Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: USS Constitution vs HMS Guerriere
Střetnutí mezi fregatami USS United States a HMS Macedonian z 25. října 1812 během tzv. války roku 1812 mezi Spojenými státy a Velkou Británií bylo druhou ze tří bitev, které během tohoto konfliktu svedly fregaty samostatně, a pro námořní velmoc a její Královské námořnictvo nebylo snadné pokořující výsledky přijmout. Američané udělali z nouze ctnost a získali na moři určitou výhodu a převahu. Nemohli si dovolit stavět a vydržovat velké řadové lodě a v pravidelné bitvě se Royal Navy nemohli postavit. Vsadili však na stavbu silných fregat, a ty svými parametry své britské protějšky zcela deklasovaly. Na výsledku se ovšem kromě technické převahy podepsal také zcela odlišný přístup důstojníků k posádce.
Princip konstrukce šesti fregat, někdy označovaných jako těžké fregaty, lze přirovnat k myšlence zrodu bitevních křižníků o století později. Bitevní křižníky měly být lodě nesoucí výzbroj bitevních lodí, díky které by porážely lodě nižších kategorií, jimž by se vyrovnaly v rychlosti díky slabšímu pancéřování - tedy se nemohly stavět jako rovný s rovným proti bitevním lodím, ale vyšší rychlost jim, teoreticky, umožňovala ústup. Rozdíl mezi koncepcí moderních bitevních křižníků a "těžkých fregat" z let 1794-1800 byl mj. ten, že těžké fregaty v zamýšlené roli plně uspěly a dokonale se osvědčily.
Byly nepoměrně větší než obvyklé fregaty jejich doby, velmi rychlé, měly zdvojený a velmi odolný trup (díky němuž si USS Constitution vysloužila přezdívku Old Ironsides), a také nesrovnatelné zbraně: čtyřicet čtyři 24liberních kanónů, zatímco běžnou výzbroj fregat tvořil zpravidla nižší počet děl ráže 18 liber. Takovou fregatou byla i HMS Macedonian, spuštěná na vodu v roce 1810. Šlo sice ve své kategorii o velkou loď třídy Lively, ale s USS United States se měřit nemohla.
V září 1812 měla za úkol doprovodit loď Východoindické společnosti. Nezdálo se, že ve východním Atlantiku může hrozit vážné nebezpečí. Země byla sice ve válečném stavu s Francií, ale francouzské námořnictvo bylo efektivně blokováno v přístavech a Royal Navy nad ním měla ve všech ohledech nezpochybnitelnou převahu vydobytou, resp. prokázanou v bitvě u Trafalgaru v roce 1805. A byla ve válce také se Spojenými státy - ty však byly daleko. Nikoli ovšem dost daleko. Sebevědomí Američanů díky vlastnostem jejich těžkých fregat a předchozích úspěších narůstalo. Rychlé a odolné lodě si mohly dovolit operovat i ve velké vzdálenosti od domovského přístavu: nepřítel jednoduše nedisponoval loděmi, které by je mohly buď přemoci, nebo dohnat. Velitel HMS Macedonian, kapitán James Surman Carden, známý jako "milovník vybičované disciplíny", se o tom záhy přesvědčí.
Video: youtube
Macedonian vyrazila patrolovat do určené oblasti asi 500 námořních mil jižně od Azorských ostrovů. Za úsvitu 25. října hlásily hlídky ve vzdálenosti 12 mil plachty. Na USS United States svého protivníka identifikovali dříve. V posádce americké lodi tvořené 478 muži bylo několik dezertérů z britského námořnictva. Celá posádka byla tvořena dobrovolníky. Výrazně slabší posádka britské lodi (asi 300 mužů) byla naproti tomu ke službě nevybíravými a necivilizovanými metodami, jaké Royal Navy v té době uplatňovala, přinucena - a byli mezi nimi také Američané. Technická převaha, taktická převaha, a nadto mnohem větší odhodlání byly jednoznačně na americké straně.
Bitva byla nevyhnutelně zahájena dělostřelbou na velkou vzdálenost. HMS Macedonian si vybírat nemohla. Přesnější a účinnější americká palba zanedlouho způsobila na britské lodi vážné škody, zatímco 18liberní kanóny Američany jen lehce pocuchaly. Kapitán Carden si dobře spočítal, že takto jsou jeho šance nulové, a má-li nějaké, spočívají v boji zblízka. Přiblížil se k United States ve snaze ji zahákovat, ale rychlejší a nepoškozený nepřítel mu to obratným manévrováním komodora Decatura nepřekvapivě neumožnil. Boj byl zahájen v 9 hodin dopoledne. Kolem poledne byla HMS Macedonian bez stěžňů a americká fregata se přiblížila, aby jí plnou boční salvou dala ránu z milosti. To již bylo na britského kapitána příliš a loď Jeho Veličenstva stáhla vlajku a kapitulovala.
Ponížení ale ještě nebyl konec. Velká část posádky britské lodi okamžitě dezertovala a přidala se k Američanům. Mezi nimi také lodní hudba, která později pochodovala v čele vítězným defilé ulicemi New Yorku. Jestliže v prvním střetnutí fregat byla HMS Guerriere americkou Constitution tak těžce poškozena, že ji Američané jako neopravitelnou ještě na moři spálili, HMS Macedonian se dočkala další služby jako USS Macedonian a pod americkou vlajkou plula až do roku 1828. Ve třetím podobném střetnutí pak opět USS Constitution přemůže a zničí fregatu HMS Java (původně francouzskou Renommée dobytou Brity v roce 1811).
zdroj: whitehousehistory.org, The Naval War of 1812