Agresívní nizozemské ponorky - draze vykoupené úspěchy, torpédované U-Booty a rozebrané vraky na dně moře

Agresívní nizozemské ponorky - draze vykoupené úspěchy, torpédované U-Booty a rozebrané vraky na dně moře
Autor: Nationaal Archief, CC0|Popisek: Ponorka K XVII s minonoskou Hr. Ms. "Medusa"
25 / 11 / 2020, 16:00

Jestliže Nizozemsko podcenilo ve 20. a 30. let rozvoj svých pozemních ozbrojených sil a příliš spoléhalo na svou neutralitu, jako koloniální mocnost a tradičně také námořní velmoc se snažilo chlubit relativně silným loďstvem, byť ani na tomto poli se nemohlo s hlavními soupeři efektivně měřit. Úspěchy, vykoupené velkými ztrátami, zaznamenávali především překvapivě agresívní holandští ponorkoví velitelé.

V době svého napadení Německem za druhé světové války opíralo nizozemské královské námořnictvo (Koniklijke Marie) svou sílu především o pět lehkých křižníků třídy Java, které vstoupily do služby mezi roky 1925 a 1940. Dále zde bylo osm torpédoborců, množství menších jednotek, jako byly torpédovky, eskortní plavidla, dělové čluny, hlídkové lodě, minonosky, minolovky, motorové torpédové čluny, stařičký křižník Gelderland z roku 1900, pobřežní obrněná loď, a z hlediska potenciální efektivity nasazení především 24 ponorek.

S rychlým koncem válečných operací na vlastním území v květnu 1940 se ty lodě, které německá Luftwaffe nepotopila, nebo pozemní síly neukořistily, uchýlily do britských a dalších spojeneckých přístavů, případně sloužily na Dálném východě, kde je čekal ještě více než rok relativního klidu. Velitelství námořnictva se přesunulo do Londýna. Jednotky využívaly základny na Cejlonu, v západní Austrálii, a samozřejmě v rozlehlé Nizozemské východní Indii, jednom ze zřejmých cílů případné japonské expanze.

Necelé tři měsíce po útoku na Pearl Harbor pak došlo k rozhodujícímu námořnímu střetnutí spojeneckých sil vedených nizozemským kontradmirálem Karlem Doormanem na vlajkovém lehkém křižníku De Ruyter. Ten šel ke dnu po zásahu japonským torpédem, spolu s ním ztratili spojenci také křižník Java, tři torpédoborce, a nedlouho po bitvě také britský těžký křižník Exeter. Během celé japonské ofenzívy přišlo nizozemské námořnictvo kromě křižníků také o své zbývající torpédoborce i pobřežní obrněnou loď, a jako hladinová síla těžkých jednotek prakticky přestalo existovat.

Ponorky byly úspěšnější. Na základně Surabaja jich Nizozemci s vypuknutím války měli patnáct. Již v prosinci 1941 smečka pěti holandských ponorek napadla japonskou invazní flotilu mířící do Malajska a potopila dvě a poškodila čtyři další transportní lodě. Během prvních týdnů operací potopily více japonských lodí než jejich britské a americké protějšky dohromady. Admirálu Conradu Helfrichovi v důsledku toho začali přezdívat "Ship-a-day Helfrich" ("Loď-denně Helfrich"). Agresivita nizozemských ponorek a jejich úspěchy byly ovšem vykoupeny značnými ztrátami: do konce roku přišli Nizozemci o čtyři, v únoru jednu zničili Japonci při bombardování Surabaje, a tři pak posádky potopily sami, aby nepadly do rukou nepřítele. 

Po ztrátě Nizozemské východní Indie se přeživší čluny přesunuly dílem na Cejlon, dílem do Austrálie, kde byl jejich hlavní základnou přístav Fremantle. Kromě dalších úkolů vysazovaly v bývalé kolonii operativce zpravodajské služby (NEFIS, Netherlands Forces Intelligence Service). Nejúspěšnější nizozemskou ponorkou operující z Austrálie byl člun Zwaardvisch, původně britská HMS Talent poskytnutá spojencům v roce 1943. Operace zahájila v září 1944, tedy relativně pozdě. Připsala si na konto několik potopených a poškozených dopravních lodí a minonosek, a především německou ponorku U-168, kterou Nizozemci poslali ke dnu 6. října 1944, když plula do Surabaje, odkud operovala německá ponorková "Gruppe Monsun". Jeden U-Boot (U-95) už holandská ponorka (O 21) potopila koncem listopadu 1941 ve Středozemním moři.

Ponorka O 16, která se potopila východně od Malajska 15. prosince 1941 po najetí na minu se ztrátou 79 mužů, a K XVII, kterou podobný osud stihl o čtyři dny později, přitom patří k vrakům, které, ač jsou oficiálně válečnými hroby, nedávno zmizely z mořského dna. Rozebrali je podmořští sběrači kovů.

video: youtube

Zdroj: awm.gov.au

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace