foto: Wikimedia Commons, Public domain/Bombardování Tripolisu v roce 1804
V letech 1801–1805 vedly Spojené státy, Švédsko a Sicilské království válku s tzv. barbarskými státy, tedy „první barbarskou“.
„Barbarskými“ státy byly tehdy nazývané Maroko, Alžírsko, Tunis a Tripolitánie na severním africkém pobřeží, kromě Maroka formálně náležející pod svrchovanost Osmanské říše. Nejpozoruhodnější vojenskou operací tohoto konfliktu byla mise amerického námořního poručíka Stephena Decatura, jejímž cílem bylo spálit americkou fregatu USS Philadelphia. Loď padla do rukou nepřítele. Aby ji nebylo možné využít proti původním majitelům, vznikl odvážný a neméně odvážně realizovaný plán na její zničení.
Důvodem k válce bylo pirátství
Přepadávání obchodních lodí ve Středomoří, zajímání jejich posádek a požadování výkupného. Třetí prezident USA Thomas Jefferson (v úřadu 1801–1809) odmítl výkupné platit (což znamenalo pro rukojmí prodej do otroctví) a Spojené státy se tak poprvé dostaly do ozbrojeného konfliktu za Atlantským oceánem.
USS Philadelphia byla 36dělová fregata postavená v letech 1798–1799. Do služby vstoupila 5. dubna 1800 a na její velitelský můstek se postavil kapitán Stephen Decatur, jehož v roce 1801 vystřídá kapitán Samuel Barron. Pod jeho velením bude loď nasazena v reakci na četné pirátské útoky proti americkým lodím k blokádě tripolitánského pobřeží (dnes Libye). V roce 1803 byla nakrátko stažena zpět do Spojených států, dostala novou výzbroj v podobě šestnácti 32liberních karonád účinných v boji proti posádce na krátkou vzdálenost, a pod velením komodora Williama Bainbridge se vrátila do Gibraltaru, odkud působila proti pirátům.
Podařilo se jí na marocké válečné lodi Mirboka dobýt zpět ukořistěnou brigu USS Celia, ale již 31. října 1803 ji potkala smůla. Při stíhání pirátské lodi najela na podmořské dno a do mapy nezanesené útesy nedaleko tripoliského přístavu, uvízla a přes veškerou snahu posádky se ji nepodařilo vyprostit. Přes palubu byla svržena děla. Ve snaze loď odlehčit byl dokonce odřezán přední stěžeň. Kapitán nakonec alespoň nařídil spálit plachty, naházet do moře všechny zbraně a střelný prach, aby, až bude posádka nevyhnutelně zajata, nepadly tyto cenné prostředky do rukou pirátů.
Speciální úkol pro poručíka Decatura
Poté se vzdal. Důstojníci i mužstvo se stali otroky paši Yusufa Karamanliho, a tripolitánským pirátům se podařilo fregatu z útesu díky bouřce vyprostit a doplout s ní do nedalekého přístavu. Jakmile se o tom dozvěděl velitel americké eskadry, komodor Edward Preble, nařídil vypracovat plán na spálení lodi, a úkolem pověřil poručíka Stephena Decatura, respektovaného důstojníka, velitele 12dělového škuneru Enterprise, syna prvního velitele USS Philadelphia.
K uskutečnění plánu byla využita Decaturem dobytá tripolitánská loď, nyní USS Intrepid, na níž pod maltézskou vlajkou Američané předstírali, že jsou Malťany. Vpluli drze do tripoliského přístavu a s příběhem o ztracené kotvě žádali možnost připoutat svou loď k boku Philadelphie, což jim bylo dovoleno. Jakmile byly lodě u sebe, 84 členů Decaturovy posádky okamžitě vpadlo na palubu dobyté americké lodi, piráty odzbrojili, loď zapálili a podařilo se jim včas s Intrepidem odrazit a uniknout.
Stephen Decatur byl okamžitě národním hrdinou. Povýšen na kapitána ve věku pouhých 25 let. Dostane ještě příležitost vyznamenat se ve válce roku 1812 s Velkou Británií, a také ve druhé barbarské válce v červnu 1815 proti Alžírsku.
Zdroj: Naval History and Heritage Command, American Battlefield Trust
Tagy