Autor fotografie: archiv Petra Blahuše
Americký výpočetní gigant IBM, resp. jeho vynálezy, umožnil Němcům provádět v obludném měřítku genocidu Židů a Slovanů. Nepřímo tak na svých rukách nese krev zhruba 20 milionů lidí, nejen Židů a Romů, ale hlavně Slovanů.
Hitlerova německá třetí říše provozovala na okupovaných územích Evropy zhruba 50 koncentračních táborů (KT) a městských ghett různých kategorií, od pracovních až po likvidační. Zvládnout jejich organizaci a evidenci novodobých otroků Němcům umožnila výpočetní technika amerického giganta IBM, založeného Američanem německého původu Hermanem Hollerithem a to zejména od jeho německé dceřiné společnosti Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen GmbH).
„My jsme téměř jako lékař, protože buňku po buňce rozebereme německé kulturní tělo. Každou jednotlivou vlastnost zaznamenáme rychlostí 25000 kusů za hodinu na malý štítek. Skupiny těchto vlastností jsou jako orgány našeho kulturního těla a my je propočítáme a určíme s pomocí našich tabulátorů. Cítíme hrdost, že můžeme pomáhat při takovém úkolu. Úkolu, který poskytne našemu národnímu Lékaři Adolfu Hitlerovi materiál nezbytný pro jeho vyšetření. Náš Lékař pak určí, zda jsou vypočítané hodnoty v harmonii se zdravím našeho lidu. To také znamená, že pokud tomu tak nebude, náš Lékař bude moci provést nápravná opatření, aby nezdravé poměry napravil. Naše vlastnosti jsou hluboce zakořeněny v naší rase. A proto je musíme ochraňovat jako svatý chrám, jejž budeme – a musíme – udržovat čistý,“ uvedl už v roce 1934 šéf Dehomagu Willy Heidinger. Němečtí statistici se sami nazývali „Hitlerovými vědeckými vojáky.
Jakkoliv byl z našeho dnešního pohledu jejich systém ale primitivní, dokázaly děrné štítky - ony předchůdci dnešních počítačů - a používané už předtím v různých zemích Evropy třeba při sčítání lidu, snadno zvládnout masu desítek milionů vězňů, zajatců i nuceně pracujících otroků. Například jen za rok 1944 dokázala díky němu síť KT Mauthausen za cenu statisíců umučených lidí vyprodukovat zisk v přepočtu ve výši 144 milionů eur.
„Jak se to mohlo stát? Jak byli vybráni? Jak získali nacisté jména? Vždycky měli jména,“ ptá se americký investigativní novinář a publicista Edwin Black v knize IBM a holokaust: Strategické spojenectví mezi nacistickým Německem a největší americkou korporací. Podle Blacka, který je sám židem a má ve svém okolí oběti německého vraždění, to Němci dokázali díky své výpočetní technice, konkrétně od průkopníka a giganta tohoto odvětví, americké firmy IBM. Mimochodem, jeho generální ředitel Thomas Watson, jakýsi Bill Gates své doby, byl obdivovatel Mussoliniho i Hitlera, od kterého dostal v roce 1937 Záslužný řád Německého orla (což bylo vyznamenání, které Hitler zřídil pro ocenění významných cizinců, sympatizujících s nacismem).
Všem hlavním táborům byly v systému přiřazeny kódy, např. Osvětim měl 001, Dachau 003, Mauthausen 007, ženský tábor Ravensbrück měl 010 atd. Samy děrné štítky tiskla speciální vězeňská tiskárna v Osvětimi, ale často vůbec nestíhala. Téměř každý koncentrační tábor měl oddělení nazývané Hollerith Abteilung, např. v Dachau byly instalovány až dva tucty supermoderních třídiček, tabelátorů a tiskáren, koupených za oceánem v USA buďto za zlato uloupené v okupovaných zemních (např. z Legiobanky v Praze), nebo ze zlata vymláceného z úst umučených vězňů. Hlavní kanceláří, která uvnitř táborů využívala tyto děrné štítky a vysoce efektivní Hollerithův evidenční systém, byla „Arbeitseinsatz“, pracovní kancelář. Ta určovala pracovní nasazení a pomocí děrných štítků také přidělení konkrétních vězňů na práci,“ popsal systém Black.Každému vězni Němci a Rakušané vypálil na předloktí identifikační číslo, které ho provázelo až do jeho smrti, kamkoliv byl převelen a podle kterého o něm měli jeho mučitelé absolutní přehled.
