Autor fotografie: Wikipedia|Popisek: bitva u Sudoměře
25. března 1420 se odehrála na Strakonicku významná bitva u Sudoměře, v níž triumfovalo vojsko slavného vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, které porazilo katolické šlechtice Plzeňského landfrýdu včetně oddílů rytířů (železní pánové) a strakonické johanity. Jednalo se o první větší bitvu husitských válek a Jan Žižka si právě zde vydobyl velký respekt svých spolubojovníků a jeho aureola dále stoupala.
23. března 1420 putovali husité, mezi nimiž byli hejtmani Břeněk ze Švihova a Jan Žižka z Trocnova, z Plzně do Tábora. Museli se však vyhnout nepřátelským městům či panským hradům, které představovaly hrozbu. Nicméně za Strakonicemi se o skupině dozvěděli johanité a na husitské bojovníky se následně chystal přepad.
25. března 1420 se pak rybníky Škaredý a Markovec staly svědky slavné bitvy u Sudoměře, která byla vlastně prvním větším střetnutím husitských válek. V bojové vřavě se proti sobě postavili husitská vojska vedená nejprve hejtmanem Břeněk ze Švihova, a poté, co přišel v bitvě o život, Janem Žižkou z Trocnova, a druhé straně strakoničtí křižovníci s katolickou šlechtou a železnými pány.
Žižka a jeho skupina čítající asi 400 lidí včetně žen a dětí dorazila 25. března k rybníkům, kde si plánovala odpočinout. Slavný válečník však netušil, že nepřítel, který byli v přesile, je jim už v patách. Žižka a Břeněk měli k dispozici v kritický okamžik 12 vozů a 9 jezdců, panské vojsko čítalo asi 2 000 mužů (některé zdroje hovoří jen o 700).
Nepřítel si byl jistý svou převahou a za soumraku 25. března zahájil útok proti husitským šikům, které si mezitím dopřávaly odpočinek. Jenže se přepočítali. Na bojišti totiž vládly ,,spartánské" podmínky, bylo mlhavo a terén bažinatý, což znesnadňovalo panským vojskům útok. Ztížená orientace, špatná viditelnost velitelů železných pánů tak měla velký vliv na průběh bitvy. Rytíři ,,zatížení" zbrojí byli navíc méně pohybliví. V bitvě nebyla schopná panská vojska pořádně vidět nepřítele, a tak se stávalo, že útočila i na vlastní bojovníky. Této situace Břeněk a poté Žižka dokonale využili ve svůj prospěch.
Poté, co přišel Břeněk na bojišti o život, převzal otěže bitvy Žižka a rozpoutal se bojový hřmot, kdy se husitští pustili do železných pánů svými obvyklými zbraněmi - kosami, cepy či sudlicemi, ale také nadšením a pověstným zápalem. Když na bojiště dosedla noc, mela skončila, a to porážkou panského vojska, jejichž zbytky se daly na spěšný útěk. Plánovaný sebevědomý útok na husitské pozice navíc v přesile tak skončil jasným krachem.
Původní cíl husitské skupiny - dosažení města Tábor - tak mohl být naplněn. Podařilo se potom sjednotit husitské síly z jižních a západních Čech. A právě v bitvě u Sudoměře Žižkova aureola začala stoupat do závratných výšin a vojevůdce si postupně získával obrovský respekt svých spolubojovníků, ale i protivníků.