Achtung Leopard – nejúspěšnější západní tank posledních desetiletí je hlavní zbraní obrněných jednotek NATO a EU

Achtung Leopard – nejúspěšnější západní tank posledních desetiletí je hlavní zbraní obrněných jednotek NATO a EU
Autor fotografie: foto: KMW|Popisek: Leopard 2
14 / 11 / 2022, 14:00

Nejpočetnějším hlavním bojovým tankem západoevropských zemí je dnes typ Leopard 2, vyvíjený v 70. letech a poprvé do služby nasazený v roce 1979. Jeho předchůdce, Leopard 1, vstoupil do služby v roce 1965, byl vyráběn v letech 1965-1984, kdy vzniklo 4744 tanků a dalších 1741 vozidel postavených na jeho podvozku. Jeho předností byla na svou dobu účinná palebná síla, a především skvělé vlastnosti při pohybu v terénu. Od roku 1990 pak byl postupně stahován ze služby, přičemž v Německu jej Leopardy 2 plně nahradily až v roce 2003. Dodnes Leopardy 1 nasazují Řecko, Turecko, Brazílie a další země. Leopardy 2 tvoří výzbroj obrněných jednotek většiny členských států NATO i EU.

Německý Bundeswehr používal v 50. letech americkou výzbroj tvořenou především lehkými tanky M41 Walker-Bulldog a středními M47 Patton. Ale neomezoval se jen na tanky zakoupené v USA – šlo postupně také v Německu licenčně vyráběné, což pomohlo "nahodit" německý zbrojní průmysl, který utrpěl ztráty nejen válečné, ale především poválečné, kdy si vítězní spojenci do jisté míry (a zcela oprávněně) hojili alespoň část šrámů bohatou a zajímavou kořistí v podobě vybavení i zkušeného personálu. Období stagnace ovšem netrvalo dost dlouho na to, aby obnova kapacit nebyla možná, a s remilitarizací země tváří v tvář hrozbě z východu se opět na trh vrátily značky zvučných jmen i proslulí konstruktéři.

Typy M41 a M47 záhy doplnil a výhledově nahradil tank M48, jehož vrcholná verze M48A2GA2 dosloužila u obrněných jednotek Bundeswehru až počátkem 90. let. Licenční výroba otevřela cestu k vlastním domácím řešením, jež jsou zpravidla po všech významných stránkách v oblasti obrany výhodnější než pořizování techniky v zahraničí, a tím spíše ve vzdáleném zahraničí.

Vývoj tanku Leopard byl zahájen v roce 1956, a cílem bylo získat moderní tank označovaný jako Standard-Panzer, který by ve výzbroji Bundeswehru nahradil americké tanky M47 a M48 Patton. Původní požadavky zněly: hmotnost méně než 30 tun, poměr výkonu k hmotnosti 30 koňských sil na tunu, odolat zásahům 20 mm rychlopalného kanónu ze všech stran, poskytovat osádce ochranu proti účinkům chemických zbraní a radioaktivitě, což byly rovněž tehdejší požadavky Varšavské smlouvy na její tanky. A již tehdy, koncem 50. let, stejně jako dnes, vznikl projekt mezi Německem a Francií, jemuž se německy říkalo Europa-Panzer. Později se přidala také Itálie. Vznikla řada prototypů. Francie byla z projektu vyřazena, protože opakovaně nedodržovala termíny, a za vítěze byl označen Prototyp II společnosti Porsche s hmotností 40 tun, nazvaný Leopard, navazující bojovým jménem na tradice vrcholných německých tankových konstrukcí 2. světové války.

Nový tank otestovaly prakticky všechny západoevropské země, které byly dosud odkázány na americké tanky, a pod dojmem vynikajících parametrů jej začaly ve velkém nakupovat. A stejně tak země, které v minulosti spoléhaly na výzbroj z Velké Británie, jako Kanada a Austrálie. Samotné Spojené státy hodnotily vozidlo v Německu a na americké tankisty udělalo takový dojem, že se v roce 1965 americká armáda rozhodla pustit do vůbec prvního společného německo-amerického tankového projektu, známějšího pod názvem MBT-70, který sice nakonec zaveden do výzbroje nebyl, nicméně ovlivnil projekty tanků Abrams i Leopard 2.

Domácí Bundeswehr objednal 1500 kusů Leopardu 1, které měly být dodány v letech 1965-1970. Výrobu zajistila společnost Krauss-Maffei Wegmann (KMW) v Mnichově. Pět základních postupně zdokonalovaných verzí tanku 1A1-1A5 se odlišuje především lépe řešeným pancéřováním, elektronikou a přístroji pro noční vidění. Vrcholná verze 1A5 z roku 1980 vzniklá konverzí tanků 1A1 měla moderní systém řízení palby, a mj. také možnost vyzbrojit věž 120 mm kanónem již vyráběného Leopardu 2. Verze 1A6 zůstala s ohledem na jeho zavádění do výzbroje již jen na papíře.

