foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Napadení tichomořské základny Pearl Harbor Japonci
Robert Gabel Emmens byl jedním z těch, kteří provedli v dubnu 1942 bombardování Tokia, které mělo být odvetou za napadení tichomořské základny Pearl Harbor. Emmens však skončil souhrou okolností v sovětském zajetí, z něhož musel utéct se svými spolubojovníky. To vše ale s nečekanou pomocí sovětské NKVD.
Americký pliot Emmens se zúčastnil tzv. Doollitlova náletu z 18. dubna 1942. Tato akce měla být přímou odvetou za japonský nevyhlášený útok na tichomořskou základnu Pearl Harbor 7. 12. 1941. I když samotná americká akce zdaleka nenapáchala tolik lidských či materiálních škod, měla psychologický a morální význam, kdy Japonci zjistili, že císařství je ze vzduchu zranitelné.
Psali jsme
Leonard Birchall, známý jako ”Zachránce Srí Lanky,” riskoval svůj život během druhé světové války, aby spojencům předal klíčové informace o blížícím...
K náletu bylo připraveno 16 bombardérů B-25B, které vzlétaly z letadlové lodě USS Hornet, a jež se vydaly bombardovat Tokio a další japonská města. Mezi nimi byl i Emmens. Ten měl tu smůlu, že bombardéru B-25 z 95. bombardovací peruti došlo palivo a musel tak přistát v Sovětském svazu. Bombardér s poloprázdnou nádrží přistál zhruba 64 km severně od Vladivostoku.
V té době nebyl Sovětský svaz ve válce s Japonskem na rozdíl od USA, byl na straně Spojenců po napadení nacistickým Německem v roce 1941, nicméně pětičlennou posádku bombardéru čekala internace, která trvala 13 měsíců. Americký velvyslanec v Moskvě William Standley sice podal formální protest a požadoval propuštění posádky, nicméně na to SSSR reagoval spíše vyhýbavě a tím, že se pokusí docílit takového řešení choulostivé situace, jež by vyhovovalo oběma stranám. To se však nakonec nestalo a posádka propuštěna nebyla. Tedy zatím.
Psali jsme
Dmitrij Ovčarenko byl hrdinou druhé světové války, dokázal přežít střet s 50 německými vojáky.
Sovětský svaz totiž zadržoval Američany, protože se mimo jiné obával reakce japonské strany, s níž podepsal v dubnu 1941 pakt o neútočení, pokud by Američany, kteří bombardovali Japonsko, jen tak pustil. Sověti si byli vědomi toho, že právě Japonsko na Dálném východě roste v nebezpečného soupeře, na druhé straně si nechtěli ,,rozházet" vztahy s Američany, novými spojenci.
Posádka bombardéru neměla status zajatců a měli volnější režim. Američany nečekaly rozhodně hrůzy gulagu, nicméně ,,péče" o ně nebyla také kdovíjaká. U zajatců se později začaly objevovat nemoci jako průjem, či ještě hůř úplavice a další zdravotní obtíže. Pětice nezvaných hostů si uvědomovala, že nechce strávit zbytek války v těchto podmínkách, a tak se rozhodla utéct.
Jejich útěk měla usnadit NKVD, aby se vzbudilo zdání, že muži sami uprchli a nevyprovokovala se reakce Japonska, kdyby je Sověti sami pustili. Ostatně sílily i protesty proti internaci americké posádky, žena jednoho z nich napsala osobní dopis prezidentovi Rooseveltovi i Stalinovi, aby byl její manžel propuštěn. Major Vladimir Bojarskij z NKVD později vzpomínal: ,,Od mých prvních dnů v Turkmenistánu jsem plánoval s pohraniční stráží, jak Američané překročí hranici. Nejdůležitější však bylo, aby uvěřili tomu, že sami ze Sovětského svazu utekli." A NKVD skutečně dokonale zinscenovala potřebné kroky, aby si Američané mysleli, že utíkají doopravdy.
Psali jsme
Jednou z nejznámějších špionek byla Novozélanďanka Nancy Wakeová, přezdívaná ,,Bílá myš”. Na ni vypsali Němci vysokou odměnu 5 milionů frank...
Na každý pád když byla pětice v turkmenském Ašchabadu, Bojarskij ji seznámil s ,,figurantem" NKVD, který hrál roli pašeráka. Za 250 dolarů je vzal nákladním vozem k turkmensko-íránské hranici. Američanům pak pomohli britští diplomaté z města Mašhad, a muži se dostali do Indie, odkud odletěli zpět do USA. 13měsíční odysea byla u konce a posádka bombardéru se mohla šťastně setkat se svými rodinami.
Střelec a člen posádky David W. Pohl později pojal podezření, že jejich útěk byl zinscenován NKVD, nicméně Emmens s ním nesouhlasil.
Emmensovy poválečné osudy pak byly poměrně zajímavé. Stal se v Rakousku zpravodajským důstojníkem, později sloužil jako letecký přidělenec v Japonsku. Z amerického letectva se stáhl v roce 1964. Byl ženatý s Justine Emmensovou, s níž měl tři děti. Emmens umírá v roce 1992 na rakovinu. Jeho příběh a cesta ze Sovětského svazu domů však rozhodně zapomenuty nejsou.
Zdroj: Russia Beyond
Tagy