foto: Marion S. Trikosko or Thomas J. O'Halloran / Wikimedia commons / CC-BY/Protesty proti prezidentovi USA Richardu Nixonovi v listopadu 1973
Skandál, který vedl k jediné rezignaci amerického prezidenta v dějinách. Richard Nixon neustál aféru Watergate, o níž informovali novináři deníku The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward.
Dne 5. srpna 1974 byla zveřejněna do té doby utajená nahrávka, která dokazovala, že Richard Nixon se sám na skandálu podílet. O tři dny později oznámil svou rezignaci, protože bylo i nezainteresovenému soudobému pozorovateli jasné, že by se proti němu jinak spustil impeachment, tedy proces sesazení z prezidentské funkce. Nejdřív je však potřeba si vysvětlit pozadí celé aféry. Richard Nixon se stal 37. americkým prezidentem, který se ujal funkce v lednu 1969. Na prezidentský úřad přitom kandidoval již v roce 1960, nicméně odešel těsně poražen Johnem F. Kennedym.
Nixonovi se podařilo během jeho vlády normalizovat vztahy se SSSR a Čínou, kdy jako první americký prezident navštívil tuto zemi a setkal se s Mao Ce-tungem. Dosáhl tedy v zahraniční politice nemála úspěchů, které se posléze propsaly do praktické politiky. Došlo rovněž ke snížení počtu strategických atomových zbraní v rámci smlouvy SALT I. Nixon, kterého historikové považují za politický talent s bystrým úsudkem, inicioval postupné stahování amerických vojáků z Vietnamu, nicméně USA se za Nixona více angažovaly v oblasti Indočíny. Americký prezident nařídil bombardování Kambodže a stejně tak severního Vietnamu v roce 1972. O rok později podpořil nástup chillské vojenské diktatury generála Augusta Pinocheta, která svrhla levicový režim socialisty Salvadora Allendeho.
Po sérii úspěchů přišla aféra Watergate
Na druhé straně Nixonovo prezidentství mělo značný polarizační potenciál, protože právě za finančně nákladné angažmá v Indočíně se stal terčem kritiky opozice. Nixon bez větších problémů obhájil koncem roku 1972 prezidentský mandát a nic nenasvědčovalo tomu, že již brzy přijde jeho politický pád. Nixon se totiž zapletl vlastním přičiněním posléze do skandálu, který vstoupil do historie jako aféra Watergate. Ta začala již v červnu 1972, tedy těsně před Nixonovým znovuzvolením.
V noci 17. června roku 1972 se pětice mužů vloupala do stejnojmenného komplexu hotelových budov Demokratické strany ve Washingtonu. Policisté, kteří skupinu přistihli, se nejprve domnívali, že jde o obyčejné zloděje. Nicméně v tomto případě se hrála vysoká politická hra. Jednalo se o lidi spojené s Republikány, na prvním místě byl bývalý agent CIA James McCord, který byl členem štábu za znovuzvolení Nixona. Muži chtěli opravit v kancelářích odposlouchávací zařízení, které tam bylo již namontováno od května stejného roku.
Nixon chtěl aféru Watergate zamlčet
Pětice, která se vloupala do kanceláří Demokratické strany, byla obviněna z loupeže a pokusu o nastražení odposlechu. Následně byli za tyto čini také všichni odsouzeni. Nixon oficiálně několikrát popřel, že by měl něco společného se skandálem a vytrvale před novináři mlžil. Jenže ti se rozhodli aféru důsledně rozkrýt. Přičinliví reportéři z listu The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward se do kauzy ponořili, přičemž jim pomáhal i spolehlivý anonymní zdroj. Později se potvrdilo, že se jednalo o o tehdejšího zástupce ředitele FBI Williama Marka Felta. Mnohem později Bernstein přiznal, že s kolegou nevěřil tomu, že pravda o aféře někdy vyjde najevo.
Aféra Watergate a propírání Nixonova prádla na veřejnosti
Oba novináři publikovali zásadní souhrnnou zprávu o aféře 10. října 1972, která vyvolala v žurnalistických i politických kruzích velké pozdvižení. Nixon však dále odmítal, že by měl se skandálem cokoliv společného. Ledy se začaly hýbat, když Senát USA zřídil zvláštní výbor pro vyšetřování incidentu. Výbor vyslechl všechny relevantní aktéry. Na povrch se dostávaly dříve nezjištěné skutečnosti a praktiky Republikánů, které zahrnovaly veřejnou diskreditaci politických oponentů, odposlouchávání a jiné aktivity. Ty se daly už jen těžko omluvit či vysvětlit Smyčka kolem Nixona se začala těsněji utahovat, Senát tlačil stále více na prezidenta, a ten musel přijmout rezignaci dvou vysoce postavených členů aparátu Bílého domu H. R. Haldemana a J. Ehrlichmana.
Nixonova rezignace po provalení aféry Watergate
V březnu 1974 tak bylo odsouzeno sedm předních Nixonových spolupracovníků. Konečný úder pak úřadující hlavě státu zasadilo publikování doposud neveřejné nahrávky ze dne 5. srpna 1974. Na ní byl zachycen Haldemanův hlas, kdy muž Nixonovi mimo jiné vysvětloval plán, jak utajit vloupání do komplexu Watergate. Nixonova pozice byla již nyní neudržitelná a připravoval se proces impeachmentu. Tomu však aférou poskvrněný prezident raději sám předešel, když 8. srpna 1974 oznámil svou rezignaci. Trestu však na rozdíl od svých spolupracovníků unikl. S jeho nástupcem ve funkci, Geraldem Fordem, se dohodl na udělení milosti.
Nicméně i potom nevešel Nixon v politické zapomnění. Vzhledem k jeho zkušenostem v zahraničněpolitických otázkách s ním i další američtí prezidenti konzultovali důležitá geopolitická témata, v nichž se orientoval více než dobře. Aféra Watergate se také propsala do americké popkultury. Vznikl o ní známý film Všichni prezidentovi muži z roku 1976 v hlavních rolích s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem. Ve snímku Forrest Gump z roku 1994 je možno zhlédnout scénu, kdy se muži vloupávají do komplexu Watergate. V tomto případě se jednalo o záměrný ironizující podtext.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Britannica
Tagy