Americké a sovětské tanky – Checkpoint Charlie (Berlín 1961)

Americké a sovětské tanky – Checkpoint Charlie (Berlín 1961)
12 / 04 / 2019, 10:00

V říjnu 1961 se proti sobě v Berlíně postavily k boji připravené americké a sovětské tanky. Na tzv. Checkpoint Charlie došlo k další krizi, která hrozila přerůst v ozbrojený konflikt se zničujícími následky pro obě strany. Důvodem byla sovětská snaha přinutit Západ, aby diplomaticky uznal existenci NDR, která se ovšem sovětským představitelům kvůli konfrontační politice Watera Ulbrichta trochu vymkla z ruky. Ve hře byla berlínská zeď, a od blokády v letech 1948-1949 pro Západní Berlín důležitý svobodný přístup přes sovětskou okupační zónu, resp. Německou demokratickou republiku.

Poválečné Německo bylo spojenci podle vzájemných dohod rozděleno do čtyř okupačních zón, a stejně tak bylo rozděleno i německé hlavní město Berlín. Vznikly zóny americká, britská a francouzská, a na východě pak sovětská. Západní zóny v Berlíně byly hluboko v Sověty okupované zóně, která bude po ustavení Německé spolkové republiky (NSR) přetvořena v Německou demokratickou republiku (NDR). Závislost Západu na pozemním přístupu do Západního Berlína byla pro vedoucí táboru míru a socialismu příliš lákavou, aby nevyužili jakoukoli záminku k provokaci a konfrontaci. Mezi vážné situace patřilo mj. i oboustranné narušování vzdušného prostoru - úmyslné i neúmyslné.

V létě roku 1961 ve snaze zabránit četným útěkům vlastních občanů na Západ postavily východoněmecké úřady na sovětský popud okolo Západního Berlína tzv. berlínskou zeď. Západní státy proti tomuto opatření nijak nezasáhly: objektivně vzato zeď snižovala riziko ozbrojeného konfliktu mezi oběma tábory, činila oblast přehlednější. Ve zdi byly přirozeně umístěné hraniční přechody zajišťující především garantované pozemní spojení Západního Berlína a NSR.

Ve snaze přinutit Západ k diplomatickému uznání NDR byly nejen k ostraze zdi, ale i k obsluze těchto hraničních přechodů nasazeny nikoli jednotky sovětské, ale východoněmecké - s nimiž by tak podle předpokladu musely západní civilní i vojenské orgány jednat. Vyslanec prezidenta Kennedyho, generál Clay, americký vojenský velitel v Berlíně, generálmajor Watson ani zástupce amerického ministerstva zahraničí Lightner se však neměli v úmyslu touto hrou nechat k něčemu nutit. Proti nim stál nicméně ještě rozhodnější první tajemník ÚV Sjednocené socialistické strany Německa Walter Ulbricht se svou utkvělou představou, že agresivitou a arogancí lze Západ přimět k uznání NDR nejefektivněji.

Ulbricht nechal uzavřít část přechodů. Příslušníci ozbrojených sil směli nadále užívat jen přechodu ve Fridrichstraβe, pro který se vžilo označení Checkpoint Charlie. A dokonce začal vyhrožovat obyvatelům Západního Berlína, že budou-li se pohybovat blíže ke zdi než 100 m, budou východoněmečtí pohraničníci reagovat palbou. Do jisté míry se utrhl i ze sovětského řetězu.

Sám Allan Lightner byl dvakrát zadržen východoněmeckou policií, která si libovala v šikanování západních vojáků i diplomatů. V obou případech si jeho propuštění vynucovali na území východního Berlína američtí vojáci s nasazenými bajonety. Podruhé to bylo 22. října 1961, a tehdy se také poprvé na Checkpoint Charlie v souvislosti s "výpadem" americké vojenské policie objevují tanky M48 a obrněné transportéry M59.

V obavě, že americké tanky proniknou na území východního Berlína, reagovali Sověti rozmístěním vlastních tanků. Obě strany počty techniky navyšovaly. Současně probíhaly lety strategického letectva a Sověti věděli i o přítomnosti amerických ponorek s raketami Polaris s jadernou hlavicí v Severním moři.

Po přímých rozhovorech mezi Chruščovem a Kennedym však byla krize zažehnána; 28. října 1961 byly tanky z obou stran Checkpointu Charlie staženy, a válka nevypukla. Rozhodná americká odpověď na východoněmecké provokace si vynutila normalizaci podmínek přechodu hranice. Ulbrichta vystřídá v roce 1973 Honecker, NDR bude v souvislosti tzv. novou východní politikou NSR přijata do OSN, a Západní Berlín se už víceméně v klidu dočká pádu berlínské zdi v roce 1990.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace