foto: Autor: neznámý – Muir Jr., Malcolm. "Gun Calibers and Battle Zones: The United States Navy's Foremost Concern During the 1930s." Warship International no. 1 (1980): 30. ISSN 00430374 OCLC 1647131The Bureau of Ships Collection in the U.S. National Archives, Volné dílo/Bitevní loď USS Washington
Londýnská námořní smlouva z roku 1936 měla za cíl omezit výtlak nově budovaných bitevních lodí na 35 000 tun a omezit velikost děl hlavní baterie na 14 palců. Proč? Vzpomínka na anglo-německé a anglo-americko-japonské námořní závody vedoucí k Velké válce byla ještě čerstvá a tato dohoda měla zamezit opakování historie.
USA navrhly svou první generaci bitevních lodí podle Londýnské smlouvy tak, aby byly vyzbrojeny 12 děly ráže 14 palců, což byla impozantní výzbroj stejně jako amerických bitevních lodí postavených před ratifikací smlouvy.
Londýnská námořní smlouva však měla únikovou doložku. Pokud by některý z původních tří signatářů smlouvu neratifikoval, omezení zbraní na ráži 14 palců by padlo a bylo by možné stavět lodě s děly ráže 16 palců. Japonsko smlouvu nepodepsalo, a tak omezení ráže hlavních děl vzalo zasvé.
Britská Royal Navy již děla ráže 14 palců pro třídu King George V již vyvinulo a nebylo možné konstrukci lodí změnit, americká US Navy ale u bitevních lodí North Carolina a Washington změnu zvládla. Tato třída dostala 3 věže, každá se třemi děly ráže 16 palců.
relatedarticles|Psali jsme|1404044098]
Obě americké sestřičky byly první nové bitevní lodě USA od roku 1921. Měly mít výtlak 35 000 tun (ten reálný byl o něco větší) a maximální rychlost 27 uzlů, což jim umožňovalo držet krok s letadlovými loděmi, kterým měly dělat doprovod nejen díky rychlosti, ale i kvůli velmi silné protiletadlové výzbroji.
USS Washington vstoupila do služby v květnu 1941 a zpočátku trpěla dětskými problémy a doba zkoušek lodi se značně protáhla. Obě lodě se zdržovaly v Atlantiku, a i když by měly větší šanci přežít útok na Pearl Harbor, kdyby byly vážně poškozeny nebo dokonce ztraceny během japonského útoku, mohlo to znamenat pro US Navy značný problém.
Psali jsme
Stát se válečným zajatcem je jednou z obtížných životních situací samo o sobě - ovšem stát se válečným zajatcem císařského Japonska...
USS Washington se v březnu 1942 vydala do Velké Británie hlídat s Royal Navy konvoje do Murmanska a zajišťovat je proti případnému útoku německých bitevních lodí Tirpitz nebo Scharnhorst. Pokud by došlo ke střetu mezi německými loděmi a USS Washington, všechny trumfy byly papírově na straně americké lodi. Její výzbroj a pancéřování byly lepší než u Tirpitze a měla mnohem lepší řízení palby než německá loď. V září 1942 se USS Washington přesunula do Pacifiku, kde zůstala po zbytek války.
Když se nemohla setkat s německou bitevní lodí, prokázala USS Washington schopnosti svých děl ráže 406 mm na postarším japonském obru Kirišima.
13. listopadu 1942 byla USS Washington nasazena spolu s bitevní lodí South Dakota a čtyřmi torpédoborci proti japonským silám zásobujícím Šalamounovy ostrovy. Japonská flotila spoléhala mimo jiné i na hlavní děla lodi Kirišima. Pamětník Velké války, původně jeden ze čtyř bitevních křižníků třídy Kongo byl v roce 1927 přestavěn na bitevní loď a proti Američanům mohl postavit pouhých á děl ráže 356 mm. Na papíře bylo vše jasné, ale Japonci měli značné znalosti vedení nočních bojů a měli lepší torpéda.
A během noční bitvy 15. listopadu 1942 se potvrdilo, že i slabší soupeř může překvapit. Všechny americké torpédoborec byly poškozeny či potopeny a stará japonská bitevní loď těžce poškodila moderní americkou bitevní loď South Dakota, která díky problémům s elektroinstalací nemohla využít radaru a japonskou palbu opětovat. Před potopením zachránil South Dakotu jen útok Washingtonu na japonskou bitevní loď. Díky absenci radaru totiž nic nemohlo posádku japonské lodi upozornit na blížící se osud v podobě 406 mm děl USS Washington.
Psali jsme
Operace Deadlight je kódovým označením britského Královského námořnictva, během které byly řízeně potopeny kořistní německé ponorky, které se vzdali...
Zásahy minimálně 9 granátů ráže 406 mm a asi 40 granátů ráže 125 mm udělaly během pouhých 10 minut z japonské bitevní lodi hořící vrak, který šel ke dnu západně od ostrova Savo. Vrak Kirišimy byl v srpnu 1992 nalezen dr. Robertem D. Ballardem v hloubce 1200 m.
South Dakota ani Washington se do dnešní doby nezachovaly, skončily ve šrotu. Zato sestřička Washingtonu se dochovala dodnes. Pokud cestou po východním pobřeží projíždíte Severní Karolínou, nezapomeňte sjet v městě Wilmington k muzeu bitevní lodi BB-55. V navigaci si nastavte adresu: 1 Battleship Road Northeast, Wilmington, NC a ta vás přivede na velké parkoviště vedle zálivu, kde kotví bitevní loď USS North Carolina BB-55.
Technická data třídy North Carolina:
Výtlak: 37 484 tn (standardní)
44 377 tn (plný)
Délka: 222,12 m
Šířka: 33 m
Pohon: 4 turbínová soustrojí, 8 kotlů, 121 000 shp
Rychlost: 28 uzlů
Posádka: 1880
Pancíř: boky 305 mm, paluba 140 mm, věže 394 mm
Výzbroj:
9× 406 mm (3×3)
20× 127 mm (10×2)
90× 40 (24×4)
56× 20 mm
Letadla: 3 hydroplány
Zdroj: War is Boring , Battleship North Carolina Memorial
Tagy