Popisek: HMS Ark Royal a letadla Swordfish
Po bitvě v Dánském průlivu Churchill nařídil své admiralitě zcela jasně: „Vaším úkolem je potopit Bismarcka. Nic není v tuto chvíli důležitější. Nařizuji vám učinit všechny kroky, aby tento úkol byl splněn.“
Bitva v Dánském průlivu, kde šel ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood, ale poznamenala i Bismarck, který po zásahu granátem z HMS Prince of Wales ztrácel palivo. Bismarck byl nucen zpomalit na pouhých 22 uzlů.
Psali jsme: 24.5.1941 explodoval HMS Hood během bitvy s německou bitevní lodí Bismarck
Několik skupin válečných lodí se chystalo za každou cenu německou bitevní loď zničit. Bitevní loď King George V., Ramillies, Rodney, bitevní křižníky Repulse, Renown, letadlové lodě Victorious, Ark Royal a mnoho jiných lodí bylo vysláno nájezdníka najít a zničit.
Štěstí začalo pmalu opouštět i německou loď, která inkasovala během leteckých útoků první zásah torpédem a ač nedošlo k žádné škodě, zemřel na palubě lodi první námořník Heiners, který byl výbuchem odmrštěn a zemřel na vnitřní zranění.
Admirál Lütjens navrhnul rozdělení svazu s cílem zmást Royal Navy a „obětoval“ těžký křižník Prinz Eugen. Britové si ale rozdělení svazu nevšimli a pokračovali v lovu Bismarcku. Tomu ale začalo díky vysoké rychlosti před 25 uzlů docházet palivo a proto německá loď změnila kurz na Brest.
25.5. se Bismarck ztratil z radarů britských lodí a vše vypadalo, že je pro Brity ztraceno. Admirál Lütjens ale netušil, že se se svou lodí úspěšně lovcům ztratil a nechal odvysílat depeši na námořní velitelství Západ. To mu sdělilo, že o něm Britové nevědí, ale Lütjens zcela nepochopitelně situace nevyužil a nezamířil vyšší rychlostí k Brestu.
Britové vysílání také zachytili a po počátečních zmatcích, kdy skoro 5 hodin pluli v chybném kursu, zamířili správným směrem na jih. Časová ztráta ale byla obrovská a i kdyby vlajková loď admirála Toveye, King George V. zvýšila rychlost na téměř 29 uzlů, hrozil i Britům nedostatek paliva. Jako jediná šance se jevil letecký útok torpédy, který by německou bitevní loď zpomalil alespoň na 15 uzlů a umožnil tak Royal Navy Bismarck dostihnout. Poblíž Bismarcku se pohybovala i 4. flotila torpédoborců kapitána Viana, která se měla také pokusit německou bitevní loď napadnout.
26.5. ve 14:30 se zvedla první útočná vlna letounů z lodi Ark Royal a zaútočila ne na německou loď, ale na britský křižník Sheffiled! Křižník přežil bez jediného zásahu a celá nebezpečná situace vyústila ve zjištění, že kromě toho, že britští piloti ve stresu napadnou cokoliv, co plave, nevyzkoušené magnetické detonátory vybuchují při nárazu na hladinu. Letouny se vrátily na palubu letadlové lodi a po přezbrojení na torpéda s kontaktními detonátory se v 19:19 vydaly k podle všeho poslednímu útoku na Bismarck. Pokud se ani ten nepovede, Bismarck Britům unikne a mrtví z lodi HMS Hood zůstanou nepomstěni.
Za asi hodinu se letouny ocitly u svého cíle a Bismarck spustil obrannou palbu. Ve 20:45 se prehistorické torpédové dvouplošníky se na německou loď vrhly ze všech stran a jedno torpédo uspělo, uniklo obranné palbě a svůj cíl zasáhlo ve 21:05.
V následující sekundě se celá loď otřásla prudkým výbuchem. Mohutný Bismarck se začal odklánět od původního kursu doleva a loď pomalu opisovala velký oblouk. Lütjensem na admirálském můstku zalomcoval bezmocný vztek. Zkušený námořník pochopil, že Bismarck má ochromené kormidlo a že je loď prakticky neovladatelná; na jeho rozčilené příkazy kormidelně k návratu na původní kurs došla odpověď, že kormidlo na impulsy řídícího panelu nereaguje. Bismarck se ustálil na novém kursu, 340 stupňů severozápadně a hlavní síly metropolitního loďstva a německá vlajková loď se k sobě přibližovaly rychlostí 30 až 45 uzlů.
Ani příslib železného kříže německému admirálovi nepomohl a zkřížený ovládací mechanismus se nepovedlo uvolnit.

Neschopnost admirála Lütjens a kapitána Lindemann schválit a vyzkoušet návrh fregatního kapitána Waltera Lehmana na odstřelení kormidla a řízení lodi pomocí tří hlavních vrtulí znamenal, že poslední ráno bitevní lodi Bismarck se nemilosrdně blížilo a více než 2 000 mužů na palubě čekal poslední boj.
Zdroj: Hubáček Miloš, Moře v plamenech