psali jsme: V koncentračních táborech na Normanských ostrovech zavraždili nacisté 40 000 lidí. A to není zdaleka všechno
Mimochodem, výběr místa pro tetování na předloktí měl své mrazivě praktické důvody: když byly mrtvoly zavražděných vězňů srovnány na hromadě, bylo snazší dohledat tetování na předloktí než na trupu. Vše kontrolovalacentrální databáze vězňů v oddělení DII Ekonomické správy SS v Oranienburgu, která tak měla perfektní a okamžitý přehled o stavu všech otroků, která měla německá třetí říše k dispozici, ale také jejich rozdělení na kategorie, jejich zdravotní stav a průběh věznění - a zpětně jim tyto údaje umožňovali používat pro jednotlivé typy vězňů různé druhy mučení. Proto i pro rozdělení podle způsobu zavraždění sloužily různé kódy ve sloupci číslo 24. Rasa zase byla uváděna ve sloupci 11. Systém také sloužil pro vyúčtování práce otroků z lágrů od podnikatelů do Hitlerovy státní kasy. Podle Blacka byla Ekonomická správa SS schopna vystavit detailní měsíční faktury za otrockou práci 115000 vězňů nasazených v továrnách Messerschmitt během 24 hodin.
Nejstrašnější na celé věci je to, že za své obchodování s Hitlerem nebyla firma IBM během války ani po ní nikterak citelně potrestána. A to si za podíl na německé genocidě nechala dobře zaplatit a postarala se o to, aby o peníze nepřišla - když po válce dokázala vybrat zisky, plynoucí např. z licenčních poplatků za použití přístrojů, účet za holocaust byl proplacen. Němci si u IBM jak se dnes říká, „outsourcovali“ technologickou podporu nezbytnou k provedení masového vraždění, což mnozí manažeři IBM museli dobře vědět. Ale kšeft je kšeft. Je také nutné dodat, že amerických firem obchodujících s nacisty za války bylo mnohem více, než jen IBM, která prý neměla na funkci své dceřiné společnosti v Německu žádný vliv. Informace na toto téma se ale mezi veřejnost dostávají jen pomalu, což je jednak způsobeno proamerickou cenzurou a také mylnou představou, že Amerika je povolána spasit svět skrze své úžasné technologie.
psali jsme: Polský zákon o holokaustu je hloupým mistrováním historie
Je také omylem prezentovat holocaust jen jako hrůznou ukázku průmyslového vraždění lidí - „průmyslový holokaust“ - v „továrnách na smrt“, protože podle historiků má ještě více ubitých než pomocí moderní výpočetní techniky na svědomí tzv. „primitivní holokaust“. Ten Němci praktikovali hlavně na okupovaných územích SSSR na místním obyvatelstvu, a používali k tomu jen ránu z pušky či pistole, popřípadě sekeru či prosté upalování.
„Bylo by chybou vinit technologii nebo jejího výrobce za způsob, kterým ji lidé mohou využít ve jménu ideologie, politiky - nebo třeba politické korektnosti- proti jiným lidem. Je ale důležité přemýšlet o tom, zda informace, které o nás někdo jiný shromažďuje: ať už je to vlastní nebo cizí stát, podnik nebo nevládní organizace, nemohou být drasticky zneužity proti jednomu každému z nás,“ tvrdí publicista Lukáš Erben. „Myslet si, že nás chrání naše vlastní nezajímavost a anonymita „v davu“, by bylo naivní. Role, kterou hrály děrné štítky a tabelátory, předchůdci dnešních databází, tabulek a registrů, za 2. světové války nejen v nacistickém Německu, ale třeba i v USA či Francii, ukazuje, jak mocnou zbraní jsou informace, které o sobě, přinejmenším zpočátku dobrovolně, prozrazujeme,“ varuje před pronikáním státu do našeho soukromí Erben.
Zdroje: E. Black -IBM a holokaust: Strategické spojenectví mezi nacistickým Německem a největší americkou korporací, J. Mlejnek jr: In – Babylonrevue, L. Erben: Děrné štítky a holocaust: konečné řešení jako byznys