Achille Lauro 1985: piloti amerických a italských stíhaček si rádiem vyměňovali barvité průpovídky na téma svých sexuálních preferencí

Achille Lauro 1985: piloti amerických a italských stíhaček si rádiem vyměňovali barvité průpovídky na téma svých sexuálních preferencí
Autor fotografie: CC BY-SA 3.0|Popisek: Achille Lauro
10 / 10 / 2020, 16:00

Před 35 lety donutily letouny amerického námořnictva k přistání egyptský linkový letoun s únosci italské lodi Achille Lauro na palubě. Loď byla unesena 7. října čtyřmi "palestinskými" teroristy během plavby z Alexandrie do izraelského Ašdodu. Američana židovského původu Leona Klinghoffera zastřelili a hodili přes palubu. Výsledkem byl mj. bezmála ostrý konflikt mezi Spojenými státy a Itálií, a to jak na zemi, tak ve vzduchu.

Únos lodi naplánovala a provedla jedna ze tří odnoží tzv. Palestinské osvobozenecké fronty, která vznikla oddělením se od Lidové fronty pro osvobození Palestiny, a jedna z osmi zakládajících skupiny Arafatovy Organizace pro osvobození Palestiny. "Osvoboditelé" se nicméně plánu držet nemohli - jejich záměr byl odhalen členem posádky lodi a teroristé zahájili akci předčasně. Vzali cestující jako rukojmí a kapitánovi nařídili plout do Sýrie, ale posádce se podařilo vyslat tísňový signál, který byl zachycen ve Švédsku.

Protože na palubě byli američtí občané, do řešení situace se velmi důrazně zapojila americká vláda. Kromě dalších opatření byla do oblasti vyslána protiteroristická jednotka složená ze členů námořního SEAL Team Six, armádní Delta Force a příslušníků Air Force Combat Control Team. Spojené státy vyzvaly okolní středomořské státy, aby odmítly vpustit Achille Lauro do svých přístavů. A snahou také bylo udržet pod kontrolou média, aby se teroristům nedostalo toho, po čem vždy a nejvíce touží a co potřebují - mediální pozornosti.

Mezi rukojmími hledali teroristé osoby židovského původu a právě Američany. Dvacet jich oddělili od ostatních a pohrozili, že v případě ozbrojeného zásahu budou jako první okamžitě popraveni. Formálním požadavkem únosců vedených 23letým Jusufem Molquim bylo propuštění 50 Arabů držených v izraelských věznicích, včetně teroristy a usvědčeného vraha Kuntara (který po odpykání trestu v roce 2008 dostane nejvyšší syrské vyznamenání a ocení ho i tehdejší íránský prezident Ahmadínedžád). Pokud by únoscům Izraelci nevyhověli, hrozili zabíjením rukojmích, a protože nedostávali odpověď, jako první byl vybrán Leon Klinghoffer, Američan připoutaný na invalidní vozík. Molqi ho střelil do hlavy a hrudi a tělo bylo shozeno přes palubu.

Syrské úřady přesto odmítli loď přijmout - a Achille Lauro zamířila do Libye. Ve snaze situaci uklidnit, do řešení vstoupil šéf jedné z frakcí Palestinské osvobozenecké fronty, Abbas, a nařídil únoscům návrat do egyptského Port Saidu a slušné zacházení s rukojmími. Jejich komunikace byla zachycena Američany. Zásahové jednotce bylo nařízeno připravit se k obsazení lodi, k tomu však nedošlo. Loď zakotvila v Port Saidu a teroristé loď opustili. Klinghofferova smrt byla potvrzena až následně. Loď byla italská, o vydání tedy usilovala Itálie. Jejich potrestání žádal Izrael (dnešní premiér Netanjahu byl tehdy velvyslancem při OSN). Prezident Reagan vyjádřil přání, aby byli souzeni suverénní zemí jako vrahové.

