Autor fotografie: Wikimedia Commons U.S. Navy National Museum of Naval Aviation photo No. 2011.003.285.031 Public Domain|Popisek: Vought F7U Cutlass
Futuristicky vyhlížející stroj bezocasé koncepce vycházející z výsledků bádání německých inženýrů společnosti Arado nebyl povedenou konstrukcí.
O jeho „oblibě“ mezi americkými piloty svědčí příhoda z roku 1951, kdy v listopadu obdržel poručík Edward „Whitey“ Feightner telefonát na který čekal. Admirál námořního letectva mu nabídnul převelení k letecké akrobatické jednotce, která posléze získala ikonické jméno Blue Angels.
Zařazení k této jednotce bylo snem každého pilota - cestovat, potkávat skvělé lidi a létat. Pak se ale Whitey zeptal admirála, jakým letadlem že bude létat. Odpověď zněla Cuttlas F7U-1. V tom okamžiku nejzkušenější zkušební pilot US Navy zkoprnělému admirálovi sdělil, že právě na svou pozici rezignoval.
Futuristický stroj se společnosti Vought zcela nepovedl a jenom během jeho vývoje se zabili 4 zkušební piloti. První let proběhl 29.září 1948 a za kniplem seděl zkušební pilot Robert J. Walker. Za několik dní na to Walker umírá v troskách dalšího stroje F7U…
F7U-1 určený jako palubní letoun trpěl mnoha zvláštnostmi a problémy, kdy piloti museli například přistávat pod velmi velkým úhlem náběhu, což pro stroj určený k přistání na palubě letadlové lodi nebylo příznivé. Ke všemu první série strojů nedisponovala dostatečným výkonem motoru a námořnictvo je neuznalo jako schopné provozu. Ještě větším neúspěchem skončila i verze F7U-2 s výkonnějším motorem.
Až verze F7U-3 vyřešila problémy s špatnou viditelností pilota během přistávání a problém se slabým motorem. První let proběhl 20. prosince 1951 s budoucím kosmonautem Wally Schirrou za kniplem. Podle něj i dalších pilotů tento stroj čekal na příležitost, jak udělat z jejich žen vdovy.
Ale v některých ohledech F7U-3 splnila, co výrobce sliboval. Byl stabilní bombardovací platformou, zábavný na létání a díky posílenému draku prakticky nerozbitné. Úžasná byla rychlost výkrutu 570 stupňů za sekundu, což bylo několikrát více, než měly stíhačky té doby.
Stroj si sice piloti už chválili, ale pro techniky byl stroj peklem. Stroj neměly rády ani posádky letadlových lodí, protože neměl sklápěcí křídla a zabíral na palubách mnoho místa.
Všechny první letouny doby proudové trpěly problémy, ale F7U je zcela jasným rekordmanem, který při asi 55 000 nalétaných hodinách vygeneroval 78, často smrtelných nehod. Cutlass F7U má do dneška nejvyšší nehodovost ze všech stíhacích letounů, které kdy americké námořnictvo používalo.
Celkem vyrobila společnost Vought 320 kusů tohoto stroje, který byl zařazen k námořnictvu v roce 1951 a po osmi letech byl v roce 1959 vyřazen. Na jeho místo přišel další stroj společnosti Vought, již ne tak futuristický „křižák“ F-8 Crusader.
Zdroj: Air and Space Magazine