Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Glomar Explorer
CIA v roce 1968 spustila rozmáchlou akci na vyzvednutí sovětské ponorky K-129 s jadernými hlavicemi. Vznikl projekt Azorian, který stál na tu dobu neuvěřitelných 800 milionů dolarů.
V březnu 1968 se asi 2 600 km severozápadně od Havaje z neznámých příčin potopila sovětská ponorka K-129 s jadernými hlavicemi a 98 námořníky na palubě. O několik let později byla spuštěna přísně tajná akce CIA známá jako Projekt Azorian, která měla vrak vyzvednout.
8. března 1968 potkala sovětskou ponorku K-129 tragédie. Z neznámých důvodů se plavidlo potopilo a vzalo s sebou do podmořského hrobu i 98 členů posádky. Rok 1968 vůbec nebyl šťastný pro ponorky mnoha států. Tragédie sovětské ponorky zapadala do dalších podobných neštěstí - ve stejném roce zkáza potkala francouzskou ponorku La Minerve, izraelskou ponorku INS Dakar nebo americkou USS Scorpion.
Tragédie ponorky K-129 se odehrála zhruba 2 600 km severozápadně od Havaje a pro Američany se rýsovala zajímavá možnost, jak se k ponorce a zejména jejím jaderným hlavicím dostat a plavidlo pokud možno i vyzvednout, zvláště když sovětské úsilí nepřineslo kýžený efekt. Ponorka USS Halibut lokalizovala místo potopení sovětského plavidla, což byl základní předpoklad později spuštěné operace. Jednoduché to však každopádně nebylo, nicméně operace nazvaná Projekt Azorian začala být v plném proudu.
Jako jeden z hlavních problémů se jevilo technické zajištění celé operace. A v tento moment na scénu vstupuje slavný letec, podnikatel, konstruktér, vizionář a také požitkářský miliardář Howard Hughes. Ten vlastnil společnost Hughes Aircraft Company a v té době byla tato firma jedním z hlavních dodavatelů vojenského materiálu americké armádě, resp. letectvu. Společnost mimo jiné vyvinula první raketu vzduch-vzduch pro USAF. Pro vyzvednutí vraku sovětské ponorky bylo třeba postavit speciální plavidlo, které bylo později nazváno Glomar Explorer, a nákladnou stavbu financoval právě Hughes.
Plavidlo o délce 189 metrů se začalo stavět v roce 1972, mělo výtlak přes 50 000 tun. Glomar Explorer měl v rámci projektu fingovat průzkum mořského dna a následnou těžbu manganu. Celé plavidlo používalo obrovský drapák, který byl později pojmenován poeticky Clementine. Ten měl být spuštěn na mořské dno, uchopit vrak sovětské ponorky a vyzvednout na hladinu.
Blížila se hodina ,,H", když Glomar Explorer připlul do oblasti, kde se sovětská ponorka potopila, 4. července 1974. Jak už jsme zmínili jinde, vše bylo pečlivě naaranžováno tak, aby plavidlo předstíralo průzkum mořského dna. Clementine tak mohla být spuštěna k vraku, který ležel na pravém boku v hloubce 4 700 metrů, jeho zadní část byla zčásti rozdrcená a část raketových sil otevřená. Vrak byl posléze uchopen a vše vypadalo, že je na dobré cestě. Nicméně po 14 hodinách se odlomila tři přední ramena, což způsobilo, že dvě třetiny ponorky se opět potopily na mořské dno.
Nakonec se podařilo vyzvednout asi 12metrovou část trupu s velitelskou sekcí. Jak se později zjistilo, trup byl postaven ze špatného materiálu, zřejmě kvůli urychlení stavby, aby bylo raketonosných ponorek co nejvíce. Američanům se podařilo získat z ponorky dvě jaderná torpéda, sonar, palubní deník, kódovací knihy a další materiál, takže projekt Azorian nakonec byl úspěchem. Společně s torpédy byla vyzvednuta i těla šesti sovětských námořníků, která byla s vojenskými poctami pohřbena do moře v kovových rakvích.
Paradoxem zůstává, že v klíčovém momentu, kdy začalo vyzvedávání vraku, Glomar Explorer ,,zpovzdálí" sledovala sovětská výzvědná loď Čažma. Nicméně její velitel uvěřil tomu, že americké plavidlo opravdu zkoumá mořské dno, takže utajovaná operace ohrožena nekonec nebyla. Není jistě bez zajímavosti, že se v roce 1991 zjistilo, že Sověti byli varováni, že CIA hodlá provést v roce 1974 určitou záchrannou operaci, nicméně sovětské velení nevěřilo, že je v takovém rozsahu vůbec proveditelná.
Projekt Azorian tak mohl slavit úspěch a stal se ,,rozmáchlou" akcí, která vešla do historie jako nejkomplexnější a zároveň nejdražší ve studené válce, když stála astronomických 800 milionů dolarů.
Zdroj: We Are The Mighty