Rozhodnutí bylo na egyptském prezidentovi Mubarakovi. Jásir Arafat, mírový nobelista, se snažil najít spřízněnou zemi, kde by mohl proběhnout proces, na který by měla OOP vliv, a řešení hledal v Tunisku. Mezitím byl Mubarak vyzýván vládou Spojených států, aby únosce vydal Itálii nebo do USA.

10. října 1985 nastoupili únosci v doprovodu Abbase a dalších představitelů OOP a také egyptské protiteroristické jednotky Force 777 do letounu EgyptAir na lince do Tuniska. V obavě, že se teroristé vysmeknou civilizované spravedlnosti, vyslali Američané z letadlové lodi Saratoga několik stíhacích F-14 Tomcat a jeden EA-6B Prowler, stoj pro vedení elektronického boje, s cílem Boeing dohledat a přinutit k přistání v Itálii, na základně Sigonella. Tunisko letounu odmítlo udělit povolení k přistání, stejně tak Řecko, a s Tomcaty na křídlech neměl kapitán jinou možnost než se podřídit a na základně NATO přistál.

Na ploše jej obklíčili členové jednotky SEAL Team Six. Situace byla velmi složitá. Letoun byl výsostným egyptským územím. Nadto únosce střežili ozbrojení Egypťané. A do toho se o svá práva přihlásila Itálie a Carabinieri a členové jednotky VAM (Vigilanza Aeronautica Militare) utvořili kolem letounu a Američanů další prstenec. Chybou Američanů bylo, že zásah a přistání v Sigonelle s Italy předem nekonzultovali. Egypťané proti zadržení letounu oficiálně protestovali. Italští a američtí vojáci nyní stáli proti sobě a stačilo málo, aby se situace vyhrotila a přerostla v absurdní krveprolití.

Válku nervů vyhráli Italové. Po pětihodinovém jednání a pod vlivem neústupnosti italské vlády (vojáci měli rozkaz použít krajních prostředků, aby zabránili Američanům opustit Itálii i s únosci), přijala vláda Spojených států příslib spravedlivého procesu s vrahy. Zbýval ovšem ještě problém s Egyptem a jeho jurisdikcí - a ten již byl vyřešen velmi rychle. Egypťané neměli zájem na sporu s Itálií a velmi rychle souhlasili s jejich vydáním, ale spor se rozhořel o osud Abbase a jeho společníka, kteří se dožadovali uznání diplomatické imunity, kterou jim Egypt potvrdil. Výsledkem jednání, během něhož Egypt hrozil zadržením lodi Achille Lauro v Port Saidu, bylo vydání čtyř teroristů a jejich zatčení Carabinieri. Letoun s ostatními pak měl odletět do Říma, což bylo určitou formou kompromisu ve vztahu k Američanům, kteří měli o Abbase eminentní zájem.

Posledním dějstvím byl Italy nepovolený vzlet amerického T-39 ze Sigonelly, jehož účelem bylo dohlédnout, aby Boeing opravu letěl do Říma, a nikoli zpět do Káhiry. Italové reagovali vysláním stíhacích F-104S Starfighterů, kterým se zase za záď přilepily americké Tomcaty a nedávná mezispojenecká konfrontace se opakovala ve vzduchu. "Piloti amerických a italských stíhaček si rádiem vyměňovali barvité průpovídky na téma svých záměrů, rodinného původu a sexuálních preferencí," komentoval to později již v odlehčené atmosféře zástupce americké bezpečnostní rady Bohn v Bílém domě.

Abbasovi se později podařilo uniknout z Říma do Jugoslávie a Američanům unikl. Dva z únosců byli odsouzeni k 15letému vězení, ale v roce 1991 propuštěni na čestné slovo, a svým způsobe se vrátili k "řemeslu"; jeden dostal 30 let a byl propuštěn po 20 letech v roce 2008. A Klinghofferův vrah Molqui rovněž dostal 30letý trest a v roce 1996 utekl do Španělska. Tam byl však chycen a vydán zpět do Itálie, kde byl pak propuštěn v roce 2009 "za dobré chování." Svých původních cílů samozřejmě nedosáhli.

Zdroj: historypage.it, history.com

Tagy článku