Hlavní výzbroj tanku Leopard 1 představuje 105 mm plně stabilizovaný kanón L7 s drážkovanou hlavní (vyráběný společností Rheinmetall) schopný vystřelovat granáty typu APDS, APFSDS, HEAT a zadýmovací střely, doplněný o koaxiální kulomet ráže 7,62 mm. Na podvozku Leopardu 1 vznikly také mostní tank Biber, vyprošťovací Bergepanzer 2, obrněné ženijní vozidlo Pionierpanzer 2 Dachs nebo samohybný protiletadlový kanón Gepard a další. Navzdory faktu, že byl zaváděn již od 60. let, proběhlo první bojové nasazení tanku Leopard 1 až v roce 1994, kdy se dánské tanky v rámci operací Bollenbank a Amanda účastnily střetnutí s jednotkami bosenských Srbů. Kanada nasadila své Leopardy 1 v Afghánistánu v roce 2006.

Zmíněný protiletadlový Flakpanzer Gepard je jedním z nejúspěšnějších derivátů Leopardu 1. Vstoupil do služby v polovině 70. let, byl vybaven dvěma automatickými kanony Oerlikon KDA ráže 35 mm s radarovým zaměřováním. Vozidlo používalo v Evropě více zemí včetně Nizozemska a Belgie. Z německé služby bylo vyřazeno až v roce 2010, ale v řadě dalších zemí je stále nasazován, a aktuálně s velkými úspěchy zejména na Ukrajině, kde se osvědčil při likvidaci mj. ruských dronů.

Leopard 2 pak navázal na úspěšného předchůdce. Vstoupil do služby v roce 1979. Je vybaven kompozitním pancířem z vysoce tvrdé oceli, wolframu, plastového plniva a keramiky. Stejně jako Leopard 1 je i Leopard 2 používán různými armádami po celém světě. Jeho nejrozšířenější verze jsou 2A4, která dostala automatizovaný systém řízení palby, a která také co nevidět přibude do výzbroje AČR – přičemž v budoucnu ji čeká modernizace na standard 2A7+ v gesci KMW; až do verze 2A5 nesou Leopardy 120mm kanón o délce 44 ráží. Od varianty 2A6 pak už standardně výkonnější kanón 120 mm L/55. Zatím poslední varianty jsou označovány jako 2A7+, nebo UrbOp (Urban Operations, operace ve městech), 2A7V (Verbessert, vylepšený) a 2A7EU (určený pro export) - ty nabízejí vylepšené jízdní vlastnosti a modulární pancíř, ale navíc jsou také lépe adaptovány pro boj v městském prostředí, což je situace, v níž moderní obrněné jednotky operují především v rámci asymetrických konfliktů velmi často.

Tank je plně chráněn proti RPG, má zvýšenou protiminovou ochranu. Jeho kanón může pálit programovatelnou tříštivou munici (schopnou explodovat ve stanovené vzdálenosti v letu k dosažení vyšší účinnosti proti pěchotě a slabě chráněným cílům); kulomet na věži nahradila dálkově řízená zbraňová stanice zajišťující efektivní nasazení při maximálním bezpečí pro osádku.

První tanky verze 2A7V společnost KMW (Krauss-MaffeiWegmann) předala Bundeswehru koncem října 2019. Celkem vzniká v rámci dvou aktuálních kontraktů 205 tanků verze A7 V–a sice přestavbou existujících vozidel verzí 2A4, 2A6NL (specifická nizozemská varianta), 2A6, 2A6M2 a 2A7. Varianta 2A6M2 přitom velmi dobře ilustruje provázanost ozbrojených sil na kontinentu: slouží u nizozemsko-německého 414. tankového praporu, který náleží ke 43. mechanizované brigádě Nizozemské královské armády, a ta je podřízená německé 1. obrněné divizi.

Tankové jednotky Bundeswehru mají dosáhnout v příštích letech síly přes 300 Leopardů 2, z nichž dvě třetiny budou tvořit nejmodernější verze 2A7V a třetinu budou zatím představovat tanky 2A6, než i ty budou modernizovány. Starší 2A5 budou sloužit k výcviku. Tankové prapory Bundeswehru čítají tabulkově 44 tanků. Tři (včetně nizozemsko-německého) jsou podřízené 1. obrněné divizi, dva 10. obrněné divizi, a jeden je formován v Hardheimu. S novými i přestavěnými tanky se počítá výhledově na další desítky let služby.

Zdroj: Krauss-MaffeiWegmann; Tanks-Encyclopedia; Armyrecognition

Tagy článku

-->