Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Raul Perez ,,Roy" Benavidez (uprostřed)
Raul Perez ,,Roy" Benavidez patřil k elitnímu výkvětu Zelených baretů, který se vyznamenal ve Vietnamu i přes svá četná zranění, která jej však nezastavila v boji s nepřítelem.
Zdá se to možná jako výjevy z akčního filmu se Sylvesterem Stallonem, ale Roy Benavidez přežil takřka nemožné, přitom stačil zachraňovat své spolubojovníky a zabíjet nepřátele ve vietnamském pekle. A jeho příběh vlastně začal zcela obyčejně. Narodil se v roce 1935 jako potomek mexického otce a indiánské matky. Když mu byly dva roky, jeho otec zamřel na tuberkulózu a matka se znovu vdala. Nicméně stejný osud stihl nakonec i ji a o pět let později zemřela na stejnou nemoc. Malého chlapce proto vychovával jeho dědeček, strýc a teta.
Ve škole Roy nikterak nevynikal, naopak byl terčem posměchu. Ze školy tak raději odešel, tvrdě pracoval na bavlníkových polích, aby pomohl rodině, než jej zlákala armáda. Psal se rok 1952 a Royovi bylo právě 17 let. O sedm let později se oženil s Hilariou, dokončil výsadkový výcvik a byl přidělen k 82. výsadkové divizi na základně Fort Bragg v Severní Karolíně.
Roye pak čekalo angažmá ve vietnamské válce, které však mohlo už na samém začátku dopadnout tragicky. V roce 1965 totiž šlápl na minu a vypadalo s ním bledě. Lékaři konstatovali, že už nikdy nebude chodit, ale v tomto případě se zmýlili, protože Benavidez se uzdravil a přešel k elitním speciálním jednotkám - Zeleným baretům. Po zotavení se v lednu 1968 vrátil znovu do jižního Vietnamu a tam jej brzy čekalo šestihodinové peklo - boj na život a na smrt, vystřižený jako z akčního filmu.
2. května 1968 byla vysazena na ,,horkou" půdu dvanáctičlenná průzkumná skupina, která však byla obklíčena houževnatým severovietnamským nepřítelem, jednotkou o síle asi 1 000 mužů. Benavidez slyšel radiové volání o pomoc, neváhal a šel svým kamarádům na pomoc. Helikoptéra jej přepravila na území obklíčené nepřítelem, a Benavidez se jal svého extrémně nebezpečného úkolu. Jeho spolubojovníci se nacházeli v takřka bezvýchodném postavení,
Benavidez se však poté, co dorazil za svými kamarády, bez váhání vystavil nepřátelské palbě a několikrát byl raněn. Přesto zachránil život 8 mužům, ostatní již byli v té době po smrti. To už na Benavideze začali přímo dorážet nepřátelští vojáci. Jeden ho bodl bajonetem, Benavidez si jej pohotově vyndal z těla a nožem dotěrného vojáka zabil. Benavidez navedl pilota helikoptéry, aby mohl naložit zraněné na palubu. Utrpěl další zranění, tentokrát od nepřátelského granátu a začali na něho dotírat další Severovietnamci. Jeden ho zezadu napadl pažbou pušky, Benavidez jej v boji muž proti muži ho usmrtil, zabil potom několik severovietnamských vojáků.
Boj trval nekonečných 6 hodin, než helikoptéra se zraněnými včetně Benavideze se mohla konečně vznést. Tam hrdina ztratil vědomí a byl pokládán za mrtvého. Už ho balili do pytle na mrtvoly, on pak musel s vypětím všech sil plivnout na lékaře, aby dokázal, že žije. Benavidez byl dopraven na operaci do Saigonu, kde se vzpamatovával dlouhou dobu ze svých zranění - střelných, bodných, navíc měl zraněné ruce, záda, střepiny měl i v srdci. Po celém těle mu pak ,,napočítali" 37 kulek!
Nakonec se Benavidez zotavil a za své neobyčejné hrdinství byl vyznamenán Medailí cti, čtyřmi Purpurovými srdci a dalšími mnoha oceněními. Přesto zůstal Benavidez skromným chlapíkem, který prohlašoval, že vlastně žádným hrdinou není. V armádě zůstal do roku 1976, kdy se vrátil s rodinou do Texasu. Pořádal besedy ve školách a nabádal mládež, aby nesklouzla k drogám a zahálčivému způsobu života. Napsal tři autobiografické knihy o svém životě a vojenských zkušenostech, které za léta své služby nabyl.
Benavidez zemřel v 63 letech na komplikace spojené s cukrovkou. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami a americká armáda si dodnes připomíná statečného muže, který prošel vietnamským peklem, aby zachránil své druhy a nemilosrdně pobil své nepřátele.
Zdroj: history.net