Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-W0121-017 / Franke, Klaus / CC-BY-SA|Popisek: Sergej Gorškov (vlevo)
Možná se na to často zapomíná, ale sovětské námořnictvo bylo kdysi malé a navíc omezeno vesměs na pobřežní operace. Zdaleka se nedá hovořit o nějakém velmocenském postavení. A byl to podle vojenských historiků právě Admirál Sergej Gorškov, který stál za transformací sovětského námořnictva do podoby, která měla na moři vyzvat to americké, jež se domnívalo, že jeho postavení ve světových oceánech je prakticky neohrozitelné. Není jistě náhodou, že právě po Gorškovovi je pojmenována jedna fregata z Projektu 22350.
Admiral Gorškov se kormidla sovětského námořnictva ujal v roce 1956, kdy bylo ,,uzamčeno" ve svých teritoriálních vodách a více než 80% lodí bylo přiděleno k různým druhům pobřežních operací. Jedním z klíčových úkolů sovětského admirála tak bylo dostat válečná plavidla do světových oceánů. Gorškov totiž nesdílel dosud hojně tradovaný názor, že Rusko, respektive Sovětský svaz by měl být v první řadě ,,vládnout" na zemi, a až potom na moři.
Gorškov však musel pro probojování své vize poměrně dlouze přesvědčovat sovětskou ,,věrchušku", aby jeho nápad brala opravdu vážně. V tomto procesu navázal dobré vztahy s Leonidem Brežněvem, kterého znal již od druhé světové války, a který dal admirálovi volnou ruku k naplňování jeho představ o sovětském námořnictvu.
,,Stát a vlády, které rozumějí významu námořnictva, za to dostanou výhody a užitek. Námořnictva budou hrát ještě větší roli s tím, jak se svět vstupuje do nové éry - éry objevování nových zdrojů a lítého boje o jejich vlastnictví, který již probíhá," řekl Gorškov, a vyjádřil to docela přesně. Gorškov se snažil v celém procesu transformace sovětského námořnictva o to, aby mu neušel jediný detail. Zaměřil se rovněž na vědu a vývoj nových plavidel a zbraní, byl nastaven nový systém námořního vzdělávání, který dostal zelenou od nejvyšších míst, což ve výsledku vedlo k lepší bojové připravenosti posádky a velitelů. Gorškov neřídil samozřejmě práce jen z pohodlné kanceláře, ale přirozeně v terénu.
Dohlížel na stavbu nových válečných plavidel, prováděl nezbytné inspekce a zúčastnil se také sám aktivně například ponorkových testů, které nebyly úplně bezpečné. Za Gorškova tak vzniklo mnoho typů moderních zbraní či plavidel, které měly čelit námořní převaze USA. A nesmíme také zapomenout, že o slovo se hlásily jaderné ponorky jako moderní prostředek odstrašení. Za Gorškovova působení byla zprovozněna vůbec první sovětská jaderná ponorka K-3 Leninskij Komsomol. Tato ponorka pak v roce 1962 jako první sovětská ponorka dosáhla severního pólu. Na druhé straně má Gorškov také zásluhu na tom, že došlo v roce 1963 k oživení námořní pěchoty.
Že to s velikostí sovětského námořnictva Gorškov myslí vážně, pak dokladuje námořní cvičení ,,Oceán 70", v jehož rámci se shromáždila plavidla ze čtyř flotil a jednalo se o jedno z největších námořních cvičení v historii vůbec. To zahrnovalo stovky lodí včetně jaderných ponorek a 2 500 příslušníků námořní pěchoty. V ,,Gorškovově éře" se pak plavidla s jaderným potenciálem stávala pravidelným ,,hostem" ve všech částech světových oceánů. Klíčový úkol, který si Gorškov předsevzal, tak byl splněn.
Velitelem sovětského námořnictva zůstal Gorškov do roku 1985 a o tři roky později umírá v Moskvě ve věku 78 let. Významný admirál tak zanechal v podstatě nesmazatelnou stopu a právě díky němu a jeho úspěšnému transformačnímu procesu se Sověti vydali na světové oceány, aby se postavili svému ,,studenoválečnému" nepříteli, tedy USA, jimž se snažili být zdatným soupeřem.
Zdroj: Russia Beyond