Bernard Klee a jeho lítý boj s dvoumotoráky

Bernard Klee a jeho lítý boj s dvoumotoráky
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Spitfire Mk XII (ilustrační obrázek)
06 / 06 / 2022, 16:00

Hlavním a prioritním úkolem pilotů Fighter Command bylo ničit nepřátelské bombardéry, což se zpočátku dobře dařilo v bitvě o Francii a Belgii, mnohem méně pak tzv. bitvě o Británii.

I v roce 1941 Němci vytrvale posílali dvoumotorové letouny do britského vzdušného prostoru, a to v podobě letounů pozorovacích, bombardovacích i nočních stíhacích. Jak těžké bylo se s nimi utkávat si ukážeme na příkladu P/O Bernarda P. Kleeho z 222. Squadrony, kterého čekal doslova unikátní konec. První bojový let u této jednotky absolvoval 19. prosince 1940 na Spitfiru Mk.IA N3246, kdy 16.55-17.55 chránil rybářskou flotilu. RAF i Luftwaffe napadala rybáře, takže se není co divit.

S nepřítelem se nesetkal, to až 15. února následujícího roku. Tehdy vzlétl jako červený 2 na tomtéž letounu nad Yarmouth do výšky 14 000 stop. Byl dvojkou S/Ldr Raymonda Charlese Loveho na X4546. Němec byl spatřen letící v 7000 stopách východním směrem. „Po zahlédnutí bandity jsem se k němu přiblížil ze slunce, a on mě neviděl, než jsem byl za ním ve vzdálenosti 350 yardů.“ Junkers přidal a střelec po něm vypálil. Všechny kulky šly pod něj. „Dal jsem mu čtyři dávky.“

Hned po té první jeho palba přestala. To mu umožnilo přiblížit se až na 100 yardů. „Po druhé a třetí dávce motory výrazně kouřily a nepřátelské letadlo klesalo k moři. Odpoutal jsem se, abych provedl další útok, ale když jsem nepřátelské letadlo hledal, nebylo nikde vidět a při průzkumu jsem viděl v moři velké cáknutí přibližně v místě, kde jsem jej ztratil.“ To bylo potvrzeno nejen červeným 1, ale i stanicí kontroly palby v Cortonu. K boji došlo 15 námořních mil jihovýchodně od Cortonu ve výšce od 3000 stop k hladině moře. Žádný záznam, že by velitel vystřelil nebyl v bojovém hlášení uveden. 

Podíváme-li se na německé ztráty, zjistíme, že žádné letadlo do moře nedopadlo, což u nároků RAF není bohužel řídký jev. Další jisté zničení zaznamenal 8. března, kdy letěl jako žlutý 2 na R6596 s Sgt Rainfordem Gentem Marlandem (R6684) a v 11.15 4 míle západně od Yarmouth v 8 000 stopách nárokovali zničení Ju 88. Zaútočil a vypadalo to, že zasáhl, ale letadlo měl dodělat Marland. Tentokrát se Luftwaffe nevrátily dva, Ju 88A-5, W. Nr. 2220, 4D+FM od 4./KG 30 a Ju 88A-5, W. Nr. 0404, F6+BM od průzkumné 4.(F)/122. Osádky zahynuly.

Klee dosáhl úspěchu i o 10 dní později. Opět byl dvojkou, tentokrát F/Lt Brianu van Mentzovi. Jako modrý 2 letěl na Spitfiru Mark IIA P7699, zatímco vedoucí na sponzorovaném P7697 ZANZIBAR I. Vzlétli ve 13.17 k ochraně rybářských lodí a poté byli navedeni na nepřítele. Jak víme z předchozího článku, oba dostali Bf 110C-5, W. Nr. 2179, F6+KK od 3.(F)/122. Poslední bojový let byl speciální. Jednalo se o noční stíhací operaci. V 01.10 4. května vzlétl Klee na tomtéž Spitfiru z letiště Coltishall a o 9 min. později jej následoval Sgt John Henry Bateman Burgess na P8081. Nad základnou se totiž pohyboval narušitel, Nachtjäger. Oba kroužili nezávisle a kontrola je varovala, že nepřítel dělá kolečka s nimi. Pozorovatelé na zemi hlásili, že se jim pokouší dostat za ocas.

Zde je potřeba si uvědomit, že nikdo z nich neměl radar. Ju 88 se konstantně vlnil, dělal ostré zatáčky a zároveň zkoušel uniknout Spitfirům. Sgt Burgessovi se nakonec podařilo dostat jej na chvíli do zaměřovače, ale zrovinka, když chtěl vystřelit, vypustil nepřítel dvě oslnivé světlice, které jej úplně oslepily. V další chvíli alespoň spatřil dvě dávky trasírek, které jej naštěstí minuly. Pozorovatelé na zemi hlásili, že vidí Spitfire přelétající ze severu na jih a pronásledovaný Junkersem, který do něj pálí kanónové střely. Spitfire chytil plamenem a spadl jihovýchodně od Coltishallu.

Nejzajímavější na celém bojovém hlášení je ovšem následující: „Rychlost a manévrovatelnost nepřátelského letadla byla opravdu neuvěřitelná“. Co bylo nemilé, bylo rovněž to, že zatímco Junkers neměl žádné záblesky z motorů, u Spitfirů byly velmi dobře vidět. Co vím, tak je to jediný případ, kdy se něco podobného RAF přihodilo. Klee bohužel za tuto neskutečnou proměnu úloh zaplatil životem. Sestřelil ho Ltn. Hans Hahn (9.) od 3./NJG 2, který si omylem nárokoval Fulmar v 02.48 nad Stoke Holy Cross, což bylo jižně od Coltishallu.            

                                    

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy článku