Aero sáně Tupolev A-3: obojživelník z hlubin Sibiře

Ing. Filip Klasna zobrazit články autora

25. 06. 201913:00

Aero sáně Tupolev A-3: obojživelník z hlubin Sibiře

foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported/Aero sáně Tupolev

Tupolev A-3 jsou velmi neobvyklým kusem technologie z hlubin studené války, používané k vyzvednutí jak kosmonautů, tak havarovaných pilotů ve vzdálených oblastech Sibiře.

Alexej Tupolev z konstrukční kanceláře Tupolev vyvinul neobvyklý stroj na začátku šedesátých let, první produkční A-3 byly dodány v roce 1964. Hlavním problémem, který aero sáně řešily, byl obtížný přístup k odlehlým komunitám a základnám armády v chladných oblastech divokého východního regionu Ruska.

Tupolev A-3

Silnice na Sibiři mají v zimě z důvodu sněžení jen omezené využití a řeky zamrzají na měsíce. Alexej Tupolev byl pověřen konstrukcí vozidla, které by překonalo tyto zdánlivě nepřekonatelné překážky. Věděl, že to nemůže být letadlo, protože časté bouře a vichřice znamenaly, že by nemohlo letět klidně dny nebo dokonce týdny.

Design, který Alexej a jeho inženýři vytvořili, byly aero sáně, ne nepodobné člunům poháněným vrtulí, které se běžně vyskytují na Floridě v Everglades či v Louisianě. Na rozdíl od nich má Tupolev A-3 uzavřený trup a dno určené k provozu na sněhu a ledu stejně jako na vodě.

První A-3 byly poháněny motorem M-11 o výkonu 100 PS, pozdější modely A-3 měly znatelně výkonnější motor Al-14R o výkonu 260 PS, se kterým dosahovaly rychlosti až 120 km/h na sněhu a 70 km/h na vodě.

Protože konstrukční kancelář Tupolev je známá hlavně kvůli konstrukcím letadel, i trup A-3 byl konstruován jako u letadla.

Od 60. do 80. let minulého století bylo vyrobeno asi 800 kusů tohoto zajímavého stroje, z nichž se do dnešní doby zachovalo jen několik fungujících exemplářů, které přežily tvrdou práci v jedné z nejvíce nehostinných oblastí světa.

Zdroj: Silodrome