Dnes je to přesně 790 let, kdy byl korunován čtvrtý český král Václav I. Jeho otec Přemysl Otakar I. již od Václavova narození v roce 1205 myslel na to, jak svému synovi co nejvíce usnadnit život a zároveň co nejlépe zachovat rod. A proto, ještě když byl Václav batole, byl zasnouben s údajně o pět let starší dcerou římského krále Filipa Štaufského – princeznou Kunhutou.
Dalším z mnoha významných činů, které Přemysl zařídil pro svého syna Václava, byla předčasná korunovace. Král využil pražského shromáždění šlechty v červnu roku 1216 a zařídil, aby někdo ze zúčastněných navrhnul Václava za nového krále. Následně se k tomuto názoru podle plánu připojil i Přemyslův bratr moravský markrabě Vladislav Jindřich. Stavy tedy nakonec opravdu volbu Václava potvrdily a naoko překvapený král vše schválil. Hned o den později vyslal král za císařem Fridrichem II. posla se zprávou, že byl mladý Václav šlechtou potvrzen, a tak 26. července 1216 tento akt císař potvrdil ještě za svou osobu.
Postup volby byl Přemyslem od začátku precizně promyšlen. Šlechta za každou cenu nesměla být popuzena, jelikož měla při volbě nového krále zásadní slovo. Někdo může namítnou, že Zlatá bula, kterou Přemysl dostal od císaře, byla dostačujícím dokumentem, který by Václava po králově smrti potvrdil na trůně. Přemysl si ale chtěl být za každou cenu jist, že jeho synovi bude opravdu patřit koruna. Touto korunovací byl definitivně zrušen seniorát, takže se panovníkem již nemohl stát nejstarší Přemyslovec, a titul se začal dědit pouze v jedné větvi rodu Přemyslovců. Václav byl nakonec korunován 6. února 1228, tedy ještě v době, kdy žil Přemysl Otakar. Dostal proto pouze prozatímní titul „mladšího krále“ a veškerou moc nad zemí definitivně převzal až po králově smrti v roce 1230.
psali jsme: Čech, který dobyl Milán. Dnes uplyne 860 let od slavné korunovace Vladislava II.
Kunhuta byla pozoruhodná žena, která po celý Václavův život stála po jeho boku, porodila mu pět dětí, a byla s ním i pochována v klášteře Na Františku na pražském Starém městě. I tak ale nebyla zdaleka tou nejvýznamnější ženou v králově životě. Václavovy činy a směřování politiky mnohem více ovlivňovaly jeho matka Konstancie a sestra sv. Anežka Česká. Sestra svého bratra positivně ovlivňovala a ze všech sil se snažila, aby byl zadobře jak s ostatními sourozenci, tak i svými vlastními dětmi.
Jeho matka mu byla vzorem silné a ušlechtilé osobnosti, proto není divu, že po její smrti v roce 1240 Václavova politika podle kronikářů „zmalátněla a ochabla“. I přes všechnu slabost ale král nepodceňoval sílu mongolské invaze a hrdinně se rozhodl zabránit tatarským vojskům ve vstupu do střední Evropy. Díky svému vítězství nad mongolskými kočovníky roce 1241 dokonce začala růst jeho sláva a jméno. I když se nakonec Tataři dostali na Moravu, vyplenili ji a prošli jí až do Uher, po vnitřní nestabilitě ve své zemi a smrti chána se nakonec vrátili zpět do Mongolska.
Se všemi sourozenci neměl Václav tak dobré vztahy jako se svou sestrou sv. Anežkou. Bratr Přemysl, který se staral o Moravu, mu až do své smrti v roce 1239 dělal nemalé problémy. Přemysl vyvolával sváry a nepokoje, až byl spor do takové míry vyhrocen, že dal král Václav část Přemyslova území, konkrétně Břeclavsko, svému synovci Oldřichu Korutanskému. Nakonec se však oba bratři díky uherskému králi Bélovi IV. usmířili.
Další problém, který musel Václav víceméně ve stejné době řešit, byl spor s rakouským vévodou Fridrichem Babenberským. Císař Fridrich II. ve snaze vyřešit spor mezi oběma panovníky nakonec Václava pověřil, aby násilně Fridricha dovedl k rozumu. Václav dobyl Vídeň a s Fridrichem uzavřel příměří. Oba panovníci se dohodli, že spor bude pro jednou ukončen, když si Václavův nejstarší syn Vladislav vezme neteř Fridricha – kněžnu Gertrudu. Potenciálním sňatkem tak vznikla naděje, že by se Čechy, Morava a Rakousko mohly spojit v jedno území. Mezi Václavem a Fridrichem následně proběhly další boje, ale nakonec sňatek přece jen proběhl.
psali jsme: Dnes slavíme 685 let od první bitvy Karla IV.
Všechny naděje na rozšíření území však pominuly, když se král Václav 3. ledna 1247 dozvěděl o smrti svého teprve dvacetiletého syna Vladislava. Václav byl zprávou zdrcen. Již druhé úmrtí blízkého člověka, se kterým se musel nějakým způsobem vyrovnat. Král tak odsunul politiku na vedlejší kolej a začal se věnovat věcem, které ho opravdu bavily - lovu. Václav začal trávit čím dál více času mimo Prahu a odjížděl do křivoklátských lesů a na malé lovecké zámečky. Při jedné z loveckých výprav se mu stala nehoda a král přišel o oko. Kronikář František Pražský o této události následně píše: „Jednoho dne, když v lese pronásledoval zvěř, byl větví stromu těžce raněn do oka. Když to chtěli lékaři a chirurgové ošetřit, nařízli ono poraněné oko, aby mohli větvičku vyjmout, čímž byl král zbaven schopnosti na toto oko vidět“
O dalších informacích ze života Václava I. a ostatních českých panovníků vás bude Security magazín informovat při následujícím důležitém výročí.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více