Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Arnošt Steiner
,,Železný Arnošt", tedy Arnošt Steiner, měl na kontě nespočet bitev v 1. československém armádním sboru. Nechybělo ale mnoho a hrdinův život skončil v gulagu.
Jeden z československých hrdinů, na které se poněkud pozapomnělo, je Arnošt Steiner, voják, vlastenec a hrdina od Sokolova a Dukly. Pochvalně o něm mluvil i generál Ludvík Svoboda a pozdější vyznamenáními ověnčený voják vešel do historie tím, že v mnoha bitvách, kterých se účastnil, neutrpěl vlastně žádné zranění. Odtud se pak vzala jeho přezdívka ,,Železný Arnošt". Za příkladnou statečnost byl Steiner vyznamenán sedmkrát Československým válečným křížem. Jeho život byl plný zvratů, ale nechybělo málo a Steinerův život se uzavřel již v sovětských gulazích.
Steiner se narodil v roce 1915 v Třinci a od mládí inklinoval ke sportu, konkrétně k boxu, cyklistice a také zápasu. Byl aktivním členem Sokola. V roce 1938, kdy se začala nad republikou nebezpečně stahovat mračna, absolvoval poddůstojnickou školu v Bně a byl povýšen na svobodníka. Sloužil v jednotce na Náchodsku, která se střetla s teroristickými organizacemi Freikorps, které cíleně vyvolávaly ozbrojené střety v pohraničí. Po obsazení českých zemí v březnu 1939 nacistickým Německem však nebylo již dále v obsazeném státě pro Steinera bezpečno, protože byl židovského původu.
Na konci roku 1939 je se svou rodinou zatčen a deportován do sběrného tábora v Nisku. Z něho se mu podařilo utéct společně s otcem a s nadějí hleděli do Sovětského svazu, kde chtěli najít své další útočiště. To se ale hluboce zmýlili. Sovětský svaz je označil za špiony a místo bezpečného místa se Stalinova říše proměnila v nefalšované místo hrůzy. Oba byli odsouzeni a posláni do gulagů, kde na vlastní kůži poznali tamní nelidské podmínky a zacházení.
Jejich situace se změnila německou invazí do SSSR, kdy se Stalin přimkl protifašistické koalici po boku západních spojenců. Steiner tak mohl být v únoru 1942 propuštěn a o měsíc později vstoupil v Buzuluku do právě se formujícího 1. československého samostatného polního praporu. Protože si zdatně vedl s kulometem, byl přiřazen k rotě těžkých kulometů.
Steiner byl jedním z československých hrdinů, kteří se vyznamenali v mnoha bitvách. To následně ukázal například v bitvě o Kyjev, zúčastnil se také bitvy u Sokolova a pomyslný vrchol jeho statečnosti přišel v patmátných bojích o Dukelský průsmyk, kdy dokázal se svou jednotkou udržet klíčovou kótu 534 a osvědčil své ,,kulometné" schopnosti. V létě 1944 byl jmenován do funkce velitele kulometné roty ve 2. praporu 1. brigády, v listopadu 1944 se stal zpravodajským důstojníkem, posléze náčelníkem štábu a konečně velitelem 2. praporu jako nadporučík. Steinerova hvězda koncem války zazářila, aby po ní postupně zhasla.
Válečný hrdina zůstal po roce 1945 nadále v armádě a byl povýšen na štábního kapitána. V obnoveném Československu se však vedl boj o moc, který vyhráli komunisté. A protože Steiner na základě své osobní zkušenosti z gulagů nehodlal v žádném případě vstoupit do KSČ, začala mů nová totalitní moc házet klacky pod nohy. Steiner projevil v tomto směru prozíravost a raději z armády odešel, čímž se zřejmě vyhnul ostřejší perzekuci. V letech 1955-1956 pracoval v národním podniku Prefa jako elektroúdržbář, později se přesunul jako mechanik do brněnského národního podniku Orthopedie.
V Brně ničím nevybočoval z řady a nestavěl na odiv ani své hrdinské činy z války, proto zůstal širší veřejnosti nepříliš známý. Zemřel 9. října 1982 ve věku 67 let. Po roce 1989 se však na ,,Železného Arnošta" rozhodně nezapomnělo. V roce 2005 byla na jeho rodný dům v Třinci umístěna pamětní deska a před pěti lety mu Třinec udělil in memoriam čestné občanství města.
Zdroj: Wikipedia