foto: Grondijs, Lodewijk Hermen, volné dílo/Bělogvardějští vojáci v jižním Rusku
Generál Charkov, který bojoval proti bolševikům, si dokázal získat přízeň i britského krále. Evropou opěvovaný bojovník však ve skutečnosti neexistoval.
Když bolševici převzali v roce 1917 veškerou moc ozbrojeným povstáním, vznikla posléze občanská válka mezi ,,rudými" a ,,bílými", tedy bělogvardějci, kategorickými odpůrci bolševické diktatury. Do války také zasáhly velmoci, z nichž nejvýraznější byli zřejmě Britové, kteří poslali do ohně války expediční jednotky na straně ,,bílých".
Na druhé straně navzdory slibům dostali bělogvardějci nakonec poměrně skromnou a nedostatečnou pomoc, aby mohli účinně bojovat s bolševickým neřádem. Nicméně i tato pomoc mohla být v roce 1919 zastavena a ve Velké Británii se rozproudila debata o tom, jestli stojí zemi za to v ruské občanské válce a tak vzdálené zemi vůbec intervenovat.
Psali jsme
Spojené státy vstoupily do Velké války v roce 1917, tedy v době, kdy již měli spojenci poměrně bohaté zkušenosti s nasazením nové progresívní...
Do diskuse se zapojil i britský premiér Lloyd George. Ten pronesl v Dolní sněmovně zapálenou řeč, že Británie své spojence nemůže opustit. Proto také trval na tom, aby se dál poskytovala generálu Děnikinovi, admirálovi Kolčakovi a rovněž generálu Charkovovi. Zásadní problém však byl, že posledně jmenovaný ve skutečnosti nikdy neexistoval. George si totiž neexistující postavu spletl s ukrajinským městem.
To však nezabránilo tomu, aby se generál Charkov stal populárním v Evropě na sklonku druhé dekády 20. století. Britské a francouzské noviny byly k němu plné obdivu, vznikla na jeho počest dokonce i píseň, pojmenovaly se po něm dámské klobouky, kavárny, břitva nebo pivo. Neexistující postava na straně bělogvardějců si tak žila svým životem. Aby té cimrmanovské absurdity nebylo málo, nezapomněl generála Charkova dále proslavit i britský král Jiří V, který mu složil poctu. Fiktivní figura tak dostala právo užívat titul ,,sir".
Psali jsme
Plamenomet. Hrůzná zbraň, nebezpečná pro své cíle i pro svého uživatele. Ne snad tolik tím, že by nesená nádrž s hořlavinou při zásahu nevyhnutelně...
Legenda o slavném generálovi však brzy dostala povážlivé trhliny. Na konci srpna dorazila do ruského ústředí bělogvardějců britská delegace, aby předala ocenění Charkovovi, zjistilo se na místě, že generál nikdy neexistoval a že Charkov je ukrajinské město a nikoli žijící člověk. Britové tomu nevěřili, vydali se do Charkova, který padl znovu do rukou ,,bílých", aby zde našli svého hrdinu, ale samozřejmě se vraceli s nepořízenou. Britská delegace tak vyznamenání udělila Vladimiru Maj-Majevskému, jednomu z výrazných bělogvardějských generálů.
A tím také skončila poměrně dlouho živená legenda o slavném hrdinovi, jemuž složil poctu i britský král.
Zdroj: Russia Beyond
Tagy