnout zblízka, dotknout se jí, a vidět ji jen zdáli. Další možností je začlenit postavu nebo postavy, které by byly divadelně ztvárněny, jakobychom se osobně setkali s někým z onoho historického období. Asi by bylo pěkné vřadit předvedení dobového vaření, praní, táborového života, tančení, atd. Myslím, že to vše by přidalo na zážitku. Před akcí u Znojma v červenci budu na semináři (11. července ve Znojemské Besedě) o tomto tématu, nazvaném „Nápady jak zlepšit napoleonský re-enactment“, mluvit. Mnoho z těchto nápadů pochází z 20 let mé osobní zkušenosti, a také ze zkušenosti z mé práce v Colonial Williamsburg Foundation.
- Mluvíme-li o re-enactorech, ve velmi dobře přijatém článku „Re-enactoři v Normandii: radost nebo bolest? Čas pozvednout jejich hru?“ Paul Woodadge, sám zkušený re-enactor, řekl, že by rád zahájil diskusi o zlepšování standardů našeho hobby. Kterých pět nejdůležitějších zásad by měli napoleonští re-enactoři respektovat podle Marka Schneidera, Napoleona slavkovských vzpomínkových akcí?
1) Nadšení. Myslím, že je pro účastníky velmi důležité být nadšený a motivovaný být u toho a mít čest a výsadu představovat vojáky, kteří bojovali a umírali před staletími.
2) Vědomosti. Znát své téma je velmi důležité. Můžeme-li vysvětlit historii dané doby, popsat jednotku, kterou ztvárňujeme, své zbraně a výstroj, učiní to zážitek pro veřejnost i pro účastníka nekonečně lepším.
3) Uniforma. Uniformy a výstroj mohou být velmi drahé, ale jsou velmi důležité pro nastolení uvěřitelného dojmu. Něž kdokoli promluví, veřejnost uvidí jeho uniformu, a to vytvoří v mysli představu o tom, na co se dívají. Pokud to vypadá spíše jako karneval nebo halloweenský kostým, tak pak na nás veřejnost bude pohlížet. Ač je to nákladné, zkoumat, nacházet správné postupy a materiály a správný střih uniformy je významnou součástí re-enactmentu.
4) Výcvik. Na rozdíl od vojáků minulosti nemáme příležitost cvičit každý den. Jsem přesvědčen, že pracovat na své vycvičenosti, zacházení se zbraní, jízdě na koni a celkovém dojmu je velmi důležité i mimo akce. Umožní nám to během akcí lepší výkon.
5) Kamarádství. Sdílet informace, nápady, myšlenky a dojmy, to vše přispívá k ustavení lepších vztahů na akcích a v důsledku zlepšuje nás, naši jednotku i celé hobby. Ti, kdo neustále kritizují, urážejí nebo ponižují druhé, neslouží účelu, a vede to jen k animozitám a špatné atmosféře. Spoluprací, vzájemnou podporou a sdílením nápadů bude zlepšování dosahováno snáze, a to prospěje akcím.
- Existuje nějaký rozdíl v přístupu mezi napoleonským re-enactmentem v Americe a v Evropě? Kromě zřejmého: počtů a míst. A myslím, že existuje také vazba mezi napoleonským re-enactmentem a re-enactmentem války za nezávislost, kterého se účastníš jako generál Lafayette. Pořádá se hodně akcí zaměřených na americkou revoluci?
Re-enactment americké revoluce je ve Spojených státech mnohem populárnější a obvyklejší než ten napoleonský. Myslím, že ze stejného důvodu, proč je ten napoleonský populárnější v Evropě. Jsi jednoduše v zemi nebo zemích, kde byly ty bitvy svedeny. Mnoho lidí ve Spojených státech mají předky, kteří asi v americké revoluci bojovali, a chtějí je uctít obnovením, připomenutím toho, čeho v minulosti dosáhli. Totéž se týká napoleonského re-enactmentu v Evropě. Ve Spojených státech je mnoho nadšených napoleonských re-enactorů, ale řekl bych, že mnoho z nich se snaží jezdit na akce do Evropy. V Spojených státech není ani zdaleka tolik příležitostí jako v Evropě.
Vazba mezi napoleonským re-enactmentem a re-enactmentem americké války za nezávislost samozřejmě existuje. Někteří z Napoleonových vojáků ve francouzské armádě pod generálem Rochambeauem sloužili. Nejznámější je maršál Berthier, který se později stane maršálem císařství a Napoleonovým náčelníkem štábu. Během války v Americe byl kapitánem a Rochambeauovým pobočníkem, a vytvořil mapy měst, v nichž Francouzi působili. Já v Colonial Williamsburg představuji generála Lafayetta, a při různých příležitostech, které mám, často o Napoleonovi a napoleonských válkách mluvím. Je zajímavé všimnout si, že Napoleon a Lafayette se nesnášeli vzájemně moc dobře, čili jsem ve sporu sám se sebou!
- Jaké další plány máš pro nejbližší budoucnost? Ve Znojmě oslavíme Napoleonovy 250. narozeniny – ano, v určitém předstihu. Kde budeš 15. srpna, jaký máš program? Také doufáme, že Tě budeme moci přivítat na akci Austerlitz 2019. Kam zamíříš v příštím roce?
Samozřejmě pojedu v červenci na Wagram a na Znojmo. Plánuju cestu do Paříže koncem roku, kde se zúčastním připomenutí 30. výročí 10. eskadrony (francouzská jednotka představující Napoleonovy gardové jízdní myslivce, pozn. překl.). Je to evropská skupina re-enactmentu, jejímž jsem členem. Taky doufám, že budu moci přijet na Austerlitz 2019. Na další rok ještě nemám plán akcí, na které pojedu, zcela hotové. Ale plánuji pracovní cestu do Paříže se svým kolegou, který představuje Thomase Jeffersona. Kdekoli bude napoleonská akce, kde mohu zažít dotek bohaté historie a představovat velkého muže – Napoleona – velmi rád pojedu kamkoli!
- Díky za rozhovor a uvidíme se během Tvé "cesty svobody", tedy 4.-14. července.