.jpg)
Autor fotografie: Letectví, Vol. XVIII. (1938), No. 11 / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Aero A-300 prototyp (1938)
Československo pracovalo ve 30. letech na novém bombardéru Aero A-300, který však padl do rukou německé okupační armádě po 15. březnu 1939.
Československé letectvo mělo být posíleno ve 30. letech o zajímavý bombardér, na němž se začalo pracovat v roce 1936. Ministerstvo národní obrany (MNO) tehdy zveřejnilo požadavky na vícemístný lehký denní a noční bombardovací letoun. Nový stroj měl být schopen operovat v různých povětrnostních podmínkách a zvládat náročné mise. Důraz byl kladen na rychlost a schopnost přenášet těžší náklad bomb, přičemž byla prioritou i dobrá možnost obrany proti nepřátelským stíhačkám.
Aero A-300 bylo původně navrženo jako součást modernizace československého letectva v reakci na rostoucí hrozby v Evropě, zejména ze strany nacistického Německa. Ve stejném období sílilo napětí mezi evropskými mocnostmi a vývoj vojenské techniky se stal závodem o převahu ve vzdušném prostoru. Aero A-300 mělo být odpovědí na nové vojenské požadavky, ale jeho plný potenciál zůstal nevyužit. Přesto, tento letoun dokládá, že Československo patřilo mezi přední výrobce letecké techniky v Evropě.
.jpg "Bulletin Walter, Vol. 1939, No. 2 (June), 100 p./ Public Domain / Wikimedia Commons")
Vznik letounu Aero A-300
Společnost Aero, která měla zájem zakázku získat, nejprve předložila MNO projekt bombardovacího a průzkumného letounu, jehož základem byl dopravní stroj Aero A-204. Návrh však musel být posléze přepracován a předložen MNO v červenci 1936 a splňoval už skoro všechny požadavky. Projekt nyní dostal označení A-300 a v roce 1937 se představil model bombardéru na národní letecké výstavě. Ještě v tomto roce projevilo Řecko zájem o udělení licence na výrobu bombardéru. Projekt však nabral zpoždění a první prototyp, který se očekával ještě do konce roku 1937, byl hotov až na jaře 1938.
Stroj o čtyřčlenné posádce měl délku 13,50 m a rozpětí 19,05 m. Pohonnou jednotku zajišťovaly dva hvězdicovité motory Bristol Mercury IX o výkonu 610 kW a maximální rychlost bomardéru činila 456 km/h. Výzbroj tvořil jeden pohyblivý kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm uložený v přední části stroje, jeden kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm umístěný ve výsuvné věžičce na hřbetu leadla, jeden pohyblivý kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm umístěný ve spodním střelišti pod trupem. Pro potřeby bombardování pak mohl letounnést až 1 000 kg pum v pumovnici.
První let a nešťastný osud letounu Aero A-300
První let se konal ještě s pevným podvozkem v dubnu 1938, oficiální zkoušky byly zahájeny po dokončení stroje v létě. Při testech vynikly vysoké kvality bombardéru, jednalo se o stroj, který byl dostatečně rychlý, snadno ovladatelný a měl také velmi dobré letové vlastnosti. Nadto se ještě projevila jedna výhoda, a to nízká výrobní náročnost. V roce 1938 se začalo pracovat na dvou dalších prototypech letounu a počítalo se s tím, že vznikne 15 kusů počáteční série. Ty nesly označení B-72 a měly být osazeny motory Walter Merkur IX. Představa byla taková, že nové moderní bombardéry měly ve výrobě nahradit stroje Avia B-71.
Konec projektu Aero A-300 v německých rukou
,,Aerovka" měla velmi slušně našlápnuto, ale již brzy přišel osudný březen 1939, což se prakticky rovnalo konci nadějného projektu. Němci ukořistili prototyp a dva rozestavěné stroje, bombardér si prohlédlo i německé letecké eso Ernst Udet. Němci posléze podrobili letoun ,,průzkumu". Prototyp byl osazen německými výsostnými znaky a převezen do Brém, kdy se podrobil testům u společnosti Focke-Wulf. Tam jeho stopy mizí. Podle některých zdrojů s ním měl havarovat pilot po nezdařeném přistání, další zdroje pak poukazují na to, že nacisté stroj nakonec zničili.
Vývoj letounu Aero A-300 byl dalším důkazem technologického pokroku československého leteckého průmyslu ve 30. letech. Konstruktéři kladli důraz na spojení rychlosti, manévrovatelnosti a snadnosti výroby, což odráželo moderní trendy ve vojenském letectví. Aero A-300 tak představovalo významný krok vpřed, ačkoliv jej pozdější politické události nedovolily naplno realizovat a do druhé světové války nezasáhl. I díky tomuto technologického vývoji se Československo řadilo mezi přední výrobce vojenské letecké techniky své doby.
Zdroj: Václav Němeček: Vojenská letadla 2. Mezi dvěma světovými válkami