Autor fotografie: UK Government artistic works / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Winston Churchill stojí na britském tanku A13 Mk III Covenanter
Koncem třicátých let Britové pracovali na křižníkovém tanku A13 Mk III Covenanter, který však kvůli chronickým nedostatkům zdaleka nesplnil vysoká očekávání britské armády.
Cruiser Mk III
Do výzbroje britské armády patřily za druhé světové války také křižníkové tanky. Jedním z nich byl i Cruiser tank Mk V nebo A13 Mk III Covenanter, na kterém se začalo pracovat na sklonku třicátých let. Koncepce nového osmnáctitunového vozidla vycházela z britských tanků Cruiser Mk III a Cruiser Mk IV. Vozidlo tvořila osádka o čtyřech vojácích, tank poháněl motor Meadows Flat-12 D.A.V. o výkonu 250 kW, maximální rychlost činila 50 km/h a dojezd 170 km. Pokud hovoříme o zbraňové výzbroji, do tanku byl zabudován tankový a protitankový kanon OQF 2 pounder ráže 40 mm, houfnice ráže 72,2 mm nebo 94 mm. Sekundární výzbroj pak zajišťoval jeden kulomet Besa ráže 7,92 mm. Celkem se vyrobilo 1 771 kusů, ve službě byl Covenanter v letech 1940-1943.
Na papíře byl tank A13 Mk III Covenanter dobrý
Podle plánů vypadal Covenanter solidně. Jednalo se totiž o rychlý a pohyblivý tank s nízkou siluetou. Od začátku svého vývoje se však vozidlo muselo potýkat s vážnými nedostatky technického i konstrukčního rázu. V prvé řadě se ukázalo, že má stroj potíže s chlazením a docházelo tak k pravidelnému přehřívání motoru. Ten byl také až příliš velký a zabíral neúměrný prostor. Potíže s chlazením však měly za následek, že se A13 Mk III Covenanter nemohl nakonec zúčastnit severoafrické kampaně, jak bylo původně plánováno. Zde se měl utkat s italskými tanky M13/40. Stroje Covenanter však kvůlu své konstrukci pro britskou armádu představovaly příliš velký risk a také ohrožení pro osádku.
Dále sužovaly stroj příliš úzké pásy, což způsobovalo, že Covenanter poměrně často zapadal, i když měl kvalitní podvozek. Většina tanků byla přidělana k 1. obrněné divizi, kde nahradily vozidla ztracené při pádu Francie, jež byla dobyta nacistickými vojsky v roce 1940. Země podlehla Hitlerově bleskové válce i přesto, že francouzské tanky byly silnější než německé. Když byla 1. obrněná divize nasazena v Egyptě, Covenantery se přesunuly k 9. obrněné divizi. Některé z nich byly odeslány do pouště na testy a další vyhodnocení společně s hlavními hvězdami vylodění v Normandii, tanky Churchill. To mělo určit, zda jsou způsobilé jít vůbec do ostrého boje.
Britské A13 Mk III Covenanter součástí československé výzbroje
Jak se záhy zjistilo, Covenantery nebyly schopné držet tempo se srovnatelnými typy, nebo ještě výkonnějšími stroji. Britové tedy rozhodli o tom, že A13 Mk III poputují k 1. polské obrněné divizi. Není bez zajímavosti, že tank figuroval rovněž v Československé samostatné obrněné brigádě. Ta vstoupila do historie při obléhání přístavu Dunkerque na konci války. Zde byly právě Covenantery použity. Na druhé straně bylo jasné, že plnohodnotný křižníkový tank z něj nebude a bude sloužit jako podpůrný či cvičný stroj. Ještě za druhé světové války sloužil stroj jako mostní tank a v této kategorii si vedl více než zdatně. Mohl unést až 24 tun, což výrazně ulehčilo pohyb vojáků a dalších vozidel ve frontové linii. Covenanter jako mostní automobil se též uplatnilo v rámci australské 4. obrněné brigády.
Dnes můžeme vidět A13 Mk III Covenanter ve známém britském tankovém muzeu v Bovingtonu, kde je umístěno více než 300 kusů z 26 zemí světa. Z neznámých důvodů byl Covenanter dovezený později do muzea pohřben po válce na farmě poblíž města Dorking. V roce 1977 bylo nalezen, renovován a posléze vystaven jako exponát právě v Bovingtonu v roce 1985. Druhý A13 Mk III Covenanter byl nalezen na stejné farmě. Další tyto stroje může zájemce vidět také v Austrálii.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroje: Warhistoryonline.com