Američan bombardoval Tokio v odvetě za Pearl Harbor. Nakonec skončil v sovětském zajetí, k útěku pomohl nečekaný spojenec

Američan bombardoval Tokio v odvetě za Pearl Harbor. Nakonec skončil v sovětském zajetí, k útěku pomohl nečekaný spojenec
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Napadení tichomořské základny Pearl Harbor Japonci
21 / 07 / 2023, 10:00

Robert Gabel Emmens byl jedním z těch, kteří provedli v dubnu 1942 bombardování Tokia, které mělo být odvetou za napadení tichomořské základny Pearl Harbor. Emmens však skončil souhrou okolností v sovětském zajetí, z něhož musel utéct se svými spolubojovníky. To vše ale s nečekanou pomocí sovětské NKVD.

Americký pliot Emmens se zúčastnil tzv. Doollitlova náletu z 18. dubna 1942. Tato akce měla být přímou odvetou za japonský nevyhlášený útok na tichomořskou základnu Pearl Harbor 7. 12. 1941. I když samotná americká akce zdaleka nenapáchala tolik lidských či materiálních škod, měla psychologický a morální význam, kdy Japonci zjistili, že císařství je ze vzduchu zranitelné.

K náletu bylo připraveno 16 bombardérů B-25B, které vzlétaly z letadlové lodě USS Hornet, a jež se vydaly bombardovat Tokio a další japonská města. Mezi nimi byl i Emmens. Ten měl tu smůlu, že bombardéru B-25 z 95. bombardovací peruti došlo palivo a musel tak přistát v Sovětském svazu. Bombardér s poloprázdnou nádrží přistál zhruba 64 km severně od Vladivostoku.

V té době nebyl Sovětský svaz ve válce s Japonskem na rozdíl od USA, byl na straně Spojenců po napadení nacistickým Německem v roce 1941, nicméně pětičlennou posádku bombardéru čekala internace, která trvala 13 měsíců. Americký velvyslanec v Moskvě William Standley sice podal formální protest a požadoval propuštění posádky, nicméně na to SSSR reagoval spíše vyhýbavě a tím, že se pokusí docílit takového řešení choulostivé situace, jež by vyhovovalo oběma stranám. To se však nakonec nestalo a posádka propuštěna nebyla. Tedy zatím.

Sovětský svaz totiž zadržoval Američany, protože se mimo jiné obával reakce japonské strany, s níž podepsal v dubnu 1941 pakt o neútočení, pokud by Američany, kteří bombardovali Japonsko, jen tak pustil. Sověti si byli vědomi toho, že právě Japonsko na Dálném východě roste v nebezpečného soupeře, na druhé straně si nechtěli ,,rozházet" vztahy s Američany, novými spojenci.

Posádka bombardéru neměla status zajatců a měli volnější režim. Američany nečekaly rozhodně hrůzy gulagu, nicméně ,,péče" o ně nebyla také kdovíjaká. U zajatců se později začaly objevovat nemoci jako průjem, či ještě hůř úplavice a další zdravotní obtíže. Pětice nezvaných hostů si uvědomovala, že nechce strávit zbytek války v těchto podmínkách, a tak se rozhodla utéct.

Jejich útěk měla usnadit NKVD, aby se vzbudilo zdání, že muži sami uprchli a nevyprovokovala se reakce Japonska, kdyby je Sověti sami pustili. Ostatně sílily i protesty proti internaci americké posádky, žena jednoho z nich napsala osobní dopis prezidentovi Rooseveltovi i Stalinovi, aby byl její manžel propuštěn. Major Vladimir Bojarskij z NKVD později vzpomínal: ,,Od mých prvních dnů v Turkmenistánu jsem plánoval s pohraniční stráží, jak Američané překročí hranici. Nejdůležitější však bylo, aby uvěřili tomu, že sami ze Sovětského svazu utekli." A NKVD skutečně dokonale zinscenovala potřebné kroky, aby si Američané mysleli, že utíkají doopravdy.

Na každý pád když byla pětice v turkmenském Ašchabadu, Bojarskij ji seznámil s ,,figurantem" NKVD, který hrál roli pašeráka. Za 250 dolarů je vzal nákladním vozem k turkmensko-íránské hranici. Američanům pak pomohli britští diplomaté z města Mašhad, a muži se dostali do Indie, odkud odletěli zpět do USA. 13měsíční odysea byla u konce a posádka bombardéru se mohla šťastně setkat se svými rodinami.

Střelec a člen posádky David W. Pohl později pojal podezření, že jejich útěk byl zinscenován NKVD, nicméně Emmens s ním nesouhlasil.

Emmensovy poválečné osudy pak byly poměrně zajímavé. Stal se v Rakousku zpravodajským důstojníkem, později sloužil jako letecký přidělenec v Japonsku. Z amerického letectva se stáhl v roce 1964. Byl ženatý s Justine Emmensovou, s níž měl tři děti. Emmens umírá v roce 1992 na rakovinu. Jeho příběh a cesta ze Sovětského svazu domů však rozhodně zapomenuty nejsou.

Zdroj: Russia Beyond

Tagy článku