Autor fotografie: Evans, J L (Capt), public domain|Popisek: Bill Millin
Během druhé světové války vzniklo mnoho legend, konflikt zrodil své nové hrdiny. A pak zde byl i legendární dudák Bill Millin, který nepřetržitě hrál, i když na něho nepřítel zuřivě střílel.
Millin se narodil v roce 1922 v kanadském Saskatchewanu do rodiny otce, který měl skotský původ. Rodina se záhy vrátila do Skotska, kde Billův otec sloužil jako policista. Právě ve Skotsku měl Bill možnost se seznámit s tradičními skotskými dudami, které si později zamiloval.
Millin se však zapsal nezapomenutelným způsobem v ,,Den D", tedy vylodění spojenců v Normandii. V té době figuroval 21letý mladík jako osobní dudák Lorda Lovata, prominentního příslušníka britských commandos, známém pod jménem Simon Fraser.
Jak známo, dudáci se měli od první světové války vždy držet v týlu a na bojiště neměli mít přístup, protože byli neozbrojeni a hrozilo jim bezprostřední nebezpečí od nepřítele. Dudáci tradičně hráli v bitvách mezi skotskými a irskými vojáky, ale jejich ztráty byly příliš velké. Na to se však v červnu 1944 při vylodění spojenců v Normandii dbalo v kritické okamžiky opravdu málo, jak se posléze Millin sám přesvědčil.
Foto: Evans, J L (Capt), public domain
Neohrožený mladík byl naopak mezi prvními, kdo se ocitl na pláži označené kódovým označením Sword Beach. Bylo mu to shora přikázáno. Žádná pistole, puška či granát, jen své oblíbené dudy. Lord Lovat ignoroval všechny nařízení týkající se faktu, že dudáci mají zůstat vždy v týlu a nařídil Millinovi, aby hrál. Když měl vojín Millin proti rozhodnutí námitky, Lord Lovat mu odpověděl, že britská nařízení platí pouze pro Brity a mladík je přece Skot.
A jakkoli to zní nepravděpodobně, tak byl Millin dudákem, který hrál během samotné invaze spojenců. Bill vystřihl například píseň ,,The Road to the Aisle" či ,,All The Blue Bonnets Are Over The Border", aby pozvedl bojovou morálku svých druhů. Ti si posléze začali sami ,,vynucovat" po Millinovi tyto a jiné písně, a dudák je nikdy nezklamal.
Mladík později vyprávěl, jak mu zajatí němečtí snipeři říkali, že ho nezastřelili jen proto, že si mysleli, že je blázen. Jiní snipeři ho však měli několikrát na mušce, ale Millin, nedbaje bezprostředního ohrožení života, vyhrával dál k potěšení svých spolubojovníků.
Millin se s ostatními nezraněn skutečně vylodil a Britové pokračovali v dalším postupu. Z pláže Sword Beach se dostali k Pegasově mostu, který byl velmi dobře střežen. A Millin začal opět hrát a neohroženě šel krůček po krůčku po mostě, i když kolem něho létaly kulky. Nakonec se však podařilo prorazit německé ležení i přes nevyhnutelné ztráty, ale Millin vyvázl opět ,,celý", v tomto případě jako zázrakem.
Millin dokázal přežít všechny strasti a nástrahy války a jeho legendární dudy se staly později součástí muzea. Po skončení války se do Normandie ještě několikrát vrátil. Není jistě bez zajímavosti, že Millin hrál na dudy při pohřbu Lorda Lovata v roce 1995, s nímž se zpřátelil. Sám legendární dudák utrpěl v roce 2003 mozkovou mrtvici a umírá ve věku 88 let o sedm let později. Navždy na něho bude vzpomínáno jako na neohroženého a statečného dudáka, kterému se vyhýbaly nepřátelské projektily.
Zdroj: warfarehistorynetwork.com