Americké Pershingy v Koreji sovětské T-34 zcela deklasovaly. Poměr ztrát činil 38:6

Americké Pershingy v Koreji sovětské T-34 zcela deklasovaly. Poměr ztrát činil 38:6
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: M26 Pershing námořní pěchoty v Koreji
19 / 04 / 2023, 16:00

Komunistická Severní Korea zahájila svou invazi na jih poloostrova 25. června 1950. Jakkoli byla výzbroj a výstroj její armády sovětská druhoválečná, měla zpočátku drtivou početní převahu. Jihu chyběly především tanky, které by byly schopné postavit se proslulému T-34/85, který tvořil prakticky výlučně výzbroj obrněných sil tábora míru na věčné časy. Situaci změnilo MacArthurovo vylodění u Inčchonu z 15. zaří 1950, jež mj. na válčiště přivedlo typy M24 Chaffee, M4 Sherman pokročilých verzí, a později v průběhu bojů také M26 Pershing a M46 Patton. Souběžně britské jednotky pod vlajkou OSN nasazovaly tanky Cromwell, Churchill a nový Centurion. Severokorejce podpořila Čína. Se svým Typem 58, jak Číňané označovali T-34/85, a také mj. s japonským typem Ha-Go – beznadějně zastaralým.

Jádro Korejské lidové armády státu vyhlášeného 9. září 1948 se opíralo o Lidové pozemní síly. Armáda byla založena ještě před vznikem KLDR z popudu a se souhlasem osvobozenecky-okupačních sil SSSR, a kromě materiálu se jí dostalo také sovětského výcviku, a již od podzimu téhož roku byl připravován vpád pod 38. rovnoběžku. Jako tolik vojevůdců před ním, i nyní Kim Ir-Sen počítal s tím, že invaze bude procházkou růžovým sadem, protože lid na jihu nenávidí svůj režim a nastane revoluce ve prospěch severu. Nebo o tom alespoň přesvědčoval soudruha Stalina, který byl opatrný. Resp. odstrašený americkými jadernými zbraněmi.

Severokorejská armáda nasadila 150-200 tisíc mužů dvou armádních sborů, postupně až 13 pěších a jedné obrněné divize, a ve výzbroji měla možná až šest stovek tanků T-34/85. V prvním sledu stálo 175 tisíc vojáků a 150 tanků podporovaných bezmála dvěma stovkami letadel (rovněž samozřejmě sovětské provenience). V okamžiku invaze čítala Jihokorejská armáda necelých 100 tisíc vojáků bez tanků a těžké techniky, s 22 letouny (spojovacími a cvičnými). Na jejím území bylo 200-300 amerických vojáků.

Nechme ovšem válečné operace válečným operacím a podívejme se na tanky, které se v letech 1950-1953 na Korejském poloostrově utkávaly. Tank T-34/85 není třeba nijak obšírně uvádět. Ikonický tank Rudé armády, který byl odpovědí na německé Panthery (které samotné byly odpovědí na předchozí verze T-34) zabudováním výkonného a původně protiletadlového 85mm kanónu do zvětšené věže. Skvěle vyvážené vlastnosti promítající se ve výsledku v mobilitě, obratnosti, odolnosti a účinnosti a především schopnost sovětského průmyslu dodávat T-34 v obrovských počtech byly jedním z faktorů porážky nacistického Německa. S ohledem na tyto počty a jednoduchost konstrukce byly tanky donedávna ve výzbroji řady států. Američané se s nimi utkali poprvé právě v Koreji, samozřejmě ve Vietnamu, a naposledy pak, další generace amerických tankistů již nepřímo, během mezinárodních intervencí do konflitků zemí bývalé Jugoslávie.

Tanky T-34 na Korejském poloostrově byly pozůstatkem obrovské operace, kterou Rudá armáda v závěru druhé světové války zlikvidovala japonskou Kuantungskou armádu, přičemž nasadila více než 2500 těchto zbraní, jimž se japonské tanky předválečných koncepcí neměly naději rovnat ani kvalitativně, ani kvantitativně. Poněkud jiný soupeř se ovšem slavnému tanku postavil do cesty po vylodění jednotek OSN v reakci na invazi přes 38. rovnoběžku.

Ještě před vyloděním u Inčchonu se Severkorejci utkali s Američany, v bitvách u Osanu a Pyongtaeku, kde ovšem americká pěchota bojovala proti T-34 pomocí Bazook a M18, bezzákluzového 57mm děla vyvinutého z ukořistěných německých lehkých děl. Lze narazit na konstatování, že šlo o „zastaralou výzbroj“, což tváří v tvář T-34 působí poněkud zvláštně. V každém případě nebyly výsledky těchto zbraní valné (u Osanu jediný zničený T-34).

Lehké tanky M24 Chaffee přišly koncem druhé světové války do služby jako náhrada za M3/M5 Stuart a přibyly do Koreje ještě před Inčchonem rychlým přesunem jednotek z Japonska. Podobně jako T-34 šlo o tank jednoduché konstrukce, která mu zajistila dlouhý služební život v některých armádách až do 90. let. Na rozdíl od předchozích lehkých tanků byl vyzbrojen účinným 75mm kanónem. Přesto nebyl pro T-34/85 soupeřem, mj. pro nezkušenost posádek – a tanky pak dokonce nějaký čas sloužily v roli statických palebných prostředků u Pusanu. Teprve vylodění u Inčchonu přivedlo na bojiště těžkou západní techniku v dostatečných počtech, M24 začaly být nasazovány v roli, pro niž byly určeny, tj. především průzkum a podpora těžkých tanků, a úspěchy se dostavily.

Touto těžkou technikou byly střední tanky Sherman především v pokročilé verzi M4A3E8 zvané Easy Eight, s vylepšeným pancířem a silným motorem, které si zabojují v řadách jihovietnamské armády ještě o desetiletí později. Dalším pak byl úspěšný tank M26 Pershing vyzbrojený 90mm kanónem, který se osvědčil proti těžkým německým tankům na konci 2. světové války, a zůstal ve službě až do konce 50. let (od roku 1946 byl klasifikován jako střední tank). A konečně M46 Patton, střední tank vycházející koncepčně z Pershingů a předchůdce proslulých M47, M48 a M60.

Všechny tři americké tanky si vedly proti T-34/85 se severokorejskými nebo čínskými posádkami zdatně. Nejlépe pak M26 s poměrem zničených nepřátelských tanků vůči vlastním ztrátám 38:6; následoval M4A3E8 s výsledkem 47:20, a M46, který zničil 12 tanků za cenu ztráty 8 vlastních.

Korea byla také místem, kde byly poprvé bojově nasazené britské tanky Centurion, jejichž pokročilé verze později skvěle využily Izraelské obranné síly mj. během šestidenní války v roce 1967. V Koreji byla nasazena verze Mark 3, vyzbrojená automaticky stabilizovaným 20liberním kanónem (84 mm), schopným prorážet čelní pancíř T-34 i IS-2 a IS-3. Byly nasazeny v rámci 8. husarského pluku (8th King’s Royal Irish Hussars), a jejich kanón byl považovaný za výkonnější než americký M3A1 z výzbroje Pershingů a Pattonů.

I v obtížném terénu efektivně nasazované Centuriony vedly velitele amerického 1. sboru generála O‘Daniela k obdivnému výroku: „8. husarský ve svých Centurionech vyvinul nový druh tankové války. Naučili nás, že kamkoli tank dokáže vyjet, tam je pro tanky vhodná krajina; včetně vrcholků hor.“

Zdroj: tanks-encyklopedia.com; militaryfactory.com

Tagy článku

-->