Aero A-300: Československý bombardér, kterému vzdalo hold i německé letecké eso

Aero A-300: Československý bombardér, kterému vzdalo hold i německé letecké eso
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Aero A-300
25 / 02 / 2023, 16:00

Československo pracovalo ve 30. letech na novém bombardéru Aero A-300, který však padl do rukou německé okupační armádě po 15. březnu 1939.

Československé letectvo mělo být posíleno ve 30. letech o zajímavý bombardér, na němž se začalo pracovat v roce 1936. Ministerstvo národní obrany (MNO) tehdy zveřejnilo požadavky na vícemístný lehký denní a noční bombardovací letoun.

Společnost Aero, která měla zájem zakázku získat, nejprve předložila MNO projekt bombardovacího a průzkumného letounu, jehož základem byl dopravní stroj Aero A-204. Návrh však musel být posléze přepracován a předložen MNO v červenci 1936 a splňoval už skoro všechny požadavky. Projekt nyní dostal označení A-300 a v roce 1937 se představil model bombardéru na národní letecké výstavě. Ještě v tomto roce o projevilo zájem Řecko o udělení licence na výrobu bombardéru. Projekt však nabral zpoždění a první prototyp, který se očekával dříve, byl hotov až na jaře 1938.

Stroj o čtyřčlenné posádce měl délku 13,50 m, rozpětí 19,05 m. Pohonnou jednotku zajišťovaly dva hvězdicovité motory Bristol Mercury IX o výkonu 610 kW, maximální rychlost bomardéru činila 456 km/h. Výzbroj tvořil jeden pohyblivý kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm, uložený v přídi stroje, jeden kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm umístěný ve výsuvné věžičce na hřbetu leadla, jeden pohyblivý kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm umístěný ve spodním střelišti pod trupem. Bombardér pak mohl nést až 1 000 kg pum v pumovnici.

První let se konal ještě s pevným podvozkem v dubnu 1938, oficiální zkoušky byly zahájeny po dokončení stroje v létě. Při testech vynikly vysoké kvality bombardéru - jednalo se o stroj, který byl dostatečně rychlý, snadno ovladatelný a měl také velmi dobré letové vlastnosti. Nadto se ještě projevila jedna výhoda, a to nízká výrobní náročnost.

V roce 1938 se začalo pracovat na dvou dalších prototypech letounu a počítalo se s tím, že vznikne 15 kusů počáteční série. Ty nesly označení B-72 a měly být osazeny motory Walter Merkur IX. Představa byla taková, že nové moderní bombardéry měly ve výrobě nahradit stroje Avia B-71.

,,Aerovka" měla velmi slušně našlápnuto, ale již brzy přišel osudný březen 1939, což se prakticky rovnalo konci nadějného projektu. Němci ukořistili prototyp a dva rozestavěné stroje, bombardér si prohlédlo i německé letecké eso Ernst Udet. Němci posléze podrobili letoun ,,průzkumu".

Prototyp byl osazen německými výsostnými znaky a převezen do Brém, kdy se podrobil testům u společnosti Focke-Wulf. Tam jeho stopy mizí. Podle některých zdrojů s ním měl havarovat pilot po nezdařeném přistání, další zdroje pak poukazují na to, že nacisté stroj nakonec zničili.

Zdroj: Václav Němeček: Vojenská letadla 2. Mezi dvěma světovými válkami

Tagy článku