Autor fotografie: USAF, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Bombardér B-17
V roce 1941 byl schválen zákon půjčce a pronájmu, který byl klíčovým nástrojem zásobování spojenců americkými zbraňovými systémy. Ty dostával ve velkém množství i Sovětský svaz. Měl přislíben i osvědčené bombardéry B-17, nicméně pod různými záminkami USA nakonec od tohoto kroku upustily. Sověti však našli netradiční způsob, jak se k B-17 dostat.
Dne 22. června 1941 napadlo nacistické Německo Sovětský svaz a bylo jasné, že jinak hrdinní obránci bez pomoci západních spojenců nezvládnou nápor odrazit. V témže roce byl schválen americkým Kongresem pro další vývoj války stěžejní zákon o půjčce a pronájmu.
Ten v praxi umožňoval zásobování spojenců zbraňovými systémy, aniž by však USA musely samy vstupovat do konfliktu. Tak se stejně stalo po japonském přepadu americké tichomořské základny Pearl Harbor 7. 12. 1941.
Sověti dostávali štědrou americkou vojenskou pomoc. Jednotlivé prameny se v přesných počtech celkových dodávek do SSSR liší, ale přibližně bylo celkové množství zbraní a materiálu následující: více než 400 000 džípů a nákladních automobilů; asi 13 000 obrněných vozidel (cca 7000 tanků, 1386 typu M3 Lee a 4102 M4 Sherman), cca 11 400 letadel (4 719 Bell P-39 Airacobra), 35 000 motocyklů, 131 633 ks automatických zbraní, 12 997 ks pistolí, 350 000 t výbušnin, 90 nákladních lodí, 15 417 000 párů vojenských bot, 622 100 tun kolejnic (56,5 % z produkce SSSR), 2000 lokomotiv - před válkou měl Sovětský svaz 25 000 lokomotiv (za války vyrobeno jen 446 lokomotiv, z toho mezi lety 1942 a 1945 pouze 92).
Dále bylo dodáno 11 000 železničních vozů, ale pouze v okupovaném území SSSR byla ztraceno či poškozeno 428 000 vozů. Celkový vozový park SSSR před válkou dosáhl počtu 600 tisíc vozů.
Zájem ze strany Sovětů byl také o dodávky těžkých bombardérů, zejména legendárního B-17. I když měli k dispozici od USA například bombardéry B-25, jež byly dodávány v hojném počtu, o B-17 stáli skutečně hodně. V létě 1941 americký prezident Franklin D. Roosevelt Stalinovi přislíbil sovětské straně poskytnutí těchto bombardérů. Sovětský svaz potřeboval těžké bombardéry nutně. Sověti měli sice k dispozici čtyřmotorový bombardér Petljakov Pe-8, jenže těch se zoufale nedostávalo.
I když Roosevelt Stalinovi slíbil dodávku B-17, nakonec pod různými záminkami USA odmítly dodat jeden ze svých nejlepších bombardérů. Sověti byli zklamáni a cítili se rovněž podvedeni, protože s dodáním bombardérů už počítali jako s hotovou věcí. Přesto si našli cestu, jak se nakonec k vyhlášeným strojům dostat.
Využili zkrátka situace, kdy byly bombardéry nuceny nouzově přistát na území Sovětského svazu. I když byly někdy stroje vážně poškozeny, to vynalézavé Sověty neodradilo od toho se s chutí pustit do oprav. Sovětští specialisté tak dokázali někdy takřka nemožné a B-17 zprovoznit. Američané sice o této ,,důmyslné praxi" věděli, nicméně oficiálně na ni nereagovali. A tak Sověti měli k dispozici několik tuctů legendárního letounu, byť ty nebyly nikdy přímo v boji nasazeny.
Zdroj: Russia Beyond, Wikipedia