250 lodí bojovalo v největší námořní bitvě Velké války

250 lodí bojovalo v největší námořní bitvě Velké války
Autor fotografie: Public domain, via Wikimedia Commons|Popisek: Iron Dog aneb SMS Derfflinger
08 / 08 / 2017, 10:00

Bitva u Jutska, neboli bitva u Skagerraku byla největší námořní bitvou Velké války a zároveň i jediná, kdy se přímo střetla britská Grand Fleet s císařskou Hochseeflotte. Bitva proběhla ve dnech 31. května a 1. června 1916 v Severním moři u pobřeží Jutského poloostrova (resp. u Skagerraku).

Protivníky byla britská Grand Fleet admirála Sira Johna Jellicoea a německá Hochseeflotte viceadmirála Reinharda Scheera. Německá císařská Hochseeflotte chtěla britskou flotilu vlákat do léčky a část nejmocnějšího námořnictva tehdejšího světa zničit. V důsledku by došlo k uvolnění námořní blokády Německa a uvolnění rukou německé obchodní flotily. Britové naopak chtěli Hochseeflotte zničit jako celek, nebo ji zablokovat v přístavech, aby neohrožovala námořní zásobovací trasy britského impéria.

Psali jsme: Iron dog - postrach a zkáza Royal Navy

Německý viceadmirál Franz von Hipper a jeho pět moderních bitevních křižníků mělo vylákat bitevní křižníky viceadmirála Beattyho před hlavně bitevních lodí německého loďstva, celou akci měly jistit i ponorky. Britové ale zachytili radiový provoz protivníka a Grand Fleet vyplula ještě předtím, než německé ponorky zaujaly své pozice.

Odpoledne 31. května se předsunuté Beattyho bitevní křižníky střetly s předsunutými Hipperovými křižníky ještě předtím, než Němci plánovali. Hipper zamířil na jih vstříc Scheerově Hochseeflotte a Beatty ho následoval. Během následujícího střetu (takzvaný Run to the South), pět německých bitevních křižníků čelilo přesile šesti Beattyho bitevních křižníků a čtyř rychlých bitevních lodí kontradmirála Sira Hugh Evan-Thomase.

A rare photo of two of the victims of German guns at the battle of Jutland, HMS Invincible and HMS Indefatigable at anchor in more peaceful times.

Přesto přišel Beatty o dva bitevní křižníky, které po zásahu slabě pancéřovaných muničních skladů explodovaly. Když Beatty zpozoroval blížící se Hochseeflotte, obrátil zpět na sever, pronásledován formacemi  Hippera a Scheera (takzvaný Run to the North), kteří  netušili, že míří k hlavní formaci britské Grand Fleet.

Psali jsme: SMS Nassau: První moderní bitevní loď německého císařského námořnictva

250 lodí obou flotil se dvakrát střetlo během dvou hodin od 18:30 do soumraku, kdy britské lodě těžily z toho, že mizely v soumraku, zatímco ty německé se rýsovaly proti zapadajícímu slunci). Čtrnáct britských a jedenáct německých lodí bylo během tohoto střetu zničeno.

Během noci se admirál Jellicoe snažil zabránit Němcům ústup na základnu, ale Scheer prorazil skrz zadní voj Grand Fleet a vrátil se na základnu.

H.M.S.Warspite

Vítězství slavily ve svých propagandistických výstupech jak Británie, tak Německo. Británie ztratila více lodí o větším výtlaku a skoro dvakrát tolik námořníků. Přesněji řečeno. Britské ztráty byly 6 784 mužů a 111 000 tun výtlaku, německé 3 058 mužů a 62 000 tun.

Hochseeflotte ale svůj cíl, tedy zničit podstatnou část flotily silnějšího protivníka také nesplnila a Velká Británie tak udržela svou převahu v Severním moři.

Lot 3619-8

Taktické vítězství tedy bylo Německa, to důležitější strategické bylo na straně Británie. Na konci roku 1916, zahájilo německé císařské loďstvo neomezenou ponorkovou válku, která přivedla USA v roce 1917 ke vstupu do První světové války. Ze strategického hlediska se jednalo pro Británii o stejně důležitou bitvu jako byla ta s Napoleonovou flotilou u Trafalgaru.

Zajímavostí je, že na britské lodi HMS Collingwood sloužil i budoucí britský král a poslední indický císař Jiří VI.

Zdroj: History.com, Telegraph.co.uk, Wikipedie

Tagy článku