,,Bílá smrt" z Treblinky a Sobiboru. Velitel vyhlazovacích táborů Franz Stangl má na rukou krev 400 000 nevinných. Pomohl ho lapit lovec nacistů

,,Bílá smrt&quote; z Treblinky a Sobiboru. Velitel vyhlazovacích táborů Franz Stangl má na rukou krev 400 000 nevinných. Pomohl ho lapit lovec nacistů
22 / 10 / 2019, 10:15

Franz Stangl byl obávaným dozorcem vyhlazovacích koncentračních táborů Sobibor a Treblinka. Historikové odhadují, že se spolupodílel na vraždě nějméně 400 000 lidí, podle některých zdrojů až 1,2 milionů.

Pozdější velitel táborů smrti Stangl, přezdívaný ,,Bílá smrt", protože nosil bílou uniformu,se narodil v roce 1908 v rodině vysloužilého dragouna. Na jeho výchově se podepsalo zacházení jeho otce, který malého Franze často bil, a to i za maličkosti. Stangl svého otce ,,upřímně" nenáviděl a ulevilo se mu, když v roce 1916 zemřel. Nevlídná výchova a časté fyzické tresty tak na Stanglovi zanechaly své následky.

Vyučil se tkalcem a v tomto oboru se mu dařilo. Později jej však začala přitahovat práce u rakouské policie, k níž byl v roce 1931. Pracoval několik let u dopravní policie a potom i u kriminální policie. V této době již Stangl projevoval sympatie ke zrůdné ideologii a posléze vstoupil do Rakouské nacionálně socialistické strany. Po anšlusu Rakouska Německem v březnu 1938 se ambiciozní muž připojil ke gestapu a ochotně plnil úkoly svých nadřízených, kteří to oceňovali.

Stangl se podílel na akci T4, což byl tajný program vyvražďování lidí, které nacisté neshledali ,,rasově čisté". Tato zvrácená akce skončila ,,oficiálně" v roce 1941 po bouřlivých protestech zejména z řad katolické církve, nicméně skrytě pokračoval program dál. Za oběť mu padlo asi čtvrt milionů lidí. A odtud již nebylo daleko ke koncentračním táborům, kam vedly Stanglovy další kroky.

Jeho první zastávkou se stal vyhlazovací tábor Sobibor, který byl zprovozněn v květnu 1942. Do září stejného roku pak byly nemilosrdně zprovozeno ze světa zhruba 100 000 lidí, z nichž drtivou většinu tvořili Židé. Stangl se pak přesunul do další továrny na smrt - Treblinky. a dlužno dodat, že se chopil své funkce s pravým nacistickým zápalem. Nařídil stavbu nových a větších plynových komor, aby mohly ,,pojmout" více obětí, kterých bylo podle odhadů až 22 000 denně. Stangl byl za svou horlivou aktivitu dokonce oceněn Železným křížem a získal rovněž pochvalu pro ,,nejlepšího táborového velitele v Polsku". Z Treblinky se tak stala díky Stanglovi obávánou továrnou na smrt.

V srpnu 1943 však v táboře došlo ke vzpouře a Stangl byl z místa velitele odvolán. Byl přeložen do Terstu, kde měl organizovat boj proti jugoslávským partyzánům. V roce 1945 se mu podařilo vrátit do rodného Rakouska, kde setrval až do konce války. Stangl se dostal do amerického internačního tábora a později do vězení, nicméně Američané nejprve nevěděli, kdo to je. Jeho minulost se začala odkrývat postupně, když se přišlo na to, že se podílel na již zmiňované akci T4.

V roce 1948 se však Stanglovi podařilo z ,,fešáckého kriminálu" s volným režimem utéct a jeho další kroky mířily do Říma, a pak do Sýrie, kde pracoval v místní textilní továrně. V roce 1949 za ním přijela jeho rodina. O dva roky později se celá rodina přesunula do Brazílie, kde Stangl dostal práci v továrně Volkswagen v São Bernardo do Campo. Zajímavé bylo, že stále používal své pravé jméno na rozdíl od dalších uprchnuvších nacistů. V 60. letech se však dostal do hledáčku německých a rakouských úřadů, které na něj vydali s velkým zpožděním zatykač. Ale především se o něho začal zajímat známý lovec nacistů Simon Wiesenthal.

Nicméně jeho zatčení následovalo až v roce 1967. Brazilci Stangla vydali po peripetiích do Západního Německa, kde Stangl stanul konečně před soudem. Tribunál jej shledal vinným ze spolupodílu na vraždě nejméně 400 000 lidí, podle některých zdrojů má však Stangl na rukou krev 1,2 milionu obětí. v roce 1970 byl bývalý prominentní nacista odsouzen k doživotnímu žaláři. O rok později zemřel ve věku 63 let na srdeční selhání.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace